Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Milan Silný / 28.07.2004 |
Crna Gora, Černá Hora nebo Montenegro. Ať použijete kterýkoliv z těchto názvů, jedná se stále o jeden a ten samý stát, o jednu z republik bývalé Socialistické Federativní Republiky Jugoslávie. Na výpravu do této země se nás vydalo celkem šest. |
To už však postáváme v hloučku před vchodem na „Hlavák“ a čekáme na náš vlak. Čas se nám rozhodl zpestřit totálně „vodvařenej mládenec,“ který shání peníze na drogy. „Všechno co mám po ruce, vám prodám za stovku“ a nabízí sluneční brýle, které, jak bez ostychu přiznává, ráno ukradl svému bráchovi. „Ty stály dvacku v Tesku,“ ohodnotil je Dan zkušeným okem odborníka. „V drogách tě kamaráde podporovat nebudem.“ Mladík začíná být neodbytný, ale náš vlak je už přistaven. Feťáka ponecháváme vlastnímu osudu.
Ráno vystupujeme v Budapešti na nádraží Keléti. Máme pět hodin času, než nám pojede další spoj. Chvilku okouníme na peróně a přemýšlíme, jak se zabavit. Dan si rozlil pivo – podruhé. Dáváme se do řeči se dvěma rozhořčenými Angličankami, prý je včera v Praze na Václavském náměstí někdo okradl. „Skvělá" reklama.
Odpoledne nasedáme do vlakového spoje směrem na Novi Sad. Vagóny vlaku nejsou rozděleny na jednotlivá kupé. Sedíme všichni pěkně pohromadě v řadách jako v kině nebo letadle. Ještě před rozjezdem musíme s průvodčím řešit malé nedopatření. Máme místenkové lístky, ale někdo sedí na našich místech. Průvodčí jde sjednat pořádek, jenomže „Oni“ mají také místenky a na stejná sedadla jako my. „Jak je tohle možný?“ Za odborného dohledu průvodčího provádíme „škatulata hejbejte se“ a nakonec sedíme pohodlně všichni. Tím problémy nekončí.
Kelabia - poslední maďarská vesnice, zůstala za námi. Kolem sedmnácté hodiny vjíždíme do Srbska. Chceme pochválit maďarské i srbské celníky za bezproblémový přejezd hranic. Ale zbytečně brzo, protože hned za hranicemi čtyřicet pět minut tvrdneme ve městě Subotica. Doma jsme si zjišťovali, jak je to s vízovou povinností při vstupu do Jugoslávie, respektive do Srbska a Černé Hory. Oficiální prameny hovořily o tom, že v létě nám vízum netřeba. Neoficiální prameny ovšem uváděli, že srbští celníci vyžadují a vybírají vstupní poplatek ve výši 55 euro. Teď se pravda ukáže, celých čtyřicet pět minut pobytu v Subotici trneme, kdy k nám přistoupí celník a bude po nás uvedenou sumu s úsměvem na rtu nebo s kamennou tváří vyžadovat. Jsme mile překvapeni, neboť se nic takového nestalo a náš vlak se rozjíždí do srbského vnitrozemí. Kdo čekal za okny vlaku změnu, tak je zklamán. Krajina je stejná jako v Maďarsku, snad jen s tím rozdílem, že v Srbsku jsou ještě rovinatější roviny a ještě rozlehlejší kukuřičné lány. Večer přijíždíme do Noviho Sadu, kde musíme naposledy přestupovat. Vystupujeme z vlaku na zaplněném nádraží a máme pocit, jako kdybychom vlezli do prádelny. I přes poměrně pozdní hodinu je překvapivě teplo a vlhkost vzduchu vysoká. Přesedáme do vlaku, který si zaslouží přívlastek „Balkánský.“ V kupé odpadkové koše neexistují, a tak stejně jako ostatní, převážně Srbové, i my vyhazujeme odpadky oknem z vlaku. Okna jsou ušmudlaná, záchody k poblití špinavé, kryty elektrického rozvodu po vagóně jsou vylámány a dvířka visící na jednom pantu se s hlomozem otloukají o stěnu chodbičky sem a tam. Úměrně s tím jak se šeří a jak náš vlak peláší směrem k černohorským hranicím, začíná se krajina vlnit, přibývá kopců a údolí. Už za úplné tmy jedeme v horách. Vlak projíždí jedním tunelem za druhým, v pravidelných intervalech se střídají i mosty. Je docela složité určit, kdy budeme vystupovat, protože na většině nádražích chybí cedule s názvem vesnice či městečka. Musíme se proto trošku vyptávat. Naší cílovou stanicí je městečko Mojkovac, kde hodláme vystupovat. Po zkušenostech s nočním výstupem z vlaku v Rumunsku před pár lety, kdy jsme to málem nestihli, jsme všichni, tedy i Dan, v plné pohotovosti připraveni s batohy v uličce provést urychlený výsadek z vlaku. Jenomže to, co předvedl „mašinfíra“, jsme fakt nečekali. Mojkovac, vystupovat, jenomže…… |
|
Přečteno 3750x |
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |