Internet objevil Afriku

Nebylo vždy nejsnadnější najít ten správný dvůr nebo kavárnu, odkud bychom mohli poměrně levně, v porovnání s jinými způsoby komunikace, vyvést naše blízké z domnění, že nás už jistojistě pohltila džungle, pozřel lev nebo naše uťaté hlavy naražené na kůlech zdobí vchod do chatrče domorodého náčelníka. Naše LP (Lonely planet) z roku 2000 nám byly pochopitelně na nic. Internetový boom nastal ve většině Afriky až v posledních dvou letech.

Přesto o tom, jak často se cestovatel po Africe dostane na internet, rozhoduje hlavně kde a jak rychle se pohybuje. Pokud svůj pobyt omezí na deset největších měst, není problém mailovat domů každý den. Ovšem studium divochů v údolí řeky Omo, dostaveníčko se severokeňskými bandity a pasteveckými kmeny nebo plavání v jezeře Nyasa či Tanganyika, patří mezi aktivity v místech, kam světová síť a spousta dalších vymožeností ještě nepronikly.

Jak, kde a za kolik v jednotlivých státech
Najít internetovou kavárnu ve středně velkém městě v JAR není obtížné. Také téměř každý „backpacker“, tedy nejlevnější druh místního ubytování, vlastní dýchavičný počítač, nebo dva, a za průměrně 2 – 3 Kč/min si můžete zasurfovat po internetu. Kvůli neuvěřitelné pomalosti připojení však můžete počítat spíš jen se zkontrolováním vaší emailové schránky a odesláním pár zpráv. Těm náročnějším doporučuji zkusit štěstí v nějaké oficiální i-kavárně ve městě.

Světová síť pronikla již i do Mozambiku - země, kde ještě před jedenácti lety zuřila občanská válka. Internetové kavárny najdete minimálně v pěti největších městech, ceny jsou až třikrát nižší než v JAR. Počítače zatím nebudete mít přímo pod nosem každého hotelu, ale někde ve městě. Jednou v nějakém zastrčeném dvorku, jindy na hlavním náměstí. Na knižní průvodce nedejte, ani ta nejnovější vydání zatím výskyt internetových kaváren, natož cen připojení v Mozambiku, nezaregistrovala. Kdo hledá, ten najde. Je třeba si na ulici vytipovat správné lidi a chytře se jich dotazovat. Někdy vás pošle do zastrčené kavárny i člověk, který ani neví, co to takový internet je. Nejlepší je ptát se obecně po počítačích. Pod tím si většina obyvatel alespoň něco představí. Počítače jsou většinou novější a připojení mnohem rychlejší než v JAR.

V Tanzanii se převážně drží ceny kolem 1Kč/min a ve středně velkých městech po celé zemi najdete hned několik internetových kaváren. Moc si zatím nezamailujete jen z málo osídleného západu. Ale těmto oblastem se stejně většinou turisté vyhýbají. Připojení ve městech není ani rychlé, ani pomalé. Mimo města ještě můžete narazit na internet v turistických resortech jakými jsou například národní parky. Tam ale také musíte počítat se značně vyššími cenami, a to i přes 150 Kč na hodinu.

Ani Etiopie již nesetrvává v internetovém vakuu. Stejně jako v Mozambiku, minimálně v sedmi největších městech teoreticky nějaká internetová kavárna existuje. Problém je v tom, že v Etiopii často v období sucha nejde proud, kdykoliv během roku může spadnout na čtrnáct dní městský server, nebo se prostě majiteli nechce do práce, a tak několik dní vůbec neotevře. Takže, pokud internet najdete, mají otevřeno, funguje připojení, jde proud nebo alespoň běží generátor (pozor, některé starší typy potřebují pravidelné přestávky, aby se nepřehřály), a čtyři relativně nové (a jediné) počítače nejsou právě okupovány kamarády majitele, kteří právě teď musí na třech chatech najednou s někým probírat svoje sexuální touhy a sny, můžete se pustit do práce. Dále již jen doufejte, že za lidovou cenu 1 Kč/min se vám podaří do 5 minut alespoň přihlásit do emailové schránky, dále napsat zprávu a odeslat ji dříve než spadne síť, vypnou proud nebo dojde generátoru benzin.

