Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > cyklo

Žhavé Turecko na kolech

Iveta Kestřánková / 21.05.2003

Blesková akce léto v Turecku se uklidnila v momentě, kdy jsme se na Ruzyni, ráno, těsně před odletem dozvěděli, že poletíme i s odškodněním až večer. Uklidňujeme se v nedaleké Šárce, kde trávíme první, ale také poslední příjemný den naší letní dovolené.

Turecké krásy jsme se rozhodli ještě v Čechách poznávat na kole. Vyzbrojeni mapami, náčrtky od kamarádů a průvodcem Lonely Planet, jsme měli jasnou představu o tom, co vše chceme vidět. První noc strávenou v sedě u zabalených kol na podlaze letištní haly jsme do našeho plánu nezahrnuli. Přílet do Istanbulu v nočních hodinách nám nedával na vybranou.
Druhý den ráno nasedáme na kola, ale již ranní červencové slunko nás zmáhá. Volíme tedy přesun do klimaticky příznivější oblasti na severu Turecka, při pobřeží Černého moře, kde léto nebývá tak kruté. Vzdálenosti v Turecku jsou na letní jízdu autobusem nekonečné. Utrmáceni po celodenním přejezdu k moři jsme se nemohli dočkat až zasedneme do pedálů.
Pobřeží Černého moře je k našemu překvapení lemováno poli se zlatým obilím, jen občas se změní na pláže pro místní obyvatele. Cesta po rozpáleném asfaltu neubíhá. Vodu nabízenou muslimy u jejich příbytků nikdy neodmítneme. Jen si nejsme jisti, zda ji ošetřit chlórem či nikoli. Zjišťujeme, že ani u Černého moře se v červenci na kole nejezdí. Pomalu začínáme uvažovat o zrušení cyklistického programu našeho výletu do Turecka.
Do Goreme se již přesouváme opět autobusem, kola táhneme s sebou. Ubytováváme se v jednom z pískovcových penzionů. Jiný tu mezi úžasnými, ale neobytnými pískovcovými hřiby ani není. Kola v následujících dnech používáme k prozkoumání okolí jen ráno a večer, přes den si lebedíme ve stínu meruňky a necháváme padat přezrálé plody přímo do „huby“.
Prohlídku několik set kilometrů vzdálených travertinových jezírek si vychutnáváme zdarma – autobus přijel tak časně, že se ještě nevybíralo vstupné. Při přesunech v autobusech se s námi dávají do řeči Turci, kteří pracovali v Německu, aby finančně podpořili své rodiny a mohli si dovolit postavit barevné montované domy, bijících uprostřed pustin a vyprahlých solných jezer do očí. Výlety zde byly provázeny každodenním průjmem a zvracením, úpal dokáže své. Co jiného od červencového slunce čekat.
Opět unikáme před vedrem na pobřeží, tentokráte Středozemního moře. Přespáváme na pláži u Fethye s Turky, kteří zde kempují v náklaďácích místo obytných vozů. Oni mají kolem sebe desítky dětí, my dvě kola. Koupeme se dlouho do noci ve vodě, která je teplejší než vzduch, a vůbec nezávidíme Němcům a Angličanům, kteří si zaplatili pobyt v nedalekých betonových komplexech. Promenády dále od pláže se podobají spíše brouzdání hnojem, kempující by měli tuto oblast označit dvěma nulami. Lenošit však již dokážeme jen dva dny a zdoláni horkem volíme dřívější návrat domů. Poslední den věnujeme ještě návštěvě Istanbulu, impulsivního, orientálního města plného historie, kde trajekty jsou jedním z prostředků městské hromadné dopravy.
Přes pohostinnost místních obyvatel, včetně západním světem odsuzovaných muslimů, se těšíme do Šáreckého údolí. Věřím, že Turecko je krásné, jeho pobyt osvěžující a přírodní krásy úchvatné, ale rozhodně v jiném než letním období. Tak snad příště.

Přečteno 1081x