Lihový vařič v rámci lightrekkingu

Samozřejmě jsem jej zaslouženě i otestoval. Problém mi dělalo závětří vařiče. Ten jsem vyrobil z plechovky od konzervovaného ananasu (ten snědla manželka). Také až několikátý pokus mi vyšel. Neustále jsem zkoušel navrtávat otvory tak, aby byl dostatečný přívod vzduchu a vítr plamen nesfoukával. Plechovku jsem uřezal cca 80 mm od základny, kleštěmi zahnul okraj dovnitř a po obvodu vyvrtal 10mm vrtákem 10 děr. A to nahoře i dole. Pak jsem 4mm vrtákem udělal několik řad otvorů, které se ukázaly být správným řešením. Přes ně se vítr dostává stěží (odzkoušeno vysavačem). Jako varnou nádobu už delší dobu používám jeden díl tzv. jídlonoše o objemu 1 l. Je to vyrobeno z velmi tenkého hliníku a tedy ohřev značně jednodušší než u klasického ešusu. Ohřev půllitru vody trvá 8-12 minut podle síly větru a okolní teploty. Tedy pro můj účel naprosto dostatečné. Pokud mám uvařeno a zbývá líh ve vařiči jednoduše přiklopím prázdnou nádobu na vařič. Po zchladnutí zbytek lihu sliju zpět. Stejně si vařím jen kafíčko nebo sušená jídla, které je potřeba zalít horkou vodou.
Vařič se závětřím se pohodlně vejde do nádoby a nacpu k němu třeba polévky v sáčku apod. Celá souprava váží jen 220g! Spotřebu lihu jsem zvlášť nijak neměřil. Umělohmotná nádobka na líh o obsahu 380g lihu mi vystačí cca na týden při dvou vařeních denně. Nezkoušel jsem to v zimě. Zdá se, že experiment se snížením váhy mi vyšel.

Tento příspěvek je zařazen do 5. kola soutěže TESTOVNY o ceny firmy ACRON.