Výstup na Mount McKinley (Denali)

Úvodní zaškolení

Vstupní branou na Aljašku je místní největší město Anchorage. Sem přilétáme a dohodnutou dopravou pokračujeme dále do Talkeetny. Odtud se téměř všichni, kdo chtějí vystoupat na Denali, přesouvají malými letadly na ledovec Kahiltna, místo základního tábora (BC).  
Ještě před odletem je nutné se nahlásit na rangerské stanici, zaplatit poplatek za vstup do NP Denali a projít povinným hodinovým školením. Jeho součástí jsou dotazy, kterými si správa parku testuje, zda jsme na výstup dostatečně vybaveni. Tím se snižuje pravděpodobnost případné záchranné akce. V závěru instruktáže dostáváme jakýsi minikontejner. Vypadá sice jako nádoba na jídlo, ale je naopak určen pro „potravu“ z druhého konce trávicího traktu. Kbelíky jsou vybaveny samorozkladnými sáčky. Všechny exkrementy si totiž z hory musíte odnést nebo je hodit v biosáčku do trhliny To jsou jediné povolené způsoby likvidace lidského biologického odpadu. Po přednášce naskakujeme do letadel společnosti HudsonAir a letíme na ledovec Kahiltna.

Srovnání alpského a expedičního lezení

Naše expedice je malá a kompaktní. To je ale výhoda, protože jsme na tom všichni podobně výkonnostně a postupujeme celkem rychle. Kdo se pustí do tohoto podniku, musí mít už bezpodmínečně nějaké zkušenosti z vysokých hor. Říká se, že vylézt Denali nejlehčí cestou v létě je těžší, než vylézt alpské čtyřtisícovky v těch nejtěžších podmínkách v zimě. Osobně s tím tedy moc nesouhlasím, protože si myslím, že zdolat v zimě třeba Weisshorn či Matterhorn je díky technické náročnosti obtížnější.
Ono vůbec srovnávat expediční lezení s alpským se moc nedá, jsou to dva úplně odlišné styly. Na expedici s sebou táhnete spoustu materiálu, budujete výškové tábory, které postupně zásobujete a současně se tím i aklimatizujete. Většinou to je choďák a soumařina s taháním materiálu. V Alpách to může být podle vrcholu přesně naopak – jde se jen s kletterem, max. s bivakovací výstrojí a výstup na vrchol klade nároky spíše na techniku.

Specifika výstupu na Denali

Tady na McKinley platí specifický režim transportu materiálu. Většinou máte s sebou min. dva batohy. Přibližujete se tak spíše polárním expedicím. Až do campu 3 – Motorcycle Hill ve výšce 11000 ft (3300 m.n.m.) si sebou táhnete saně. Pak už je expozice značná a většinou se už dále postupuje bez nich, i když někteří je vláčí až do campu 4 (14300 ft – 4290 m n.m.). Tento camp je zde na Denali považován horolezci jako pravý base camp. Aby se to nepletlo, tak mu říkají Basin Camp. Rangerské označení je Medical Camp, protože je zde možné lékařské ošetření akutní horské nemoci od trvale přítomných rangerů, kteří mají potřebné lékařské  vybavení a znalosti záchranářů.

