Za volantem v Etiopii

Lepší silnice se staví proto, aby se motorová doprava stala rychlejší a bezpečnější. Jenže to jaksi místní nechtějí stále chápat. Že existují nějaká pravidla zajišťující plynulost a bezpečnost dopravy, tady nejspíš nikdo netuší. Každý chce být králem silnice, aspoň na chvíli. Například obyvatelé vesnic podél nových asfaltových tahů se nejspíš domnívají, že ta silnice vznikla hlavně pro ně. Vede přeci jejich vesnicí, tak je jejich, ne? Takže radostně každý den vyjíždí po místní dálnici se svými oslími povozy. Ani pěším jdoucím do vedlejší vesnice na trh, se nechce chodit blátem vedle silnice. Ne jeden za druhým, ale všech deset hochů vedle sebe, drží se kolem ramen a pomalu špacírují po „dálnici“. Za nimi žene holčička své stádo ovcí a koz. Prostředkem vozovky, samozřejmě. Žena s pytlem na zádech mlátí osla klackem, aby konečně přešel na protější pastvu. Jestli něco jede nebo ne, je jí jedno, ona teď přehání své osly, auta počkají.
Řešení je prosté. Stačí srovnat buldozerem pár metrů široký pás pro pěší a povozy vedle asfaltové silnice. Nebo že by další problém byl v tom, že na vesnicích ani ve většině měst neexistuje mezi domy a silnicí nic, co by se alespoň vzdáleně podobalo chodníkům? Vesnický život se přeci odedávna odehrával na cestě, ze které se teď shodou okolností stala rychlostní komunikace.

Akce „Dělová koule“ na etiopských silnicích - denně
Potkají-li se dva „spřízněné“ náklaďáky, řidiči prostě zastaví, jedno jestli na náměstí ve městě, nebo na „dálnici“, a povídají si. Že ucpou celou silnici? To je nezajímá. ISUZU, nejrozšířenějším náklaďákům v Etiopii se říká Alkájda. Jejich řidiči jezdí dlouhé trasy, bez odpočinku. Žvýkají proti únavě lístky drogy čat. Zčatovaní řidiči se řítí prostředkem vozovky hlava nehlava. Pokud se právě protijedoucí ISUZU nehodlají vybavovat, řítí se na sebe jako kamikadze. Ze vzdálenosti pár metrů si řidiči pohlédnou do očí protkaných krvavými žilkami, jaké mívají lidé po žvýkání čatu. A ten z nich, který usoudí, že jeho protějšek je zčatovanější, potom strhne volant na stranu. Pokud tam právě běží pes, koza nebo ovce, nic se neděje, jen to zakřoupá. Pokud tam prochází stádo krav nebo projíždí povoz, byla to poslední mise této Alkájdy, stejně tak, jako když jsou oba řidiči stejně absolutně zčatovaní a neuhne ani jeden.
Pokud se ale po silnici řítí těžký náklaďák IVECO, nejlépe s přívěsem plným kamenů, mizí Alkájdy a všechno ostatní rychle ke straně. Jediný, kdo neuhýbá ani IVECU, jsou dvoucisterny s naftou nebo benzínem. To jsou opravdové královny etiopských dálnic. Ať mají ostatní řidiči sebevražedné sklony jaké chtějí, zřejmě si moc dobře uvědomují, co znamená, když vybuchne několik tisíc litrů benzínu...

Pozor, svícení opotřebovává světla
Svítit za bouřky, kdy je nebe černé jako bota nebo za večerního šera, to se tu nenosí. Pokud si rozsvítíte, protijedoucí auta na vás budou  blikat, že jste omylem cvakli špatnou páčkou, tak ať si zhasneme a nevysvěcujeme si světla. V noci je to podobné. Neosvětlené náklaďáky na silnici i vedle silnice nejsou výjimkou. Auta v protisměru naopak nemají tušení, že existuje přepínání dálkových a potkávacích světel. Chodci proudí krátce po setmění v hloučcích po celé šíři vozovky. Oslí povozy bez odrazek se vynořují ze tmy akorát v poslední chvíli, kdy je ještě možné strhnout auto do protisměru.

Krávy, osli a dopravní policie ve městech
Řízení ve městech má také svá specifika. Často pramení z toho, že je tu tak málo aut. Málokterý Etiop má na to, aby si koupil fáro. Ráno, dokud není provoz, hrají na hlavních silnicích ve městech kluci fotbal. Silnice je ideální hřiště. Je mnohem rovnější a širší než prašné uličky mezi domky. Silnice ve městech nebývají rozděleny na hlavní a vedlejší. Na křižovatkách se prostě všichni řítí střemhlav kupředu. Vůbec nepočítají s tím, že by tam, nebo u výjezdu z domu nebo parkoviště mohli potkat jiné vozidlo. Pravidly silničního provozu se tu nikdo nezatěžuje. Prostě vyjet, a dosáhnout cíle nejkratší cestou. A také zahučet do co nejmenšího počtu děr, kterých je hlavně na méně důležitých městských silnicích po deštích velmi mnoho. Takže ten silnější si razí cestu skrz nejmenší díry, slabší čeká, nebo se pomaličku kolíbá těmi velikými nahoru a dolu, dokud někam nezapadne...
Nejen na vesnici, ale i po důležitých tazích ze měst, nejvíce snad v Awasse, pobíhají přes den krávy, uprostřed stávají páry koní svázaných za přední nohy, přes cestu přebíhají osli, občas jsou vidět i dopravní policisté. Copak asi dělají? Nevím, když jim nevadí auta jezdící v protisměru (ať už kvůli dírám, zkrácení si trasy nebo jiného nepochopitelného důvodu) nebo lidé sedící na postranicích ISUZU řítícího se osmdesátkou městem. Snad usoudili, že v Etiopii (kromě hlavního města) je zatím tak málo aut, že dodržování dopravních předpisů není třeba. Kdypak asi nastane doba, kdy bude na silnicích dost aut (a na hřbitovech dost mrtvých), aby nastala doba dodržování dopravních předpisů?

Lucie Schindlerová - zvláštní etiopský zpravodaj