Taveuni – ostrov na konci světa

Tropické podnebí

Jedná se o ostrov asi 50 km dlouhý a 15 km široký, jímž se po celé délce táhne pohoří sopečného původu dosahující výšky 1300 m. Fidži se nachází zhruba na 17. stupni jižní šířky, tedy hluboko v tropech, a podle toho Taveuni vypadá: hory jsou porostlé deštnými pralesy a palmové háje lemují pobřeží, na které navazuje nádherný korálový útes. Já a Eva jsme sem jeli jen na krátkou návštěvu při cestě z Nového Zélandu. Během 10denní zastávky na Fidži se nám podařilo na Taveuni strávit necelé 3 dny, především poznáváním krás místní přírody.

Hlavní město Somosomo

Náš vytoužený poledník protíná ostrov jen pár desítek metrů od přístavu, kam připlouvá loď ze Suvy, hlavního města Fidži, a tak jsme se k němu vydali hned po vylodění. Bohužel se zrovna v tu chvíli strhla tropická bouře, což náš zážitek z překročení 180. poledníku mírně „rozmočilo“. Vzpamatovali jsme se z ní až v indické hospůdce v Somosomo - hlavním městě ostrova. I když to s ohledem na velikost a zástavbu byla na naše poměry spíše vesnice, bylo až překvapivě vybaveno. Člověk v něm našel nejen několik hospůdek a obchodů se vším možným, ubytovnu, autobusové nádraží s opravnou a benzinovou pumpou, ale také několik církevních staveb (pro křesťany, hinduisty a muslimy) a škol.

Datová hranice

Pokud by člověk sledoval časová pásma podle poledníků (každých 15 stupňů posun o 1 hodinu), 180. poledník by tvořil datovou hranici. Ta oficiální je však z praktických důvodů odkloněna dál na západní polokouli, takže část Fidži a celé souostroví Tonga jsou (jaksi neprávem) prvními, kam doplývá čas, i když by si na něj správně měli domorodci den počkat. Je ovšem pravda, že na ostrově Taveuni datovou hranici dodržují alespoň v některých ohledech. Koupil jsem si tam například pondělní noviny, zatímco všude kolem mě bylo úterý!

Národní park Bouma

Prvním setkáním s místní přírodou byla těžko přístupná pláž nedaleko Somosomo. Pod palmami se válely kokosy a mezi jejich korunami poletovali kaloni. Moře zde však bylo příliš divoké na šnorchlování, a proto jsme se další den vypravili do průvodci vychvalovaného národního parku Bouma na opačné straně ostrova. Počasí nám přálo, a tak jsme si výlet užili už i cestou autobusem přes několik krásných vesniček. Poslední z nich byla Lavena, kde silnice končila a dál už vedla jen pobřežní pralesní pěšina. Těšili jsme se zde hlavně na šnorchlování nad korálovými útesy, čehož jsme si tu konečně pořádně užili. Moře za odlivu umožňovalo dojít přímo k hraně útesu, kde bylo jaksepatří živo. Nádhera - kdo nezažil, nepochopí. Pěšina mířila pralesem k vodopádům podél útesově bílé pláže poseté černými a někdy dost zajímavě umístěnými čedičovými kameny. Sám vodopád pak byl zajímavý nejen tím, že se skládal ze dvou částí na dvou stékajících se řekách, ale také přístupovou cestou - muselo se k němu řekou prostě doplavat. Po návratu z národního parku nás místní nenechali přespat ve volné přírodě a museli jsme zaplatit za nocleh v malé ubytovně bez elektřiny.

Cesta na Des Voeux Peak

Před opuštěním ostrova jsme chtěli nakouknout i do jeho vnitrozemí. Vybrali jsme si horu Des Voeux Peak. Vedla na ni blátivá cesta sjízdná pouze pro zkušené terénisty. I když byla dlouhá jen asi 6 km, výstup po ní jsme brzy zhodnotili jako nemožný - převýšení 1200 m téměř od moře v tropickém vedru a vlhku natěžko je přece jen děsivá kombinace. Kromě toho zbývaly pouhé 3 hodiny času do odjezdu naší lodi, takže jsme po půl kilometru trápení ukryli bágly do houští u cesty a pokračovali nalehko ještě kousek nahoru s tím, že to brzo otočíme. Když ale kolem nás projíždělo auto s indicko-fidžijskou posádkou jedoucí až k vysílači na vrcholu, nedalo nám to ho nestopnout. Tajně jsme přitom doufali, že se tam zdrží jen krátce, protože cestu dolů pěšky bychom nestihli.

Úchvatný výhled

Ten den bylo výjimečně krásné počasí. Po výjezdu na vrchol se roztrhaly mraky a otevřel se nám nádherný výhled na celý ostrov i oceán. Zvlášť zajímavé bylo nedaleké jezero Tagimoucia v kráteru vyhaslé sopky. Viděli jsme však nejen hory a korálové pobřeží, ale i spoustu ostrovů kolem s jejich korálovými útesy. Po dvaceti minutách nás domorodci ještě pustili na vysílač, odkud byl výhled ještě lepší, a následně, jak jsme si tajně přáli, nás svezli dolů až do přístavu. Výlet by neměl chybu, až na to, že batohy jsme tentokrát ukryli nedostatečně a pár věcí včetně šnorchlů a masek nám z nich zmizelo. I tak jsme však z ostrova odjížděli spokojeni.