Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Práce v zahraničí > zkušenosti

Bohatý český bezdomovec

Redakce, Jiří Červený / 14.09.2005

Konečně se nám podařilo zaparkovat ve francouzském Lyonu auto neplaceném místě. Vzali jsme si nejnutnější věci a vydali se prozkoumávat 3. největší město Francie, vyhlášené výrobou hedvábí. Prošli jsme pár uliček, nějaké to náměstíčko a rozhodli se, že se podíváme k bazilice de Fourière, která stojí přes řeku na kopci. Přecházeli jsme řeku po široké lávce pro pěší, když nás oslovil s miskou na drobné asi 40letý žebrák.

Jeho gramaticky francouzská zdvořilostní otázka „Est-ce que“ (jestlipak) byla vhodná do nejvyšších francouzských kruhů. Náš antižebrácký výcvik z Prahy, Brna a Ostravy byl ale silnější. Odpálkovali jsme ho větou „Nous ne parlons pas francais“ (nemluvíme francouzsky). Nedal se. Přehodil z francouzštiny na němčinu. Naše „Entschuldigung, aber wir sprechen nicht deutsch“ ho také nezastavilo. Zařadil další rychlost a tentokrát byla slyšet v jeho hlase španělština. To jsme byli už zhruba v první třetině lávky a naši finální zbraň jsme pronesli v rodné mateřštině. Na naše vítězoslavné „Zkus to česky“ následovala opět pohotová reakce: „Jé kluci, vodkaď ste?“
Abych pravdu řekl, tak oba dva jsme se zastavili v půlce kroku a otočili jsme se zpět. Čech? Tady? Jako žebrák? Se znalostí tolika jazyků? Hlavou se nám honilo mnoho otázek. Cupitali jsme zpátky k našemu novému známému, který se nám představil. Jeho jméno jsem si bohužel nezapamatoval. Říkejme mu třeba Franta.
Franta nebyl zamlklý člověk a podělil se o všechno, snad krom drobných, které mu naházeli kolemjdoucí a které znamenaly jeho obživu. Jak nám vysvětlil, odešel s bratrem v době, kdy Mečiar s Havlem rozdělovali republiku. Havlovi dokonce napsal na Hrad, že jakmile se země zase nespojí, tak se už nevrátí. Nevrátili se. Dělal v Německu v automobilce, pak ve Španělsku sbíral jablka a jeho nejvýhodnější práce je tady, v Lyonu, kde se živí poměrně slušně jako žebrák. A jako správný matematický profesor nám ihned začal propočítávat, jak je jeho „živnost“ výnosná.
Když je pěkně, tak si za den vydělá 100 Euro, když je šeredně a prší, tak jen 50 Euro. Má byt, kde pronajímá novým příchozím žebrákům prostory. Samozřejmě za úplatu. Dnes mu šichta končí za 2 hodiny. Jeho automobil je zaparkován (!!!) dole v garážích. Má v plánu jet za bráchou. Jeho brácha je hloupý, protože si našel místo v nějaké pizzerii. To prý není tak dobrý jako tady, na mostě.
Zatímco vyprávěl, tak kolem chodili lidi, tu padla 50centová mince, tu 20centová, tu 1 Euro. Cinkot mincí dával za pravdu jeho slovům. Ihned jsem si v duchu začal pokládat otázky: Proč já vlastně chodím do práce, když se zdaleka nemám tak dobře jako on?
„Ale jak jsi začínal, než jsi se dostal k tomu bytu, autu, ...?“ zněla naše otázka. „To víte kluci, nebylo to jednoduchý. Nejdřív jsem musel jít na sociálku, tam mně dali nějaký věci. Né jako u nás, ale pořádný věci. Já vyfasoval ponožky Nike, trenýrky Adidas a podobně. Jó, kdybys chtěl, tak přijeď z Čech sem. Jen si vezmi na sebe něco, ať můžeš dlouho sedět na sluníčku. Mě tady najdeš bez problémů a já ti pomůžu.“
Zatímco jsme se bavili, procházela kolem žena, respektive někdo, kdo kdyby zhubl 70 kg, tak by se podobal ženě. Nesla větrák. Franta se ihned pokoušel konverzovat, žena nikoliv. Okamžitě ji charakterizoval: „Je to Američanka a větrák si koupila proto, že jí je tady vedro. Až bude vodlítat, tak jí ho do éra stejně nevezmou. Támhle ho vyhodí a já si ho pak vezmu a bude můj.“
Opět jsem začal přemýšlet o promyšlené taktice a o tom, jak se český člověk dokáže o sebe ve světě postarat.
„A Franto, nestýská se ti po Čechách?“
„Ale kdeže! Dyť já do Čech jezdím na vejlety. Na autobusák sem jezdí každej tejden linka z ČR a já se domluvil s řidičem, že mě tam za nějaký drobný vezme, když bude mít volno. A von tudle volno měl, tak jsem vzal ještě nějaký 3 holky, tak jsme byli tejden v Praze na vejletě. Bylo to dobrý. A dokonce se jim to cestování se mnou tak zalíbilo, že za tejden jedeme spolu do Švýcar. To já takhle dělám. Dycky tady 3 tejdny žebrám a pak na tejden jedu někam na vejlet.“
To mě dorazilo. Jeho povídání o tom, že se dá vydělat pod mostem docela nechutnou činností až 20 Euro a že stačí chodit a koukat se do parkovacích automatů do otvoru pro vrácení mincí, jsem už ani nevnímal. Naše poslední otázka byla už turističtějšího rázu. Zeptali jsme se, co je zajímavého v Lyonu k vidění. Dostalo se nám vskutku průvodcovského výkladu: „No kluci, tady najdete celkem ho…“. Následovalo vyjmenování věznic, na které bylo i nebylo z mostu vidět. Vyprávění o Lyonu ukončil namířením ukazováčku směrem k arabské čtvrti, kam zaručeně nemáme chodit, protože tam nic není. Jen tak mimochodem ukázal na vršek tyčící se nad městem se slovy „jo a támhle je nějakej kostel“. Onen kostel, kam jsme měli původně namířeno, patří k nejzajímavějším stavbám, které jsem kdy v životě viděl. Uznejte, kolik kostelů, v tomto případě bazilik, má dvě podlaží?
S Frantou jsme se rozloučili a šli dál na obhlídku města. Krom míst, které nám doporučoval Franta, jsme prošli snad celý Lyon a byli jsme rádi, když jsme se z celé té záplavy lvíčků, co jsou na každém rohu, vymotali zpět k autu. Z kufru jsme vytáhli propan-butanový hořák a začali dělat kafe. Mezitím jsme roztáhli stan k usušení na sluníčku, které mělo sílu již skoro jižní Francie.
Jak tak diskutujeme o Frantovi a koukáme po okolí, tak nám dochází, proč parkujeme zadarmo. Stojíme přímo před policejní služebnou. Toto místo je určené pro kriminalitou postižené lidi, kteří událost přijeli ohlásit. Se zapáleným hořákem vedle auta a stanem přivřeným do dveří to vypadalo skutečně akčně.

Máš jiné zkušenosti s prací v zahraničí?
Poděl se o ně s ostatními čtenáři Kalimery!
Článek zveřejněný i v tištěné podobě časopisu Kalimera
získává slevu 10 USD na službu vrácení daně
od společnosti TAXBACK.
Platí pro příspěvky došlé do 30. ledna 2006.