Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Milan Silný / 9.03.2005 |
Marrakech je pro svoji barvu mešit, chrámů a většiny budov nazývána „Červená perla.“ Toto velkoměsto je od nepaměti důležitým centrem a v minulosti bylo tak významné, že od jeho názvu byl dokonce odvozen název celého Maroka. |
Pokračujeme do městečka Asni, kde jsou pro změnu lidé docela otravní. Z Asni jedeme po provizorní kamenité cestě korytem téměř vyschlé řeky. Už se setmělo,o dobrodružství není nouze. Míjíme dům, který trčí ze skály jen tak do prostoru. Je dokonale podemletý. Tuto bývalou restauraci i původní silnici zničila povodeň, která se tu prohnala někdy v roce 1995. Muselo tudy téct nepředstavitelné množství vody. Kolem deváté hodiny večerní dorážíme do vesničky Imlil, ležící v nadmořské výšce blížící se 1800 metrům. Ubytováváme se v horolezeckém „hotelovém apartmá.“ Ráno nás čeká výstup na Djabel Toubkal, nejvyšší horu Severní Afriky, pohoří Atlas a celého Maroka. Snad se nám vyhnou problémy spojené s vysokou nadmořskou výškou a ve zdraví přežijeme. Snídáme na terase hotýlku, kolem dokola hory. Balíme nejnutnější věci na výstup. Tintí lituje, že prodal bágl, svého nejlepšího přítele. Auto necháváme na parkovišti. Nějaký maník slíbil, že nám ho pohlídá. V 10 hodin vyrážíme. Procházíme vesničkou a místní obyvatelé, aniž by o nás cokoliv věděli, pokřikují „Ahóóój, zadarmóóó!!!!“ Prokráčíme kamenitým korytem vyschlé říčky a pak už stezka začíná stoupat do horských pustin. Slunce svítí, stín žádný a pot se z nás jenom řine. Ve 2300 metrech nad mořem je z chýše u cesty opět slyšet „Ahóóój, zadarmóóó.“ Dáváme si tady kolu a mátový čaj, ale rozhodně ne zadarmo. Po osvěžení pokračujeme dále. Komunikace začíná váznout, jsme unavení a šlapeme bezmyšlenkovitě jako stroje, oči zapíchnuté před sebe na stezku nebo na boty toho, kdo jde před námi. Výjimkou je Tintí, který kolem pobíhá jako kamzík a neustále fotí. Po čtyřech hodinách a čtyřiceti pěti minutách chůze dorážíme totálně „vodřachlí“ k horské chatě ve výšce 3207 metrů. Má název Toubkal Hut a patří Francouzskému alpinistickému svazu. Jelikož nejsme členy tohoto svazu a nehodláme se v chatě ubytovat, nesmíme dovnitř ani na záchod. Odpočíváme tedy před chatou, sušíme propocené věci a trochu stranou stavíme stany na přespání. Jakmile zašlo slunce, výrazně se ochladilo. Proti chladu toho moc nemáme. Zkoušíme, jestli zabere hašiš. S Tintím si pro lepší aklimatizaci šplháme k osamocenému sněhovému jazyku, který leží asi o 200 metrů výš než je Toubkal Hut a náš „základní tábor.“ Není to sněhový jazyk, ale zbytek jakéhosi ledopádu. V noci je pěkná zima. Tintí a Libča spí statečně venku. Snad nezmrznou. |
|
Přečteno 1449x |
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |