V metropoli sexu a buddhů

    Thajská metropole Bangkok, nazývaná také "Město andělů", je vstupní branou do Jihovýchodní Asie. V jejích ulicích, přeplněných kličkujícími cyklorikšami a přelévajícím se lidským mořem, se snoubí největší myslitelný hřích s nejvyššími duchovními hodnotami. Větší kontrast pozemského a nebeského nenajdete snad nikde jinde na světě.

    Rychle se rozvíjející Thajsko se dere na post dalšího asijského tygra a v ulicích Bangkoku je to vidět doslova na každém kroku. Bangkok je apokalyptické město z hrůzného snu. Věčně ucpané ulice však usměvaví Thajci berou s orientálním klidem. "Proč? Za hodinku dvě se to přece určitě rozjede!", zeptal se mně nechápavě řidič autobusu, když jsem chtěl po hodině čekání v dopravní zácpě vystoupit a dojít to pěšky.

    Nám, klukům odkojeným verneovkami, kteří se vydali do světa za dobrodružstvím, to přijde trochu líto. Čekáte boj se zákeřnými asijskými divochy, útoky jedovatých hadů a dravé zvěře. Největším thajským nebezpečím jsou ale nepozorní řidiči v kravatách, řítící se ve svých mazdách a toyotách s mobilním telefonem u ucha na schůzi správní rady nadnárodní společnosti. Pokud v to ovšem nepočítáme riziko, že v hříšném Bangkoku chytnete AIDS.

    Sex je pro Bangkok něco jako koloseum pro Řím nebo Eifellovka pro Paříž. O místních erotických klubech se píše v renomovaných turistických průvodcích a světové cestovní kanceláře zvučných jmen sem pořádají specializované "pánské" zájezdy pro znalce. Centrum asijské neřesti se jmenuje Patpong. Přes den je to docela obyčejná bangkokská ulice. Sotva ale padne na město soumrak, barevné neony se rozsvítí a ve výkladních skříních se začnou vlnit nahá ženská těla. Na Patpongu totiž nejsou žádné obchody, byty ani kanceláře. Celý blok několika uliček je kompletně zaplněn bordely, masážními salony a sexuálními show.

SMUTNÁ NAHOTA
   Když jsem se prodíral davem zevlujících turistů k blikajícím neonům, čekal jsem bakchanálie, vilné šílenství, zpocená propletená těla a výbuchy vášně. Před vchodem do jednoho z podniků mne odchytil nadháněč. "Pane, u nás máme nejkrásnější dívky ve městě," zašeptal mi slizce do ucha špatnou angličtinou šikmooký nadháněč. Pak mne protáhl chodbou skrz těžké rudé závěsy do přímí sálu. V rohu seděl tlustý zrzavý Němec, jinak byla místnost prázdná. Na pódiu se v rytmu hudby všelijak svíjela mladá dívka jak ji pánbůh stvořil. Snažila se vypadat svůdně, což jí asi dalo dost práce, ale vyzařovala z ní jen únava a nuda.

    "A teď vystoupí hvězda našeho podniku, Gumová Lucy!," oznámil světáckým hlasem diskžokej. Přiběhla o něco starší nahá žena, v opuštěném sálu si stoupla přímo před můj stůl a začala předvádět své kousky. Uměla toho spoustu, jenže se sexem to nemělo mnoho společného. Byla to jakási podivná akrobacie, přesahující všechny hranice lidských možností a představivosti.

    Co všechno lze s pohlavím provádět? Pokud jste thajská dívka, můžete jím hravě otevřít a "vypít" láhev piva. Vykouříte jím cigaretu. S pomocí speciální trubičky a zatnutých břišních svalů vystřelujete šipky do terče (na to, že ta holka mířila od boku, měla obdivuhodnou mušku!). Vsunete si "tam" tužku a v podřepu se podepíšete. Skryjete uvnitř těla desítky ostrých žiletek...

    Když o tom člověk čte, zdá se to být vzrušující. Jenže když se tohle všechno děje jen pár desítek centimetrů od vašeho zprvu zvědavého obličeje, padne na vás náhle podivný smutek, který nedokáže rozptýlit ani předražené pivo. Mezi doširoka roztaženými snědými stehny je totiž absolutní nedostatek tajemství.

ZLATÝ BUDDHA
    Každý den časně ráno kráčejí ulicemi Bangkoku velkoměsta hloučky desetiletých holohlavých kloučků v oranžových rouchách a s lotosovými květy v rukou. Jdou nedětsky potichu a důstojně a dospělí se jim klaní. Buddhističtí mníšci s žebráckými miskami v rukou obcházejí obchody, byty a kanceláře. V ranním rituálu obětování jídla jim Thajci dávají, co mají doma nejlepšího. Hrst rýže, smaženou rybu, trs banánů. Není to žebrání. Je to Obřad.

    Ke klášteru Traimit jsme se po říčních kanálech svezli "lodním autobusem". Mníšci tu bydlí v malých domečcích, hlídáni smečkami neuvěřitelně přítulných psů. U vchodu do chrámu si můžete koupit tenoučkou fólii z pravého zlata, kterou pak uvnitř přilepíte na mramorovu sochu sedícího Buddhy. Prý to přináší štěstí. Chudák světec ale pod tou záplavou odlupujících se zlatých šupinek vypadá, jako by měl lepru. Hlavním turistickým magnetem chrámu je ale obrovitá, skoro padesátimetrová pozlacená socha ležícího Buddhy. "Připomíná obrovskou velrybu, vyvrženou na pláž," píše se v turistickém průvodci.

    Mnich Alex, kterého jsem vyrušil z rozjímání, je z Německa. "Jsem tu už druhý rok a vůbec se mi nechce domů," vypráví. Svou vyholenou lebkou a šafránovým rouchem se k nerozeznání podobá tisícům šikmookých mníšků. Cizinců, přijíždějících do Bangkoku studovat buddhismus, je prý rok od roku víc. Řada z nich to dělá ze zcela prozaických důvodů - dají se tak totiž naučit techniky úplného duševního klidu, relaxace a průběžného doplňování psychické energie, skvěle použitelné i ve zběsilém tržním kolotoči západního světa. Za úspěchy některých tvrdých byznysmenů prý může půlrok, který strávili s oholenou hlavou v některém z thajských chrámů. Východ se tak setkává se západem v peněženkách navenek uspěchaných, ale uvnitř naprosto vyrovnaných manažerů. Nirvána a prachy jedno jsou.