Výjezd na kole k laguně Parón

Nejprve jsme podnikli nenáročný výlet údolím ke Kaňonu del Pató, kde se stýká Cordillera Blanca s protějším pohořím Cordillera Negra. Příliš nadšená jsem zpočátku nebyla – na mapě to vypadalo jenom jako obyčejná silnice s tunely, ale kaňon předčil moje očekávání. Silnice v něm na 20 km přechází v nezpevněnou, kamenitou cestu procházející asi čtyřiceti tunely nahrubo vytesanými do skal. Někde byly uprostřed pravděpodobně z důvodu osvětlení vytesané průchody ústící přímo do stěny úzkého kaňonu. Ale tam, kde tyto světlíky nebyly, jsme často jeli úplně potmě držíce směr pouze díky vyjetým kolejím. Ani ty však občas nestačili, a tak jsem to jednou k Peťovu pobavení napálila do stěny a skončila na zemi. Vypůjčená, fialová helma se včelkami však svoji úlohu splnila.
Druhý den byla v plánu laguna Parón. Byla to výzva – na třiceti kilometrech převýšení 2000 m. Dupali jsme na nejlehčí převody do supermarketových kol několik hodin, projížděli pomalu spoustou vesniček a měli tak skvělou možnost pozorovat život tamějších obyvatel. Oráče s voli, ženy u potoka vytloukající špínu z prádla, celé rodiny okopávající svá malá políčka brambor, ženy v barevných sukních jdoucí do kostela atd. Připomínalo mi to život na českých vesnicích tak o 100 let zpátky. Brzy už se však naše pozornost soustředila pouze na křeče v lýtkách a na bolest v našich sedlům nepřizpůsobených zadnicích. Asi 4 km před lagunou už jsme kola tlačili před sebou a nakonec to obrátili ještě před cílem – byly už 3 hodiny odpoledne, nebe zatažené, všechny hory v mracích, to příliš velká motivace nebyla. Dvouhodinový sjezd pak pro nás byl odměnou, i když pro naše zadnice spíš trestem.

Sponzorem této expedice byl WARMPEACE - český výrobce outdoorového vybavení