Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > cyklo

V březnu na Březník

Michal Vačkář / 18.04.2006

Na Březník? Vždyť nemám lyže!“ podivil se Martin, když jsem k němu uprostřed března přišel s návrhem, že bych se rád podíval na opěvovaný šumavský Březník také v zimě. „Lyže nepotřebuješ, pojedeme na kolech,“ uklidnil jsem ho. „Fíha, tak takovou akcičku si nemůžu nechat ujít!“

Ráno teploměr ukazuje -5°C a v čerstvém větru tu a tam poletuje sníh.Chápeme se řidítek našich kol a opouštíme pošumavskou ves Úbislav směrem na Zadov.
Při prvním sjezdu, na cestě mezi Pláněmi a Kvildou, se se sněhem seznamujeme zblízka a natvrdo. A to doslova! Silnice je totiž pokryta ujetou vrstvou sněhu. Frčíme z mírného kopce tak třicítkou a najednou plesk! Přední kolo se dostalo do neviditelné vyjeté koleje od aut a já se efektně smotal přes řidítka. Setrvačností se po ledu sunu vpravo, bicykl se smýká na stranu druhou. Martin se stačil pouze ohlédnout a přiblble se otázat, co prý dělám... V tom okamžiku se po ledu doprava sunou již cyklisté dva a jejich dva bicykly se smýkají na opačnou stranu. S vědomím, že proseknutá bunda a rolák se zašije a odřená ruka, noha a naražený musculus gluteaus maximus se do svatby zahojí, pokračujeme dále na Kvildu. Šedá barva oblohy společně se zvětšujícím se množstvím sněhu napovídají, že těžké okamžiky však teprve přijdou. Mezi všudypřítomnými běžkaři vyvoláváme značný rozruch, zejména když své bicykly parkujeme mezi les běžek zaražených do závěje u místní pekárny.
Na sedmikilometrovém úseku na Prameny Vltavy se důkladně seznamujeme s technikou jízdy mezi běžeckými stopami. Sníh je stále umrzlý, takže se neboříme a můžeme jet relativně rychle. Nebo alespoň rychleji než okolní lyžníci. Nezapomeneme na jejich závistné a udivené komentáře, když jsme je předjížděli. Ve stoupání od Pramenů Vltavy téměř až na rozcestí Pod Černou horou (1315 m n. m.) kola pokorně tlačíme. Naštěstí všichni lyžníci končí na Pramenech a cestu tak máme celou pro sebe. Žádné běžecké stopy, žádní běžkaři! Pod vrcholem se psychicky připravujeme na prudký dvoukilometrový sjezd na bývalou Ptačí nádrž. Povolujeme klipsny. Předpokladem pro úspěšný sjezd je udržet se uprostřed cesty. Tam je totiž sníh ušlapaný a jakmile člověk nabere rychlost, jede o 106. Brzdy nefungují. Jedinou možností jak zastavit, je uhnout o půl metru vlevo, či vpravo, to podle toho na jakou stranu se člověku lépe létá přes řidítka. V tu chvíli se přední kolo zaboří do sněhu a pozice v sedle je minulostí. Akrobatické salto je následováno příjemným pádem do měkkého sněhu (Tedy pokud pod ním zrovna není nějaký pařez). Proto ty povolené klipsny. Na rozcestí Na ztraceném se napojujeme na cestu s běžeckými trasami z Modravy a zbývající 2 km na Březník jsou opět plné udivených pohledů lyžníků. Na Březníku si vychutnáváme pohledy Luzenským údolím na nezaměnitelný vrchol Luzného (1373 m n. m.) a také si užíváme sílu horského slunce. To nám sice příjemně prohřívá svaly, ale působí nám i starost. Rozehřívá totiž i sníh a máme strach, že se pojede hodně špatně, jestli vůbec. Obavy se bohužel naplnily. Oněch 7 km na Modravu se třepeme skoro dvě hodiny.
Na Modravě na nás čeká policejní příslušník. Jeden z lyžníků si patrně chtěl vyléčit mindrák, že se mu na prkénka lepí mokrý sníh, tak na nás zavolal policii. Že prý ničíme stopu! Na vysvětlení, že jsme se stop ani nedotkli a že jsme jeli v dostatečné vzdálenosti podél nich, nereaguje a pořád si vede svou. Jeho tupost nezná mezí. „V zimním období můžou na tuto cestu pouze lyžaři, chodci a psi (?!). Cyklisté nikoliv!“ A že prý s námi sepíše na Srní protokol. Ovšem po našem argumentu, že pokud s námi chce sepsat protokol, bude nás muset vzít autem i s koly a zajistit nám odvoz zpátky, nás nechává být.
Z Modravy až na Antýgl kopírujeme řeku Vydru, projíždíme Srní a prudkými serpentinami sjíždíme na Čeňkovu Pilu a následně podél Otavy až k Rejštejnu. Zdoláváme poslední dlouhé stoupání do Kašperských Hor. Zbývajících 12 km do Úbislavy jedeme téměř potmě a ještě ke všemu na hlaďák. Závěrečný úbislavský výšvih po celkových 80 km spurtujeme neobyčejně rychle. Těšíme se totiž na čerstvé buchty a teplé kakao…