Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Rady na cesty > nebezpečí

Jak jsem potkal lavinu

Redakce, Pavel Kratochvíl / 12.03.2003

Šel jsem si s kamarády zalyžovat na Kotel v Krkonoších. Vyrazili jsme v noci, abychom byli na východ slunce nahoře. Noc byla jasná, mrazivá a 20 cm čerstvého sněhu slibovalo nádhernou jízdu dolů.

Nahoře jsme byli těsně před rozedněním, nazuli jsme zmrzlé lyžáky, bez dlouhého otálení jsme s prvním světlem přejeli vrcholové převěje a pustili se dolů. Jel jsem jako poslední a už při doskoku z převěje se mi něco nezdálo. Jako by se svah pode mnou nějak podivně zakýval... Něvěnoval jsem tomu moc pozornost, bylo krásně a mí kamarádi byli už hezký kousek pode mnou. Rozjel jsem se za nimi, vesele jsem na ně zakřičel a pak jsem si všiml, že mi od lyží odletuje více sněhu, než je obvyklé. Když jsem se podíval dolů, zjistil jsem, že všude nad svahem je zvířený sníh, jako by začal foukat silný vítr.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že stojím přímo v začínající lavině. Zařval jsem na kluky a pustil se šikmo ze svahu dolů, abych vyjel ven z lavinového koryta, které jsme původně sjížděli. Do relativního bezpečí mi chybělo nějakých padesát, sto metrů, a i když jsem věděl, že ze sněhu tam trčí skály, jel jsem naplno. Zhruba v polovině jsem s hrůzou zjistil, že stehna se mi pomalu ztrácejí v bílé mlze a síla podobná horské bystřině se mě snaží strhnout dolů. Naštěstí hned potom se terén pode mnou začal zvedat a za pár vteřin jsem byl z bílého proudu venku. Popadajíc dech jsem sledoval lavinu, jak se řítí po svahu dolů. Očima jsem hledal místo, kde jsem viděl kamarády naposledy.

Vše probíhalo ve strašidelném tichu, žádné burácení, jaké jsem znal z televize, jen lehké šustění zvířeného prašanu. Po necelé minutě lavina zeslábla, až se úplně vytratila. Opatrně jsem se pustil dolů a nervózně vyhlížel svoje společníky. Oba byli v pořádku.

Měl jsem štěstí a první lavina, kterou jsme potkal, byla jen rozjetá povrchová vrstva čerstvě nasněženého prašanu. Přesto dole v laviništi utvořila místy až několikametrové vrstvy tvrdého udusaného sněhu, a to již bohatě stačí na uvěznění člověka. Naše nerozvážné dobrodružství tentokrát skončilo zapíjením štěstí v hospodě. Zimních radovánek jsem se nevzdal, ale velmi dobře si uvědomuji, že podobné štestí příště mít nemusím.

Lavinové pomůcky
Přežili jsme lavinový tobogán

Přečteno 3146x