Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Polsko

Skákání do dun u Baltu

Redakce, Silvie Francisci / 14.04.2004

Myslíte si, že borovice rostoucí v písku kilometr od moře jsou raritou? A že největší písečná duna v Evropě bydlící v Polsku je dobrým vtipem? I když to na mapě není vidět, je to pravda. A je toho ještě mnohem víc, co ježděním prstem po mapě nevyčtete.

Koupání v Baltickém moři a návštěvu tamního Słowinského Parku Narodowého (SPN) jsme plánovali s blížícím se létem během stáže v polských Katovicích. SPN má rozlohu téměř 19 ha, což je v českých poměrech srovnatelné s národní přírodní rezervací Salajka v Beskydech. Kromě bohaté fauny i flóry se v této chráněné oblasti nachází „poušt“, jak Poláci hrdě nazývají největší písečné duny v Evropě.

Nás však dříve než polská poušť očaroval polský tarifní systém železniční dopravy. Ceny jízdenek závisí nejen na vzdálenosti cílového místa, ale také na tom, jak je dané místo atraktivní. V praxi to znamená, že například do hlavního města, které je od Katovic na půli cestě na pobřeží, vás to vyjde dvakrát dráž než k samotnému Baltickému moři. Za autobusové lístky však zaplatíte standardně podle vzdálenosti. Nočním vlakem směrem na Gdaňsk jsme jeli z Katovic celkem 12 hodin, než jsme uviděli pobřeží. Z Gdaňska jsme se potom autobusem dopravili až do malé vesnice Nowecin. Tady jsme složili naše těžké batohy a únavu z cesty. Z Nowecinu, který je vzdálen 10 km od moře, jezdí ke vstupu do SPN mikrobus. Odtud k samotnému moři dojdete pěšky za hodinu, ale pro milovníky rychlejšího přesunu jsou k pronajmutí kola, speciální vláček na kolech nebo šlapací autíčko.

Zvolili jsme kola, která mají mimo jiné i tu výhodu, že se s nimi celkem levně a rychle (5zl./hod.- asi 40 Kč) můžete dostat i na jiná místa mimo hlavní trasu. Na konci hlavní cesty nás překvapily až 50 m vysoké hory písku s různými typy jehličnanů na jejich úpatí. Rozhodli jsme se dunu pokořit. Na jejím vrcholu jsme měli pocit, že jsme se prošlapali až do subsaharské Afriky. Tolik písku najednou a všude kolem duny, které jsou tak lákavé, že jen málokdo odolá válení sudů a seskokům. Dopad je velice příjemný. Na radu místních jsme po písku chodili bos a dopřáli si tak příjemnou masáž chodidel. To jen několik set metrů vzdálené, modrající se Baltické moře před námi, nás vrátilo zpět do reality. Fotografie z tohoto místa vypadají vskutku neuvěřitelně: jsou na nich pohromadě moře, duny a jehličnatý porost.

Teplota vzduchu, především vlivem moře, byla chladnější než ve vnitrozemní části národního parku, a koupání v moři si tak dopřáli jen ti nejodvážnější. Při zpáteční cestě jsme ocenili, že jsme nemuseli jít tou samou cestou, a jednoduše obešli jinou dunu, které lemují většinu pobřežní části tohoto národního parku. Celý park však veřejnosti přístupný není. Turisty od chráněné oblasti oddělují kůly, které mají na konci červené proužky, a slouží tak i jako navigační znamení.

Bylo příjemné se na chvíli ztratit v poušti, a to i přes to, že jsem ještě další dva dny všude nacházela zrníčka písku. Rozhodně mě to neodradilo od toho, abych se ráje dun, moře a borovic vydala ještě jednou. Třeba se tam potkáme.

Přečteno 1335x