Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Asie > Gruzie

Svanetie - nedotčená oblast Gruzie

Petr Daubner / 18.03.2008

Možná nejkrásnější část celé Gruzie se nachází na severozápadě země a nazývá se Svanetie. Je to nádherná oblast vklíněná mezi nejvyšší hřebeny Velkého Kavkazu, z nichž některé jsou vyšší než 5 000 metrů. Svanové byli vždy nezávislí a žili si po svém. Zatímco zbytek Gruzie často obsadili Turci, Peršané, Rusové a další dobyvatelé, Svanové žili relativně v bezpečí v nepřístupných horách.

Odříznutý svět

Ani dnes není přístup úplně snadný. Do hlavního „města“ Svanetie, Mestie (má 2 000 obyvatel), vede z města Zugdidi krkolomná silnice. Jezdí po ní maršrutky (hromadné taxi), ale terénní auto také není k zahození. V zimě je oblast často úplně odříznutá od světa. Svanetie měla a částečně ještě má pověst nebezpečné oblasti. Průvodce Lonely Planet z roku 2005 nabádá turisty k opatrnosti. Ve Svanetii donedávna řádily ozbrojené bandy a vláda neměla oblast zcela pod kontrolou. Bylo celkem běžné, že místní měli doma pro svou obranu kalašnikov. Ale bezpečnostní situace se neustále lepší. Vláda většinu banditů vymýtila a začínají se sem pomalu vydávat turisté.

Zugdidi – město uprchlíků

Výchozím bodem je pro většinu turistů město Zugdidi nedaleko abchazských

hranic. Zugdidi mělo původně asi 50 000 obyvatel, ale dnes je zdejší populace více než dvojnásobná. Po gruzínsko-abchazské válce se autonomní republika Abcházie od Gruzie odtrhla a vyhlásila nezávislost. S Gruzií žádné vztahy neudržuje a abchazsko - gruzínská hranice je zcela uzavřena i pro turisty. Téměř všichni Gruzínci museli po válce Abcházii opustit. Jen do Zugdidi přibylo 70 000 uprchlíků. Jedním z nich je i Kacha Kviciani. Dostal jsem na něj kontakt od řidiče maršrutky. Celá jeho široká rodina musela po válce z Abcházie utéct a zanechat tam veškerý svůj nemalý majetek. Dnes žije Kacha v Zugdidi a zvelebuje tu svou usedlost, ze které chce mít do příštího roku hotel pro turisty. Kachovi elán nechybí a stejně jako mnoho místních i on věří, že Svanetie je předurčená k turistickému boomu.

Vesnice pod čtyřtisícovkami

Kachova sestřenice Nino Kviciani bydlí v létě v malé horské vesničce Bečo přímo uprostřed Svanetie. Ze Zugdidi jsem se tam od Kachy dostal po pětihodinové cestě džípem (129 kilometrů). Cesta zvolna stoupá do hor podél veliké přehrady, postavené za sovětských časů. Po cestě potkáváme ruské vojáky v uniformách OSN – střeží tu gruzínsko-abchazskou hranici. Vesnice Bečo je obklopena samými čtyřtisícovými zaledněnými vrcholy, z nichž nejvyšší je hora Ušba (přesně 4 700 metrů). Místní se živí hlavně pastevectvím. Po horách se všude volně pasou krávy a prasata. Ve vesnici je několik typických svanských věží. Věže měly v minulosti obvykle tři patra. Úplně dole byly chlévy pro dobytek. Nad ním žili lidé (teplo z chléva stoupalo v zimě nahoru) a úplně horní patro sloužilo v případě nebezpečí jako pevnost, do které se schovala celá rodina.

Vynikající chačapuri

Nino Kviciani je (stejně jako já) učitelka a žije v Zugdidi. Teď však má prázdniny a star

á se ve své rodné vsi o svou nemocnou matku (mimochodem, její měsíční plat coby učitelky na střední škole je 160 L, to je asi 2000 Kč...). Bečo je malá vesnice a není zde žádná hospoda nebo obchod. Většinu potravin si musí místní připravit sami. Nino peče doma i chlebové placky a vynikající chačapuri. Chačapuri je asi nejtypičtější gruzínské jídlo a je to vlastně chlebová placka plněná sýrem.

Gruzínská Kanada

U Nino jsem bydlel tři dny a procházel se po okolních horách. Jsou nádherné, ale k důkladnému prochození by byla potřeba dobrá mapa, protože cesty zde nejsou značené. Kromě pastevců tu téměř nepotkáte živou duši. Druhý den na návštěvě jsem vyrazil směrem k blízkému vodopádu a okolní krajina mi silně připomínala Kanadu - scházel jen grizzly někde za bukem. K vodopádu jsem se však nedostal, protože na konci údolí burácela dravá horská řeka, která se ukázala být nepřekročitelnou překážkou. Krajinu totiž změnila v solidní bažinu. Okolní tajga, lemovaná na konci údolí kolmými skalními stěnami, vypadala rovněž dokonale neprostupně. Inu - divočina.

Obřad s vůní kadidla

U Nino doma jsem se stal i svědkem významné události. Do domu přišel pravoslavný kněz se svým pomocníkem, dlouho předříkával modlitby a zaplnil místnost příjemnou vůní kadidla a nakonec Nininu matku polil svěcenou vodou z lavoru. Původně jsem si myslel, že to je něco jako poslední pomazání, ale byl to křest! Stará paní, která se narodila v roce 1932 během nejhoršího stalinistického teroru, totiž nebyla nikdy pokřtěná, a t

ak ji křtili až teď na stará kolena. Její sousedka, která byla o několik málo let mladší, byla rovněž přítomna - šla jí za kmotru.

Poslední šance

Z Bečo jsem po třech dnech sešel asi tři kilometry na hlavní silnici a maršrutkou se dostal zpět do Zugdidi. Za celou dobu pobytu jsem se nikde necítil nebezpečně. Je ovšem pravda, že jsem měl výhodu kontaktu na místní obyvatelku. Ale přesto si myslím, že není třeba se ničeho obávat. Navštivte Svanetii dřív, než se zde začnou stavět hotely, nové silnice a lyžařské areály. Zatím se pořád jedná o téměř nedotčenou oblast, ale už dnes sem jezdí stále víc a víc turistů, kteří směřují především do hlavních center Svanetie, Ušguli (v nadmořské výšce 2200 m n.m.) a Mestie.