Nejhorší situace je ve velkých městech, kam se za vidinou lepšího života stahují nejrůznější živly z celé země. Na mysli mám třeba jihoafrický Johannesburburg, keňské Nairobi, brazilské Rio, argentinské Buenos Aires a spoustu dalších betonových džunglí.
I já jsem se těmto varováním smála. Až tam, v Jo’burgu, s tělem na zemi a nožem na krku, kde nás parta deseti statných gangsterů okradla o novou zrcadlovku a kamarádovi předvedla, jaké je mít velký řeznický nůž až po rukověť zaražený ve stehně, mě smích přešel. Uvědomila jsem si, že kdo se chce pohybovat v džungli a je mu jeho život a majetek aspoň trochu milý, musí znát a ctít zákon džungle, nebo raději sedět doma na zadku. Pro ty, komu se druhá varianta nikterak nezamlouvá, mám pár pravidel pro přežití i v těch nejdrsnějších velkoměstech.
NO GO ZONES Místa, kde se život řídí místními, poněkud svéráznými zákony, paradoxně sousedí někdy s těmi nejznámějšími turistickými atrakcemi. Proto se ve voňavých dálkách koukněte do průvodce nebo poptejte domorodců, které ulice nebo čtvrtě patří do těchto nebezpečných zón, a velkým obloukem se jim vyhněte.
TURISTA - BÁJEČNÁ KOŘIST Běloch bloudící po městě s krosnou na zádech je jako pěst na oko. Nějakým dopravním prostředkem se dopravte do prvního cenově přijatelného hotelu, tam si odložte a pak teprve můžete začít hledat ideální ubytování, pokud vám tohle nevyhovuje. Tím samozřejmě netvrdím, že vaše věci jsou v hotelu vždy v bezpečí - rozhodně nenechávejte nikdy cennosti jen tak poházené po místnosti.
Pokud se ztratíte, pokuste se to nedávat najevo. Necivte na opuštěné křižovatce do mapy, nechoďte s průvodcem v ruce. Sebevědomě zamiřte do prvního obchodu a tam se optejte. Ještě lákavější kořistí než ztracený turista je již pouze turista opilý nebo jinak omámený. Nevidím důvod, proč na cestě nepít nebo nekouřit, ale pak, prosím vás, nikde zbytečně necourejte a omamných látek si vůbec raději užívejte v soukromí a ne v bytě člověka, kterého znáte dvě hodiny.
TURISTA - PROVOKATÉR Zejména v afrických městech nebývá zvykem potulovat se po ulicích za tmy. Na nezbytné noční exkurze si vezměte taxík. Zní to snobsky, ale ceny taxíků mají většinou k těm snobským hodně daleko.
Ani za bílého dne neprovokujte domorodce nošením zlatých prstenů, řetízků, drahých hodinek či značkového oblečení. Bývají velmi všímaví a když jejich pozornost něco takového upoutá, snadno v uměle vytvořené tlačenici o nějakou tu „drobnost“ přijdete. V horším případě si pořídíte doprovod, který vás bude sledovat až do nějaké opuštěné čtvrti a tam vás lehce přesvědčí, že s sebou máte spoustu zbytečných věcí. Pamatujte, kdo uteče, ten vyhraje.
TURISTA VERSUS KAPSÁŘ Obzvlášť velké oblibě se těší malé batůžky a ledvinky. Hloupí turisté v nich často nosí spoustu peněz nebo aspoň foťák. Z toho plyne, že váš batoh (a s ním i vy) jste neodolatelně přitažliví, i když v něm budete mít jen mapu a láhev s vodou. Jestli se chcete této nechtěné pozornosti vyhnout, choďte po rozvojových velkoměstech BEZ NIČEHO. O velké krosně ani nemluvím. Selský rozum napoví, že doklady a peníze nepatří do batohu, ale někam na tělo. Kromě opatrnosti v podobě všitých „falešných“ kapes, kapes na zip a rukou na kapsách je rozumné mít oddělené „hlavní“ peníze od těch, které předpokládáte, že budete ten den potřebovat. Mít vždy dostatek drobných při ruce je velká výhoda, platit rohlík pětitisícovkou je hazard. Každopádně buďte pořád ve střehu.
PŘEPADENÝ TURISTA Pokud však přesto dojde na „dělení“ vašeho majetku, nehrajte si na hrdiny. Odhadnout situaci je důležité, ale ne vždy spolehlivě možné. Mohou to být amatérští výrostci, ale také ostřílení a všehoschopní profíci. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, můžete zkusit násilníkům pokorně odevzdat na přepočet nějakých sto dvě stě korun, které máte v kapse připravené na denní útratu. Možná se s tím spokojí a vy vyváznete téměř bez úhony. Přeci jen je ve většině zemí rozvojového světa je více zbraní než jídla. Ne vždycky stačí slzák (po ruce, ne na dně batohu) a odhodlané NE.
Až zase někam vyrazíte, buďte pozorní a vyvarujte se hloupých chyb. Hodní lidé nevymřeli, ale možná jich je míň, než by se mohlo zdát. |