Světové záchody

ETIOPIE

Uh! Etiopský záchod. Tmavá vybetonovaná kobka velikosti 1,5 x 1,5 m, s dírou o průměru deseti centimetrů uprostřed a dvěma stupátky z podivně tvarovaných kamenů. V temném rohu tuším dvě tři lidské hromádky těch, kteří se neuměli či snad nechtěli trefit. Spodní díl dveří z vlnitého plechu zrezivěl a odpadl. Nemáme náladu teď, za tmy, hledat něco jiného, a tak zůstáváme. Na noc dostáváme plastový nočník a protože je k ránu plný, jsem nucená obout trekovky a vydat se se zapálenou svíčkou v ruce do oné zapáchající místnůstky. A co nevidím? Noční hlídač stoji metr před přivřenými dveřmi a ulevuje si přímo na ně!

Lucie Kinkorová, Petr Drbohlav; On-line cesty, www.kalimera.cz

ČÍNA

Kolují o nich téměř hororové pověsti a málokdo na ně zapomene. Pokud cestujete levně, budete v Číně pravděpodobně spát v noclehárnách, kde se používají společné záchody. Problémem je, že pokud jde o splachovací záchod, Číňané zpravidla nesplachují a nechají tento úkon až na tom, kdo přijde po nich. Často se také setkáte s tzv. korytovými záchody. Základ tvoří jakési koryto, nad nímž dřepíte. To je odděleno nízkými přepážkami, abyste měli alespoň nějaké soukromí. Dveře samozřejmě neexistují. Koryto se splachuje automaticky jednou za několik minut. Pokud jste v té chvíli u nižšího konce, vidíte pod sebou projet všechny produkty vašich společníků. Nejvíc šokující pro cizince jsou veřejné záchody na venkově nebo na odpočívadlech pro autobusy. Tam většinou najdete jen několik děr v zemi. Soukromí je neznámým pojmem. Při vykonávání své potřeby si popovídáte a seznámíte s novými lidmi.

Petr Hruška; www.czechaid.cz

V Číně to bylo v Asii s hygienou asi nejhorší. U záchodu často chyběly dveře. Něco takového je tam prostě normální. Naštěstí se to nestávalo pořád. Zajímavé také byly "odlehčovací" zastávky autobusů. Autobus zastavil někde na kraji cesty a poraď si, jak umíš. Jenže často nikde žádné křoví ani kopeček, za který by se dalo schovat. Pozorovala jsem, co budou dělat domorodé ženy. Ty si bez ostychu dřeply hned vedle autobusu, používajíce šikovně své dlouhé sukně k uchování soukromí. Já se jen smutně podívala na své šortky a zbytek cesty strávila se zkříženýma nohama.

Eva Bečvářová; Rozhovory, www.kalimera.cz

PÁKISTÁN

Cestou z pákistánského hraničního města Taftan sháním marně na zastávce ve vesnici záchod. Celé osazenstvo autobusu si dřeplo vedle sebe u zdi domu a vykonalo, co zrovna bylo třeba. Pouze ženy měly privilegovaně k dispozici malý dvorek, kde už ovšem hromada exkrementů dosahovala výše malého termitiště. Papír se již od východního Turecka nepoužívá, inkriminované místo se polévá vodou z konývky drženou v pravé ruce a levou se hezky dočista drhne. Mne to nečinilo větší potíže a snad jen neuzpůsobenost našich evropských toalet mne odradila od praktikování těchto zvyků i v našich zeměpisných šířkách. Levá ruka je v těchto oblastech považována za nečistou, nesmí se podávat, brát do ní jídlo či nabírat vodu. Naštěstí. Voda je zde totiž v mnohalitrových keramických nádobách, ze kterých si každý nabere, co hrdlo ráčí.

Radek Červinka; Světem na kole, www.kalimera.cz

Máte jiné nebo podobné zkušenosti? Pište na redakce@kalimera.cz.