Za foťákem hop a skok

Při sestupu se ještě na několika místech pokocháme nádhernými rozhledy. Téměř jednohlasně si odkýváme, že do nedaleké ledové jeskyně Ledena pečina nepůjdeme, protože to je do kopce. Nabereme cestou u pramínku zásoby pitné vody a před šestou jsme zpět v naší Katun Lokvici. „Hlídací“ párek Srbů sice nikde, ale naše věci jsou tu všechny. Na rozdíl od včerejška je nádherný večer. Rozděláváme ohníček a opékáme cibule, na kterých si ohromně pochutnáváme. Bobo dostává tatranku, do které se mu moc nechce, ale nakonec jí sní. Asi aby nám udělal radost. Odměnou mu je špeková kůže, která je tvrdá jako bota.

Setmělo se. Kocháme se hvězdnou oblohou, svítícím měsícem a žhavou šou, kterou předvádí Tintí a Pítrs, protože prohráli „střižbu.“ Musí s rozžhaveným klackem vyběhnout na nedaleký kopec a tam s ním až do totálního vyčerpání mávat, a tím tak vytvářet nejroztodivnější ohnivé obrazce. Trošku nás překvapil Tintí, když se slovy „Díky, sloužili jste mi věrně,“ hodil na oheň kraťasy, které si při své kulturní vložce s foťákem slušně roztrhnul. Bobo se už dávno smotal do klubíčka na svém oblíbeném místě mezi kameny a Srbové stále nikde. Začínáme o ně mít trošku strach. Spřádáme plány, jak bude vypadat naše záchranná akce. Zrovna když jsme v nejlepším, zpozorujeme v dálce záblesk baterky. Srb i s přítelkyní ve zdraví přicházejí. Naším ohníčkem jsme jim hodně ulehčili orientaci v té horské noční tmě. Pítrs a Tintí si ustýlají u ohníčku pod nádherně hvězdnou oblohou. Je dosti pravděpodobné, že do rána nezmrznou. Ale co když je sežerou vlci?