Severní cíp Evropy - Nordkapp

Fouká vítr, oblohu zatáhla šedá mračna, paprsky slunce dopadají v dálce do moře. Komerční budova s restaurací je zavřená. Nikde ani noha. Přepadají nás trošku depresivní pocity. V hloubce 307 metrů pod námi se tříští mořské vlny o skály. Pořizujeme „vrcholové“ foto a odjíždíme. Samozřejmě na jih.

Četl jsem o lidech, kteří dojeli na kole z Čech až na Nordkapp. Nedokázal jsem to dostatečně ocenit, protože jsem si nedovedl představit, co dokázali. Teď, když už vím, co je to Nordkapp, před nimi hluboce smekám, protože to jsou borci.

Cestou na Nordkapp i zpět projíždíme dvěma tunely 4500 a 6870 metrů dlouhými. Ten delší z nich vede pod mořským dnem, jelikož Nordkapp leží na ostrově Mageröy. Poplatek za průjezd tunelem činí 324 norských korun. Poplatek se vybírá i při vstupu na Nordkapp. Budka s pokladnou byla v noci zavřená, a tak jsme ušetřili.

„Kdo nebyl na Lofotech, ten nebyl v Norsku,“ praví se v příručce. Lofoty je souostroví tvořené čtyřmi velkými ostrovy a stovkou či tisícovkou menších pustých ostrůvků. Ostrovy jsou velmi hornaté a příkré srázy spadají přímo do moře. Vrcholky hor dosahují kolem tisíce metrů a některé jsou trvale zasněžené. Jedem.

Jsme v přístavu v Melbu, odkud nám ve 22:00 hodin jede za 25 euro trajekt do Fiskebölu, prvního městečka, které na Lofotech navštívíme. Občas poprchává, občas prší. Je chladno. K jídlu si vaříme, jak Pítrs poznamenává, „vězeňskou stravu.“ Vařený kuskus s kečupem, tuňákem a fazolemi. Sladkým zákuskem je čaj s rumem, nebo spíš rum s čajem? O tom, kdo bude vařit a umývat nádobí, rozhoduje vždycky speciální míčová hra, kterou jsme si vymysleli a jejíž pravidla se neustále mění a zdokonalují. Černý Petr nakonec většinou stejně zůstane Spídovi.

Na Lofotech nalézáme na druhý pokus ideální místo na přenocování u písčité zátoky vklíněné mezi skály. Spído s Tintím odjíždějí lovit fotosnímky, jelikož slunce i přes pokročilou noční hodinu nádherně svítí. My ostatní hrajeme celou noc golf. Ovšem s tím rozdílem, že místo golfové hole používáme nohy, místo míčku fotbalový míč a jamku nám nahrazuje vyhaslé ohniště. Náramně se bavíme i přesto, že víme, že nakonec stejně vyhraje Dan. Večerka byla vyhlášena v 6:00 ráno. Poprvé od začátku expedice stavíme stany.

Budí nás až polední slunce. Den zahajujeme koupelí v mořských vlnách. Lezeme po okolních skalách, nahoru to jde špatně, dolů ještě hůř, ale výhledy na okolní krajinu za to riziko stojí. Jen tak se povalujeme, relaxujeme a blbneme. Teprve večerní chlad nás nutí zabalit a vyrazit dál poznávat Lofoty. Kupujeme si novou návnadu na rybaření a hledáme ideální místo pro sledování a fotografování západu slunce, které se tady vlastně nekoná. V jedenáct večer se nerozpozná od jedenácti ve dne, jenom ten vítr kdyby nebyl. V jednu hodinu ráno hrajeme fotbálek malým míčem na malém hřišti s malými brankami, v malém opuštěném kempu, do kterého jsme se dostali překonáním malého plůtku. Hrajeme s takovým zapálením, že než by si člověk nechal dát gól, raději se nechá trefit botou do obličeje. Dan by o tom mohl vyprávět……. Půlnoční slunce ví své.