Arbore – národ přívětivého krále

Ve vesničce Trumi jsem čekal  ve stínu akátu na náklaďák, který by mě popovezl. Chtěl jsem se zajet podívat do asi 20 kilometrů vzdálené Dimeky, kde se konal trh. Lidé z různých kmenů si na takovém trhu navzájem prodávají med divokých včel nebo barevné hlíny na zdobení těla či vlasů. Pomalu jsem se pod akátem stával atrakcí pro domorodce, když mě anglicky oslovil jeden z nich. Byl z kmene Arbore. Nevěděl, jak je starý, protože jeho rodiče kalendář nikdy ani neviděli, ale s určitostí věděl, že se narodil o půlnoci. Půlnoc znamená v arborštině i jeho jméno – Alkáno. Mimo angličtiny, kterou se naučil ve škole při katolické misi, znal rodnou arborštinu a také další domorodé jazyky. Nabídl se, že mi ukáže některé okolní vesnice a hlavně Arbore, své rodiště. Začal se mi plnit můj sen.

Hamarská vesnice s cizím kempem
U prašné cesty jsme pěšky míjeli obrovský kemp cestovky Greenlands, která láká turisty do jižního Omo ve velkém. Majitel cestovky postavil svůj kemp na hamarském území, což Hamaři považují jako zásah do svého teritoria. Cítili se majitelem zneužívaní, a tak se s ním domluvili, že jim poskytne nějakou protihodnotu - stipendia na studium pro děti, elektrický generátor a další věci. Hodně toho slíbil, nic nesplnil. Do Turmi místo toho přijel s dalšími 36 novými luxusními džípy plnými atrakcechtivých turistů. Velký nápis na kempu vyjmenovává mezi poskytovanými službami mimo jiné ostrahu 24 hodin denně. Hamarům v Turmi s touto cestovkou pozvolna dochází trpělivost a skoro každý muž zde má kalašnikov. Je tedy možné, že ostrahu bude cestovka brzy potřebovat. Já jsem ji mezi domoroci rozhodně nepotřeboval.

Audience u arborského krále
V domě Alkánova bratra porazili na mou počest kozu a okolo zápěstí mi uvázali proužek její kůže jako důkaz, že jsem vítaný host. Za dva dny měl být v Arbore trh a po trhu jsme měli s Alkánem navštívit Arborského krále. Napřed jsem ale musel zakoupit královský dar - vydlabanou dýni naplněnou medem a s předstihem ji zaslat do královského domu. Tam z medu uvařili zvláštní kvašený nápoj, který jsme pak pili, jak jinak než z vydlabaných dýní, během královské audience. Aby nápoj vykvasil, přidává se do směsi vody a medu cosi z kravských střev. Kdyby při vaření byla v domě přítomna nějaká nečistá osoba (třeba těhotná žena), hrnec s nápojem by explodoval. Kdyby král nebyl poctivý, nápoj by nikdy nevykvasil. Pití samotné je obřad s přísnými pravidly. Než jsme vůbec mohli začít pít, král mi požehnal - já jsem si před krále kleknul, on vzal do úst trochu tohoto nápoje a tím mě poprskal.

Král je mezi Arbory, a nejen mezi nimi, velice váženou a respektovanou osobou. I když je stáří na králi hodně znát, jeho věk si netroufnu hádat. Seděl zabalený do bílé deky a na hlavě měl z kusu látky uvázaný jakýsi čepec. I když se skoro nepohyboval a ani toho moc nenamluvil, působil velice důstojným a nóblesním dojmem skutečného aristokrata. Kromě krále byl v chalupě, která se nijak nelišila od všech ostatních, jeho syn-následník, snacha a malé telátko. Během mé návštěvy si dovnitř přicházeli Hamaři pro své kalašnikovy, které u krále po dobu trhu odložili.

Večer se konala taneční zábava. Na velkém plácku za vesnicí byli arborští teenageři. V jedné řadě kluci, proti nim v řadě dívky. Dívky mají po celém těle navěšeny kovové kroužky, které jsou při vytrvalém poskakování jediným hudebním doprovodem k jejich tanci a zpěvu. Kluci se nejprve snažili zapojit všechny dívky do tance. Hopsali a sborově hlubokým hlasem opakovali "hjabé", zpěv jakoby ani nešel z hrdla, spíš odněkud z hrudníku. Později zpívali celé písničky, které měli nejen krásný a poetický text, ale i líbivou melodii.

