Doprava v Mongolsku

VLAK
Do Mongolska nejpravděpodobněji přiletíte nebo přijedete vlakem. Zemí vede ze severu na jih železniční trať Moskva - Peking. Do Číny jezdí mezinárodní rychlík z Ulan Bátaru jednou za týden, do Ruska snad dvakrát. Pokud máte čas, tak se vyplatí nekupovat si mezinárodní jízdenku (Ulan Bátar - Peking v létě 2002 stál 68 dolarů), ale dojet místními vlaky k hranici, přejet jí džípem a pak pokračovat zase vlakem. To vyjde asi na třetinu ceny mezinárodního lístku. Jízdenky se dají v Ulan Bátaru koupit v nové nádražní budově - po levé straně, když stojíte čelem k hlavní nádražní budově. Teoreticky existují dvě třídy, ale automaticky vám prodají lístek do té "normální" - nižší. Většina vlaků je pomalá a prašná. Na delší vzdálenosti jezdí lehátkové vozy (indického typu). Pokud jsou lehátka obsazena, dá se spát i na horní polici pro zavazadla. Pozor - nedoporučuji klaustrofobikům, mezi policí a stropem je asi jen padesát centimetrů místa.

AUTOBUSY
V okolí Ulan Bátaru jezdí na několika trasách staré rozbité a zaprášené autobusy. V Ulan Bátaru jsou dvě autobusová nádraží. Staré v centru a nové na západní "výpadovce". Odkud jede váš autobus, to si budete muset nějak zjistit. Ale pozor, do některých destinací (například Gadžurt) jezdí autobusy i od jinud. Třeba od nějakého náměstí, pomníku nebo prostě z výpadovky daným směrem.Většinou se o tom zmiňuje LP, ale odkud konkrétně, to také neříká. Rychlost při nastupování se vyplácí, autobusy bývají často zoufale přeplněné. Jízdními řády visícími na stěně v nové nádražní budově se moc neřiďte, spíš se pokuste zeptat místních.

MĚSTSKÁ DOPRAVA
Po centru Ulan Bátaru jezdí trolejbusy a české karosy, po ostatních městech nic, protože jsou to vlastně takové větší vesnice a všude se dá dojít pěšky. Mongolové se po stepích na kratší vzdálenosti přepravují výhradně na koni nebo na motorce.

STOPOVÁNÍ
Se stopováním to je také těžké. Aut je málo a vyjíždějí jen když jsou po střechu nacpaná pasažéry a zbožím. Věřte, že do takového dopravního prostředku se rozhodně nevejdete. Takže není problém, jestli by vám zastavili nebo ne, to oni by rádi, ale nemají místo. A pokud náhodou mají, vy zase nevíte, po kterých vyjetých kolejích auto pojede. Každý řidič má svoji trasu stepí a různé koleje jsou od sebe vzdálené několik kilometrů. Takže můžete celý den stát někde, kde si myslíte, že je "silnice" a za kopečkem vám prosviští třeba deset aut. Kromě toho stejně bude řidič chtít zaplatit. Klasické stopování nemá podle našich zkušeností v Mongolsku tradici.

TREKOVÁNÍ
Ani chůze není v Mongolsku k zahození. Sice nedojdete ze města do města, na to jsou ta mongolská od sebe moc vzdálená, ale zato je trekování po panenské přírodě nezapomenutelným zážitkem a opravdovou výzvou pro každého cestovatele. Jen mapy trochu pokulhávají a podle popisů tras v LP se také nedá moc chodit, protože jsou myšlené pro džípy. Proto je třeba mít dobrý orientační smysl, vařič a zásobu jídla. Také kompas vezměte určitě s sebou.

DOPRAVA POŠTOVNÍMI VOZY
Mezi ty neobvyklejší způsoby dopravy patří v Mongolsku cestování s poštou. Stačí zajít za "náčelníkem", zeptat se, který den v týdnu jede poštovní vůz do vaší destinace a domluvit se s ním, jestli vás sveze. Jak je to s placením, to nevím. Nikdy jsme to nezkoušeli.

LETADLA
Na velmi dlouhé vzdálenosti se v Mongolsku létá. Není to z pohodlnosti, ale pro to, že díky rozmanitému terénu se vám může stát, že tisíc kilometrů pojedete týden… Mongolská letadla MIAT pověstná vysokou nehodovostí jsme zatím nevyzkoušeli. Aby člověk věděl, do čeho jde, leží na UB letišti hned vedle runwaye jeden hezký ohořelý vrak…

UAZY A FURGONY
Mezi nejklasičtější mongolské dopravní prostředky patří veřejné uazy (stařičké ruské džípy) a furgony (obdoba šestsettřináctky), které si zaslouží vlastní článek (vyjde v příštích týdnech nebo již je v souvisejících článcích).

CENOVÉ ZHODNOCENÍ
Nejlevněji vyjde vnitromongolský vlak, ale železniční síť je bohužel omezena na severojižní trasu a její dvě krátká slepá ramena. Ani autobusy nejsou drahé, v létě 2002 to bylo asi 1Kč/km. Dražší jsou veřejné uazy a furgony (UB-Charchorin (350 km): 8USD). Nejdražší z pozemské dopravy je najmutí si džípu (orientačně: 30 USD/200 km; po smlouvání). To už vám vyjde levněji, když si najmete na určitou dobu auto i s řidi  čem (orientačně: 1000USD/měsíc). Auta bez řidiče se v Mongolsku nepronajímají, protože z místa A do místa B, mezi nimiž nevede žádná silnice trefí po stepi jen místní zkušený řidič. Nemluvě o ovládání třicet let starých vozidel ruské výroby. Pokud stopujete na kraji UB, budou vám stavět neoficiální taxíky a nabízet cenu 7 - 10 Kč/km, kamkoliv. Nepochopí, že kdybyste chtěli platit, tak pojedete autobusem nebo uazem. Díky neexistujícím komunikacím a velké rozloze nepatří Mongolsko mezi země které je možné za měsíc celé projet, aby si člověk udělal obrázek o celé všech koutech. Lepší, než strávit dva týdny v autě, je soustředit se na jedno či dvě místa a ty důkladněji poznat.