Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Chorvatsko

Výprava na vrak lodi Ribolovac

Redakce, Lenka Filipová / 11.09.2002

Chorvatsko nabízí mnoho nádherných míst, kam můžete na své dovolené zavítat. Jen málo lidí ale odhalí krásu ostrovů, které se táhnou téměř podél celého pobřeží. Největší z nich jsou dostupné trajektem, ty ostatní se pak stávají velkou neznámou.

Jiný pohled ovšem získá ten, kdo vlastní alespoň malý člun.
Z pobřeží, vzdáleného 50 km severně od Splitu, vyrážíme na téměř čtyřmetrovém nafukovacím člunu Yamaha bez pevného laminátového dna na nejbližší dobré místo pro potápění – ostrov Šolta, který je od nás vzdálen přibližně deset kilometrů. Asi 18 km dlouhý a 5 km široký ostrov je lemován členěnými zátokami a příkrými skalami.

Máme v plánu potopit se k vraku rybářské lodi, která leží na dně u nejvzdálenější části ostrova.
Obecně platí, že pokud chcete jet po klidné hladině, musíte vyrazit co nejdříve, nejlépe ráno kolem osmé nebo deváté hodiny. Později začne foukat vítr a vlny se opět uklidní až po osmnácté hodině. Není to ovšem stoprocentní.

Již několik dní střídavě prší, svítí slunce, přecházejí bouřky… Takové počasí tu podle místních nebylo přes třicet let. Právě dnes, kdy jsme rozhodnuti potápět se na Šoltě, se zvedl vítr nezvykle brzy a navíc je stále silnější. Přesto vyrážíme. Náš člun by měl teoreticky vydržet až dvoumetrové vlny. Jestli však čtyři lidé a vybavení pro dva potápěče není příliš velká zátěž, to jsme nikdy nezjišťovali.

Dokud jedeme v závětří jednoho z ostrovů, je všechno v pořádku. Ve chvíli, kdy se blížíme k pobřeží Šolty, které směřuje na volné moře, nastává pravé peklo. Vlny jsou přes metr vysoké. Některé z nich jsou „ostré“ a po překonání hřebenu vlny člun s nárazem dopadá na hladinu. S malým zpožděním na jeho podlážku dosedají také vzduchové láhve, kufry s podvodními fotoaparáty a ostatní vybavení. Ještě později se do nafukovacích „buřtů“ boří také posádka.

Asi po čtyřhodinovém skákání po vlnách se konečně dostáváme na druhou stranu Šolty, do vesnice Stomorska. Tady chvíli hledáme vrak rybářské lodi, ke kterému se chceme potopit. Loď Ribolovac leží ve dvaceti metrech, proto je možné ji zahlédnout i z hladiny.

Když nacházíme správné místo, objevují se najednou na nedalekém pobřeží dva potápěči. Jsou oblečeni do neoprénů, jen si nasazují výstroj a už mizí ve vodě. Jsme trochu rozezlení, zakalí nám vodu a z fotek nebude nic. Popojíždíme opodál a připravujeme si věci na ponor. Než ale přípravu dokončíme, prochází kolem ještě asi čtyři potápěči.

Asi ve čtyři hodiny se zanořujeme. Když se blížíme k vraku, vidíme právě odplouvat oba rychlejší potápěče. Potom už jsme tu naštěstí sami.

Nejprve proplouváme kolem zádi. S obdivem se dotýkám listu lodního šroubu a jen doufám, že se neroztočí. Dále pokračujeme podél pravého boku až nahoru k přídi. Nahlížím do vnitřních prostor, jsou to však jen holé místnosti bez jakéhokoliv vybavení. Ještě se krátce zastavujeme u přídě, pak si dáváme znamení a pomalu zahajujeme výstup. Stoupáme podél písčitého dna až ke kotvě našeho člunu. Za několik minut se už vynořujeme na hladině.

Než stačíme vše poskládat, začíná pršet. Mokří a zmrzlí se na chvíli stavujeme ve Stomorske a potom se vydáváme na dlouhou cestu podél druhého břehu Šolty. Vítr se obrátil a vlny jdou zase proti nám. Nezbývá ale nic jiného než se pomalu dostat domů. Je mi už jedno, jestli jsem mokrá od deště nebo od vln. Horší je, že s každým nárazem na vlnu cítím, jak na sebe dosedají moje obratle. Přestávám chápat, proč někteří lidé záměrně vyhledávají trampolíny, skákací hrady a podobné atrakce. Ještě dlouho trpíme a mně se zdá, že je člun stále na stejném místě. Po hodině se konečně dostáváme domů. Se značnými problémy vylézám na molo a připadám si jako kosmonaut, který se právě vrátil z dlouhého pobytu ve vesmíru. Rovnám si záda a vynáším mokré věci ze člunu. Po půl hodině se vítr i moře uklidňuje a jenom vůně vlhkého jehličí připomíná nedávný déšť.

Přečteno 659x