Arborové si sice staví velké kopulovité domy, ale nespí v nich. Lůžka postvená na vysokých kůlech před jejich domy je chrání částečně proti malárií – v takové výšce fouká trochu vítr a létá méně komárů. Když jsem na lůžko v noci lezl po rozeklaném kmeni stromu, celá konstrukce se trochu kymácela, ale spaní bylo pohodlné pro mě i další 3 spolunocležníky.

Slavnost dospívání na území Arborů
Ještě za tmy jsme se vydali na slavnost do vesnice na samém okraji teritoria Arborů. Prodírali jsme se po úzké stezce vysokým a hustým křovím a neminulo nás ani brodění řeky, kde voda sahala až po pás. Za svítání jsme se přibližovali k vesnici, když se ozvala střelba. "To střílejí z kalašnikovů", zašeptal Alkáno, "ale nemusíš se bát, je to jen do vzduchu".
Střelba znamenala zahájení slavnosti. V kruhové ohradě z vysokého křoví stálo několik býků, okolo přihlížela početná skupina mužů. Jeden z nich s dlouhým kopím procházel zvláštními ladnými kroky mezi býky, jak toreador. Pak se napřáhl a jedním dlouhým pohybem probodl jednoho z býků naskrz. Zvíře padlo k zemi a pak ještě další dvě. Bohatství se zde měří na množství vlastněného dobytka, ovcí a koz. Jeden z poražených býků byl jakýmsi "osobním býkem" dospívajícího chlapce z jedné evidentně bohaté místní rodiny. Jestli jsem tomu dobře porozuměl, tak chlapec dokonce přejal jméno po poraženém býkovi. Před ohradou bylo velké ohniště, ke kterému několik řezníků odnášelo kusy masa zabitých býků a napichovali je na kůly okolo ohně. Ostatní muži, vyzbrojení buď kalašnikovy nebo alespoň holemi, se seřadili v úhledný obdélníkový útvar. Všichni byli slavnostně pomalováni na obličeji i po těle barevnými hlinkami nebo býčím trusem. Během dlouhého pečení masa vyběhla ze sedícího hloučku vždy skupinka mužů, oběhla býčí hlavu ležící před ohništěm a pak předvedla něco ze svého bojového umění. Někteří naznačovali střelbu, jiní opravdu stříleli směrem k teritoriu Hamarů či jiných kmenů, se kterými sice právě neválčí, ale jeden nikdy neví...

Když bylo maso opečené, rozesadili se muži do velkého kruhu okolo ohniště. Drobné větvičky s listím sloužily jako prostírání a několik mužů dohromady dostalo jeden kus masa. Všichni tři býci byli snědeni překvapivě rychle. Pak následovalo několik rituálů na ukončení slavnosti. Šaman se pomodlil za to, aby všechny nemoci dobytka a podobné pohromy přešly na Hamary a okolní kmeny a Arborům se vyhnuly. Poté se vydal průvod, nesoucí býčí hlavu, do domu majitele poražených býků.
Ženy se samotné slavnosti spojené s pečením býků neúčastnily, šlo výhradně o mužskou záležitost. Na opačném konci vesnice tancovaly a zpívaly ve velikém kruhu. Až po skončení slavnosti se muži přidali k tančícím ženám a celá vesnice tančila až do soumraku. Po setmění se všichni rozešli do chalup a tam pili mně již dobře známý kvašený nápoj z medu. Spát se šlo ten den až hodně, hodně pozdě. Za svítání jsem se probudil na vysokém lůžku před ohništěm. O kosti ze včerejší slavnosti se tam již staralo hejno supů.

V Arbore jsem stopnul náklaďák do Konsa a pokračoval dál na jih, do Keňi. Můj krátký pobyt mezi lidmi z přírodních národů překonal vše, co jsem do té doby na cestách zažil a viděl. Rozhodně bych je nenazýval divochy. Jsou to kultivovaní lidé, jen úplně jiní než my. Bojím se, že přičiněním cestovek, jako je Greenlands, jejich kouzlo brzy zmizí.