Tříleté cestování? Více než 4 roky práce

Po světě jste šlapali 3 roky a jeden rok jste věnovali jen přípravám. Takový projekt je finančně náročný a těžko funguje bez podpory sponzorů. Co byste vzkázali závistivcům, kteří nechápou, kde jste na to vzali peníze?
Sponzorský peníz je v podstatě plat za něco, co skutečně uděláme. Taková práce má dvě fáze: děláš reklamu po dobu cesty a reprezentuješ sebe po cestě. Je to práce jako každá jiná a prezentací v časopisech to nekončí. Firmy peníze nerozdávají jen tak. Je pravda, že lidi to nechápou. Netýká se to jen financí, ale také darovaného nebo zapůjčeného vybavení. Tahle naše práce bude trvat ještě na plný úvazek minimálně půl roku po dojezdu – jsou to účasti na veletrzích, dopsání 4. dílu naší tetralogie, promítání atd.

Ačkoliv už jste byli mezi sponzory známými cestovateli, rok příprav měl jistě i slabší chvilky v podobě opakovaných odmítnutí.
Jinak se sponzoři samozřejmě dívají na někoho, kdo přijde s tím, že už mu vyšlo v časopisech tolik a tolik článků, dělá promítání a něco už dokázal. Těžko bychom asi šli do firmy, která by neviděla naše výsledky. Někdy jsme si ale u sponzora vybrali špatnou dobu nebo jsme nenatrefili na správného člověka. Oslovili jsme více než 100 firem, ve většině z nich jsme byli s materiály osobně. Nakonec se nám podařilo získat naše současné partnery. Věříme, že příště už to pro nás bude zase o něco jednodušší. Tentokrát jsme sice byli spokojeni, ale mohlo to být i lepší.

Více peněz nebo „darované“ výbavy by něco na této absolvované cestě změnilo?
Nevím, jestli by se něco změnilo. Asi bychom nepočítali každou minutu na internetu a jezdili ne 3, ale 10 let (smích).

Na jedné straně jsou známy případy, kdy cestovatelé nedodrželi,  co sponzorům slíbili, ale také se stává, že sponzor nedodá slíbené věci nebo neprojeví zájem o zpětnou vazbu.
Stalo se nám, že nám jedna firma slíbila věci a potom je dodala den před odjezdem, kdy jsme si již sehnali náhradu. Protikladem jsou firmy, které něco bez problémů dají a potom ignorují námi zasílané informace. Nejsou hrdí na to, že nás sponzorují, ačkoliv jim nabízíme publicitu. V Americe, když nějaký místní podnikatel v malém městě podporuje děti ve fotbale, tak se tím všude chlubí. Potkali jsme české cyklisty v Kanadě, kteří sledovali naši cestu a věděli, že jsme spokojeni s termoprádlem. Než sami vyjeli, tak jim dalo hodně práce, aby zjistili, co máme za značku, a koupili si stejné. Je škoda, když to sponzory nezajímá a zahodí to do autu.

V cestovatelských kruzích jsou známy případy, kdy se do světa pustí člověk s prázdnou kapsou, nebo miliónem či více na účtě. Jaký byl váš rozpočet a jaké byly vaše konečné průměrné denní výdaje?
Jsou země, které se dají projet za dolar na den, v Rusku dost pomáhá znalost ruštiny a celý kontinent se zvládne za minimum peněz. V USA a Austrálii je pohostinnost jen turistická, zadarmo ti nikdo nic nedá. Kemp je tam a tam, vyber si. Tenhle trávník je soukromý pozemek. Zaplať si jako každý jiný turista.
Náš rozpočet byl milión a půl, více než třetina padla na letenky a trajekty – přelety mezi kontinenty a loď na Antarktidu byly nejdražší. Potřebné peníze jsme si plánovali podle Lonely Planet. Neměli jsme nikoho, kdo by nám to ze svých zkušeností mohl spočítat. Podle tohoto průvodce jsme měli kvůli prázdnému bankovnímu účtu skončit na kraji Austrálie po 9 měsících cesty. Češi jsou asi skromnější. Náš výsledný průměr 20 – 25 USD na den je ale dost zkreslený údaj. Je v tom i ten rok příprav a asi přibude i ten následující.

Příště: vybavení