Slovinsko škodou 100 - Piran

Nedaleko luxusních hotelů a barů nacházíme camp, kde „skvěle zapadáme“ mezi luxusními karavany z celé Evropy.

Nedaleko moderní Portorože s luxusními hotely se nachází mnohem hezčí a menší Piran. Po krátké ranní mořské koupeli přímo v kempu, bereme autobus a jedeme tam.

Piran, „perla Slovinského pobřeží“, je typické staré středomořské rybářské městečko s úzkými uličkami. Na kopci uprostřed města se tyčí kostel s vysokou věží, ve které je rozhledna do širého města i moře. A na ještě větším kopci, který dělí městečko od vnitrozemí, jsou zachovalé hradby, odkud je pěkná vyhlídka na město zase z jiného úhlu. Je tu i dalekohled, kterým lze vidět i na přilehlé nudapláže a nuda jachty.

Po prohlídce města rozbíjíme ležení na jedné z betonových říms nedaleko městského majáku. Písečné pláže tu nejsou a do vody se chodí přímo z mola nebo velkých kamenů, i proto je moře krásně čiré. Piraně tu, jak by se mohlo z názvu městečka zdát, naštěstí nejsou a koupání si nemůžeme vynachválit!

Druhý den jsme se chtěli koupat pro změnu na plážích v Portoroži, ale shledáváme, že je to tu pro nás moc „snoby“, Piran byl prostě perla.

Jelikož toho ale chceme ze Slovinska vidět mnohem víc a ne se jen bezúčelně vyvalovat, loučíme se s Janou s Honzou a Janou a startujeme naši škodovku oranžádu. Zpátky do vnitrozemí se od moře vracíme po dálnici dlouhým stoupáním, je pěkné vedro, tak raději před několikakilometrovým tunelem zastavujeme a chvilku chladíme chladič, aby na nás nepřišly nějaké komplikace uprostřed tunelu.

Naší škocnu zastavujeme u Škocjanských jeskyní. Zdejší silně krasově tvarovaná krajina je světovou raritou a tato jeskyně jediným takovýmto útvarem zapsaným do UNESCO. Poměrně drahých lístků rozhodně nelitujeme, uvnitř jeskyně se sice nesmí fotit, ale cesta po úzkých chodníčcích vytesaných do skály nad hlubokánským jeskynním kaňonem je fantastický zážitek. Zlatým hřebem byl přechod přes vysutý lanový most, pod nímž čtyřicet metrů hluboko bublá punkevní potok. Úplně jak v pánovi prstenů.

Za návštěvu stojí také romantická vesnice Škocjan s kostelíkem a naučnými tabulemi dokládajícími již prehistorické osídlení tohoto místa.

V hustém dešti pokračujeme dál po dálnici, pak sjíždíme a spíme v lesním kempu u Postojenských jeskyní. Ráno konečně přestává pršet, pokračujeme dál po roztomilých silničkách přes lesy a louky až k Predjamskému hradu. Je to prý původně loupežnická pevnost, která nebyla nikdy dobyta. Hrad je doslova vtesán do vysoké skalní stěny, a jelikož je to zde krajina silně krasová, nesmí chybět potok, který hluboko pod hradem mizí v jeskynní propasti. Fotíme pár fotek hradu z jediného možného úhlu a vracíme se zpět na dálnici, kochajíc se nádhernou krajinou. Škoda že je zde tak přísný zákaz kempování na divoko, zdejší pohádkový kraj protkaný úzkými silničkami si přímo říká o pohodovou cyklo dovolenou se stanem.