Poslední přípravy a vyrážíme

Počasí je zatím celkem dobré, ale tady se může zkazit během mžiku. V BC vyzvedáváme palivo. Je jím technický benzín do našich vařičů, všichni máme osvědčený MSR XGK Expedition. To je výborný vařič, vhodný i do velkých výšek a mrazů, také spaluje leccos. Všechno naložíme na saně, vytvoříme „tažné zařízení“ z krátkých lan, resp. repšňůr a vyrážíme do C1 Ski Hill camp. K večeru (tady je to ale jedno, v létě je světlo  téměř pořád) jsme v C1.
Další dny to kvůli horšímu počasí a adaptaci nehrotíme. Za dva dny v pohodě dorážíme do C3 Motorcycle Hill (11000 ft – 3300 m n.m.). Zde už si dáváme větší pozor na aklimatizaci a tak zařazujeme den odpočinku. Poté systémem vynášek, jedna malá a jedna velká poslední, dosahujeme C4 Basin Camp (14300 ft – 4290 m n.m.). Tady nás na týden uvězní sněhová bouře.  
Camp 4 je takové malé stanové městečko. Pravidelně se zastavujeme u rangerů zkontrolovat  aktuální předpověď na další dny. Postupně ale zjišťujeme, že je to dost k ničemu, protože předpověď není založena na odborném základě, ale spíše na odhadech jednoho rangera.
Nakonec pokračujeme do dalšího tábora. Přes dvě vynášky, malou a velkou vyrveme všechno potřebné do C5 High camp (17200 ft – 5200 m n.m). Cestou se musí projít přes Headwall, kde se občas tvoří dopravní zácpy. Jsou zde natažena fixní lana v obou směrech, přesto je zde postup díky obvyklému silnému větru poměrně pomalý. Ještěže jsme přicvaknutí na laně pomocí jümarů, jinak by to se stabilitou bylo horší. 
Vyráželi jsme z C4 ještě za špatného počasí a risknuli jsme to. Zde na Denali většinou platí, že špatné počasí netrvá déle než 10 dní a tak by to mohlo vyjít.

Závěrečný výstup

V C5 čekáme skutečně jen dva dny, třetí ráno je jako zázrakem nádherně. Nemarníme naší šanci a vyrážíme. Až do Denali pass (5500 m), kudy se dá udělat přechod na druhou stranu parku, skoro nefouká. Nás ale zajímá vrchol samotný, proto zatáčíme doprava. Stále stoupáme a čelíme sílícímu větru. To není ale nic v porovnání s tím, co nás čeká 200 výškových metrů pod vrcholem. Tady nám dává hora pořádně pocítit, kdo je tu pánem. Vítr (rychlost odhadem 90 km/h) fouká téměř pořád a tak je postup značně pomalý. Většinou poryv trvá 15s, na 1s se uklidní a to je právě čas, kdy se dá udělat jeden krok. Zbytek doby nemůžeme nic jiného, než se vší silou zapřít o hůlky a vzdorovat vichřici.
Posledních 200 m jdeme přes dvě hodiny. S výškou a dýcháním není žádný problém. Chce to vydržet a my vydrželi. Po patnácté hodině stojíme na vrcholu. Nějaké velké opojení se však nekoná, ještě musíme dolů. Počasí se opět kazí. Rychle se fotíme, natáčíme video a začneme sestupovat. Po překonání větrného výšvihu je hned veseleji a nám začíná docházet, že jsme to dokázali.
Ještě nad Denali pass mi ulétne rukavice zatížená batohem, to byl tedy poryv. Jenže co s jednou rukavicí, tu si mohu tak akorát narvat do kecek. Naštěstí máme všichni rezervní. Druhou poctivě snáším dolů a vyhodím ji až v Talkeetně.

Šťastný návrat

Do C5 mezitím dorazilo spoustu lidí z C4. Z původně vylidněného campu je megacity, kde není k hnutí. Myslím, že to ale budou mít už těžší, protože mít dva dny za sebou hezké počasí je na Denali opravdový luxus. Nás čeká už jen sestup přes všechny tábory až do BC.
Poslední úsek se saněmi byl ještě větší očistec než při cestě nahoru. Ono je to relativní, protože poslední 2 km do BC, kde přistávají letadla opět stoupáte. Takže zejména, když máte toto vše za sebou a pak máte jít ještě do 2 km kopce, no nic pěkného těm saním neříkám. Stejně je ošklivo a nelétá, tak nás čeká ještě jedna noc na ledovci. To nám už ale nevadí, protože zítra má být hezky, a také bylo, a tak letíme do Talkeetny. Pane bože louky a stromy, zeleň, to je nádhera.

Expedice byla sponzorována firmou Warmpeace v rámci sponzoringu Kalimery 2009.