Poměrně vyspělá Keňa je jediná, kde i náš LP zmiňuje již před třemi roky nějakou existenci internetu. Mimo jiné také uvádí, že koncem roku 1999 stála v Nairobi hodina nespolehlivého připojení přes 400 Kč. Jenže od té doby spadly africké ceny asi desetinásobně a míst, odkud můžete elektronicky pozdravit známé, trochu přibylo. Tam, kde žijí lidé „civilizovaně“ ve městech, se vždy nějaký internet najde. Naopak, od divokých kmenů v severní polovině země můžete prozatím poslat tak maximálně dopis po poštovním holubovi. Obecně ve středně velkých městech jsou ceny mírně vyšší než v sousední Tanzánii a personál, často ženského pohlaví, méně technicky zdatný. Ve velkých městech, jako Mombasa nebo Nairobi, existuje velká konkurence a ceny jsou až o padesát procent nižší než mimo metropole. Rychlost je velmi proměnlivá. Někdy si libujete, jak to „frčí“ a najednou, během půl hodiny, už nemáte šanci protlačit dráty pětistránkový dokument. Musíte ho rozdělit na více malých a zkusit štěstí znovu. Obsluha I-café, kde jsme tenhle zvláštní jev zažili, nám vysvětlila, že je to polední fenomén, kdy zaměstnanci mají volno a všichni začnou hromadně surfovat.

Keňské počítače už leccos pamatují a připojení není většinou z nejrychlejších, někdy jsou až tragicky pomalé. Zdá se, že v Africe funguje úměrnost, čím déle internetové kavárny v zemi existují, tím horší a starší jsou počítače a pomalejší připojení.
Jednou, když jsme objevili nejpomalejší internet v celé východní Africe, ve městě Nyahururu, a čekali již dobrých patnáct minut na odeslání dvou vět, přisupěla k nám zákeřně ze zadu obsluha věku a PC zdatnosti mojí tetičky a počítač bez jakéhokoliv varování jediným knoflíkem, jehož funkce jí je jakž takž jasná, restartovala. Ten tam byl celý náš pracně vymýšlený e-mail a hodinu přepisovaný článek redakci. Prý viděla, jak to nejde, a chtěla nám pomoci. Teď to podle ní půjde lépe. Jenže poté kdosi moudrý prohlásil, že spadl městský server a všichni mohou jít domů. To už bylo několik pádných důvodů k vyhádání si slušné slevy.

Pokud jste pouzí uživatelé jako my a nejste machři na odstraňování nejrůznějších chyb internetového prohlížeče či systému, nevyznáte se v proměnlivých náladách africké části světové sítě a ještě k tomu máte sklony k cholerismu, vyhýbejte se všem věcem týkajících se internetu v menších městech velkým obloukem.

Praktické tipy
Na ceny internetu se převážně nesmlouvá. Ceny bývají napsané někde na zdi nebo na dveřích. Je dobré se zeptat, po jakých intervalech se účtuje a zda není nějaká minimální sazba. Většinou se účtuje po minutě a minimální sazba bývá po přepočtu 10 – 20 Kč, ale není výjimkou ani účtování po půlhodinách, hlavně v levnějších podnicích. Vyplatí se obejít konkurenci (pokud existuje), protože ceny se často v jednom městě o něco liší, „kvalita“ bývá stejná. Pokud jsme přepisovali články, snažili jsme se vymámit více či méně úspěšně různé množstevní slevy nebo domluvit se, aby nám neúčtovali použití internetu, ale jen textového editoru.

Doporučuji vzít si s sebou na internet nějaké zajímavé čtení. Protože dívat se deset minut na přesýpací hodiny a zamrzlou obrazovku, než počítač provede váš rozkaz, je o nervy. Během této doby je nejlepší ani nedutat a myšlenky na surfování v druhém okně, než se vám odešle e-mail, si nechat zajít. Nechcete přeci právě teď shodit celý systém, že? Tvařte se, jakože vůbec nechcete, aby se dopis odeslal, nebo že je vám to přinejmenším jedno.

Boom internetu je prostě nezastavitelný. Šíří se nejen přes hranice a kontinenty, ale i navzdory pověstné africké chudobě. Pokud od něj nebudete čekat zázraky a budete hodně (ale opravdu hodně) trpěliví, spokojíte-li se s odesláním jednoho kratičkého e-mailu za půl hodiny, bude vám na cestách černým kontinentem dobře sloužit.