Sýrie - exotika za humny Evropy

Cenová náročnost

Vydat se na cestu do Sýrie je nejen pro studenty velice zajímavé i cenově. Sýrie je po Iránu nejlevnější zemí v regionu a pokud hodně zobecním, tak ceny jsou proti České republice poloviční až třetinové. Doporučuji sebou vzít ISIC kartu, neboť studentské vstupné do památek se pak pohybuje okolo směšných 3 až 10 Kč. Studenti platí stejné vstupné jako místn). Ušetřit se dá i na dopravě - v případě dostatku času lze spojit návštěvu Sýrie s cestou přes Turecko po zemi.

Pohostinnost

Kromě spousty zajímavých míst v této zemi naleznete z našeho pohledu až neuvěřitelně otevřené a pohostinné lidi. Při naší dvoutýdenní cestě se nám nespočetněkrát stalo, že nám byly vráceny peníze za zakoupené zboží, nabídnut nocleh, o pozvání na čaj ani nemluvě. Na rozdíl od mnoha jiných zemích to vše místní dělají v naprosté většině případů zcela nezištně. Velkou část Sýrie totiž tvoří poušť. Nabídnout přístřeší či pohoštění příchozímu může být i otázkou života a smrti, a tak tradiční pohostinnost je v této společnosti silně zakódována. Dalším důvodem vstřícného chování domorodců je zřejmě i skutečnost, že turistický ruch není masově rozšířen, a tak místní stále nevidí v turistovi tolik „oslíčku, otřes se“ jako spíše exotického hosta.

Bezpečnost

V zemi je také velice nízká kriminalita a nemusíte se bát ani při noční procházce po Damašku. Občas se sice mohou vyskytnout kapesní krádeže (i když ne v takovém měřítku jako např. v České republice), ale násilného zločinu se turista obávat nemusí. Dle mého názoru k bezpečnosti přispívá i skutečnost, že správný muslim nekonzumuje alkohol (alkohol však v Sýrii k dostání je), a proto místo plných hospůdek člověk večer narazí na nabité čajovny v nichž místní pánové hrají šachy, mastí karty či hrají další neidentifikovatelné stolní hry. Mně osobně se při tomto pohledu trochu vybavovalo vzpomínka na časy ve školní družině.

Nízká kriminalita je zřejmě způsobena i stálou přítomností Velkého bratra prezidenta Assada . Myslím, že moc nepřeháním, když budu tvrdit, že pokud se zastavíte na jakémkoliv obydleném místě Sýrie a pořádně se rozhlédnete, určitě na vás z nějakého billboardu či aspoň plakátu bude současný prezident (popř. jeho otec - bývalý prezident) odněkud upřímně pokukovat. Co je ovšem překvapivé je skutečnost, že obrázky pana prezidenta naleznete i spolu s idoly populární hudby v sortimentu pouličního prodavače plakátů. Nesmějte se. Toto zboží, jak je vidět ze soukromých příbytků místních obyvatel, jde pěkně na dračku. Místní propaganda funguje perfektně.

Křesťané a muslimové pospolu

Syrská arabská republika není dokonce, jak by se mohlo zdát, ani zemí islámských fundamentalistů. V druhém největším městě země Allepu naleznete jednu z největších křesťanských komunit na celém Blízkém východě. Většina křesťanů je zde arménského původu. Za státní svátek nejsou považovány jen svátky muslimské, ale i křesťanské. Procento křesťanů v zemi však stále klesá. Nemasakruje je většinová muslimská část společnosti. Syrská křesťanská komunita má jen podobný problém jako celá západní Evropa – nízkou porodnost. Zatímco průměrná křesťanská rodina má v průměru děti dvě, u sousedů muslimů není výjimkou dětí i deset. Muslimská rodina se však kvantitativně neliší jen v počtu dětí, ale může se lišit i v počtu maminek. Syřan totiž může současně pojmout za chot´ až čtyři ženy zároveň. Většina místních se však spokojí jen s manželkou jednou. Důvod je jasný - manželka není levná záležitost.

Syrské ženy

Postavení ženy v syrské společnosti je z pohledu evropské turistky, eufemisticky řečeno, od toho na co jsme zvyklé, odlišné. Syrští muži komunikují většinou opět jen s muži, a kdyby žena oslovila cizího muže, bylo by to společenské „faux pas“. V hromadné dopravě místní rádi hrají „škatulata hejhejte se“, jen aby náhodou nedošlo k tomu, že neznámý muž a neznámá žena budou sedět vedle sebe. Z jejich pohledu k výstřednímu chování cizinek jsou však místní i v tomto ohledu velice tolerantní.

Společenské zvyklosti

Při návštěvě Sýrie není nutné, aby žena nosila šátek, i když většina místních tak činí. Z osobní zkušenosti doporučuji nosit pokud možno dlouhý rukáv a nohavice. V některých městech by procházka v krátkém rukávu mohla působit stejně jako procházka po Praze nahoře bez. Společensky nepřijatelné je, aby se po městě vedly za ruce osoby různého pohlaví. Naopak není nic neobvyklého, že na ulici potkáte dva padesátníky držící se za ruce. Z arabského pohledu se však jedná čistě jen o projev přátelství.

Syrská kuchyně

V Sýrii si přijdou na své i gurmáni. Syrská kuchyně je značně podobná nám více známé kuchyni libanonské. Na otm není nic divného - k rozdělení těchto dvou zemí došlo až ve 20. století. Každé větší jídlo se skládá z několika menších předkrmů, neboli mezze, a jednoho hlavního jídla. Doporučuji nejdříve zkonzumovat všechny předkrmy a potom přehodnotit svoje rozhodnutí dát si ještě hlavní chod. Za předkrm si je možné objednat celou řadu dobrot salátem či olivami počínaje a tradičním homosem (kaše odpudivého názvu a výborné chuti) konče. Hlavní jídlo tvoří většinou kuřecí či hovězí maso zpracované na všechny možné způsoby. Vegetarián narazí na každém rohu na stánek s felafelem, poměrně často prodávaným i u nás. Pokud stále nemáte dost, zkuste některý z klasických syrských oříškovo - medových zákusků. Jsou strašně sladké, kalorické a dobré.
Neodpustím si poznamenat, že po celou naši cestu, přestože jsme často jedli jídlo u stánků, jsme neměli žádné zažívací potíže. Nevím, zda to bylo způsobeno ještě poměrně chladným jarním počasím, nebo zda jsme náhodou neměli jen štěstí.

Pokud uvažujete o cestě do Sýrie neměli byste si na své cestě určitě nechat ujít město tisíce a jedné noci Damašek, bývalé hlavní město římské provincie Arábie Bosru, známý křižácký hrad Krak des Chevaliers, ohromnou antickou oázu a pouštní město Palmyru či již v Macbethovi několikrát zmiňované středověké město Allepo.

Salám alaykum, vážení cestovatelé!