Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Afrika > Mali

Svérázný národ Dogonů

Marian Koreček / 18.03.2005
Mali je jako vnitrozemská africká země poměrně těžko přístupná - polovinu tvoří nehostinná poušť. To však nebrání cestovatelům vydat se za tamními bájnými pouštními městy Timbuktu a Gao. Nevynechávají ani hliněné město Djenné, které se i s obrovskou mešitou uplácanou z hlíny ocitá v období dešťů na ostrově. Mezi stále oblíbenější se řadí i území Dogonů.
 
Dogoni žijí podél Bandiagárského zlomu – unikátního geologického útvaru, kde rozlehlá rovina končí až tři sta metrů vysokým srázem, pod nímž nekonečná rovina pokračuje dál až do Burkiny Faso. Úrodnou oblast podél tohoto zlomu kdysi obývali Pigmejové a Telemové (záhadný, rovněž trpasličí národ, jehož lidé byli podle legend červení a uměli létat). Někdy před 500 lety je odtud vytlačili Dogoni, kteří utíkali před islamizací. Původní dogonská víra, stejně jako většina domorodých náboženství v Africe, je často označována jako animismus, ale jde o velmi promyšlené náboženství. Dogoni jsou známí i svými obdivuhodnými astronomickými znalostmi. Ke kultuře Dogonů rovněž neodmyslitelně patří dřevořezby. Nádherné jsou jejich figurky, masky, přívěsky, dřevěné vyřezávané píšťalky, či zdobené dveře a okenice domů. Bohužel mnoho těchto předmětů nyní z vesnic mizí jako suvenýry.

Nechal jsem se zlákat vyprávěním cestovatelů, které jsem potkával, a do země Dogonů jsem se také vypravil. Průvodce není v dogonských vesnicích nezbytnost, ale mít s sebou místního člověka má své výhody. Kromě toho, že zná cestu a umí místní jazyk (ne všichni však mluví francouzsky či anglicky), vás například upozorní na nedotknutelná místa. Dogoni mají určité mystické zóny, které by neměl cizinec narušit. I když dnes už cizinci zřejmě nehrozí za takové provinění větší nepříjemnost, než že po něm budou domorodci chtít zaplatit „odškodné“, je dobré se mít na pozoru a těmto místům se vyhnout. Většinou stačí jít jen o pár metrů dál. Domorodci totiž upřímně věří, že jim taková svatokrádež přinese neštěstí.

Výběr průvodce jsem nechal až do Bandiagáry – posledního většího města před dogonskými vesnicemi. Mnozí rádoby průvodci ze vzdálenějších měst nejenže nejsou skuteční Dogoni, ale ani skuteční průvodci. Jsou to podvodníci. Nabízející se průvodce Bebé uměl dobře anglicky, ale provádění cizinců mu už značně stouplo do hlavy. Dal jsem přednost Guindovi, který s prováděním neměl moc zkušeností a ani cizí jazyky nebyly jeho silnou stránkou, ale byl to místní kluk a zdál se být spolehlivý. Nad vesničkou Ende jsme navštívili usměvavého a přívětivého šamana. Zpíval modlitby a při tom rytmicky tloukl klacíkem do kusu železa. Můj průvodce se sice vzhlížel v západní civilizaci, ale před kouzelníkem měl respekt. S Guindou jsem pak během šesti dnů prošel mnoho půvabných vesniček s drobnými hliněnými domky s plochými střechami, na kterých jsme nocovali. Ve vesničce Amani jsme usínali za mystického dunění bubnů z naší vesnice i značně vzdálených. U domků byly roztomilé špajzky se slaměnými stříškami, které občas stály na kuřích nožkách, zřejmě aby se k nim nedostali hlodavci.
Kromě jedinečných výhledů na dogonské vesnice položené nad i pod Bandiagárským zlomem, spatříte při treku po okolí i zvláštní skalní útvary, které v období dešťů dotváří vysoké vodopády. Přímo pod převisy útesu jsou dodnes zachované telemské domky, které svým umístěním připomínají ptačí hnízda. Při pohledu na ně nelze než uvěřit legendám o létajících skřítcích.

Svoji svéráznou kulturu si do značné míry zachovali Dogoni dodnes, přestože některé vesnice jsou již zislamizované. Nezahálejí ani křesťanští misionáři. Jednou za šedesát let pořádají Dogoni velikou slavnost, při které se tančí v maskách, hodně se jí a hodně se pije pivo ze zkvašeného milétu. Ptal jsem se Guinda, jestli tancují v maskách i při jiných příležitostech: „Tancujeme. Kdykoli se sejde dost turistů a zaplatí. Kdybys dost zaplatil, tak bychom uspořádali slavnost i pro tebe.“ Zklamaně jsem odmítl a spokojil se s pozorováním běžného života zdejších lidí.

Více než klasickými penězi potěšíte náčelníky a stařešiny vesnic kola ořechy, které se ještě donedávna používaly jako univerzální platidlo. Do uzavřených nejortodoxnějších vesnic, které jako jediné zatím čelí náboženství, turistům i „odpadlým“ Dogonům, vám však proniknout nepomohou.
 
 
 
Přečteno 1381x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: