Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Rusko

Ruskou Karélií k finským jezerům na kole

Tereza Šírová / 26.05.2010

Cestování na kole patří k nejlepším způsobům cestování. Svoboda, kterou vám kolo poskytne je nesrovnatelná se závislostí na autobusech, nebo nepředvídatelností při stopování. Plán naší cesty byl rozpočítán na měsíc. Prohlídka Petrohradu, objet Ladožské jezero, finské hranice, národní park Koli, město Savonlinna a Helsinki. Vyráželi jsme letecky z Prahy. Už cesta na letiště byla napínavá. V půlce cesty na Ruzyni se nám porouchalo auto tajemnou závadou, takže jsme museli hodinu počkat u čerpací stanice u Tří křížů, než nás zachrání kamarád z Bóšovy práce - Pivoš - jež nás s minutovou rezervou vyložil na letišti a my těsně před uzávěrkou přepážky ukecali nadváhu zavazadel na minimum ceny. Budili jsme pozornost už tím, že jsme měli na hlavách helmy a na sobě (v červenci) několik vrstev oblečení včetně goretexové bundy.

Potřebné vybavení

Před tím, než jsme vyrazili na cestu, bylo třeba přizpůsobit naše kola novému úkolu. Sehnali j

sme si speciální nosiče a cyklobrašny od Sportarsenálu a taky jsme se pojistili kvalitními pláštěmi od Schwalbe. Naznali jsme, že musíme mít vybavení, na které se dá spolehnout, zvlášť když naše představa o ruských silnicích je taková trochu off-road. Bóša měl brašny na zadním i předním kole. V předních vozil vaření, snídaně a zásoby vody (běžně jsme vozili cca 4 litry plus vodu v cyklolahvích). V zadních postranních brašnách vozil svoje oblečení a ostatní záležitosti. Stan a spacák měly místo ve spacákové brašně, která je umístěna na nosiči pod sedlem. Já jsem měla zadní brašny a spacákovku. Vezla jsem veškeré jídlo a zásoby v jedné brašně, svoje věci a oblečení v druhé a samozřejmě spacák ve spacákovce pod sedlem. Bóša měl ještě na řídítkách malou brašnu s foťákem. Sbaleni jsme byli na zimu i teplo. Nakonec jsme využili opravdu všechno a nic zásadního nechybělo. Byly chvíle, kdy jsme byli rádi za každý kousek oblečení a vrstvili jsme je jak se dalo. Jediná věc, kterou jsem nevyužila, byla čepice, ale to jen díky tomu, že se nevešla pod helmu. Důležitou součástí výbavy byl cestovatelský deník a nejméně dvě propisky.

Petrohrad – Benátky severu

Petrohrad je nádherné město. Natolik nás učarovalo, že z plánovaných dvou dní se stal čtyřdenní průzkum a díky kamarádovi Alexandrovi a jeho padrugovi Dmitrijovi také super zážitek. Díky ruské sauně, nočnímu otevírání mostů a severské noci, kdy se setmí maximálně na dvě hodiny, se Petrohrad docela dobře zapsal mezi naše „Top místa“ v navštívených zemích. Ruské holky jsou krásné. To jsme s Bóšou zhodnotili oba. Jsou vždy krásně upravené a obzvlášť v Petrohradě nosí deseticentimetrové podpatky. No jo, já ve svých cyklokalhotech a šusťákovce jsem jim nemohla konk

urovat :)

Cesta z města

Když jsme vyrazili na cestu - podle dobré ruské mapy - nestačili jsme se divit, jak jsou lidé na venkově schopni žít skromně a vypadat přitom tak spokojeně. Pošta je otevřená v obci jednou za měsíc, v obchodě mají jen to nejnutnější, chaloupky jsou ze dřeva a pamatují snad dobu Mrazíka, když ještě hlídal zimu, aby byla správně bílá. Silnice jsou asfaltové jen tam, kam se dostaly státní dotace a po pádu Sovětské Rusi se stihly vystavět jen některé úseky dálnice, jejíž různé části se kvalitou lokálně liší někdy i o tři třídy.

Hlavní nepřítel

Oblast kolem Ladožského jezera je plná vody, kanálů a spousty komárů. Ti nám trochu překazili představu o r

omantických večeřích u stanu a o příjemných ránech s teplým čajem se nám dlouho taky jenom zdálo. Komárů bylo opravdu hodně a byli tak zvědaví a hladoví, že naše rána se vyznačovala rychlým startem a večery zase skvěle sehraným skákáním do stanu, aby ani jeden nasávač nemohl naše malé hnízdo okupovat. Myslím, že jsme praxí získali docela dobrý čas potřebný ke složení brašen, uklizení kol a rozložení stanu. Nakonec se všudypřítomným komářím hordám musel přizpůsobit i náš denní rytmus. Hlavní jídlo jsme uvařili ve čtyři odpoledne, dokud ještě svítilo slunko a komáři byli zalezlí. To byla také hlavní siesta a čas odpočinku. Večer už jen něco zakousnout a ze sedla rovnou do spacáku. Na severu je výhodou, že se dá šlapat do pozdních večerních hodin, neboť je světlo až do dvou do rána. Pamatuji si jednu noc, kdy jsem psala deník v půl druhé ráno, zalezlá ve stanu a bez čelovky.

Ruská pozitiva

Nakupování a doplňování zásob je v Rusku příjemné, protože 1 rubl je 0,60 Kč. Malé obchůdky se základními potravinami jsou v téměř každé vesnici a vodu vám na požádání dají všude. Lidé jsou přátelští a zvědaví. Rádi si popovídají, aby vyzvěděli, odkud s tou helmou a cyklokalhotama jedete a proč máte na kole navěšenou tu bagáž. Pozvou vás i k sobě domů a nesmírně rádi vás provedou svým dřevěným hradem, který sami stavěli, nebo staví, a jsou na to patřičně hrdí. U každého domu je menší domeček, což je sauna. Saunování, jak jsme pochopili, je vzhledem k dlouhým polárním nocím v zimním období pochopitelně nejoblíbenější činností seveřanů.

Finská zima v červenci

Když jsme přejeli rusko-finskou hranici, udeřila na nás severská zima, které se dalo odolat jen v goretexu a dvojích rukavicích. K tomu nepřetržitě pršelo a bylo nutné dodržet alespoň přibližně každodenní kilometry, takže jsme šlapali navzdory vodě a teplotám. Máme takovou teorii, která se neustále potvrzuje. Poznali jsme, že každá země, do které vstoupíme, nás nejdříve řádně otestuje, jestli si ji jako zasloužíme. Buď ve formě komárů (Rusko), nebo nepříjemným počasím (Finsko). Ale když se všechno zdolá a příliš to člověka nerozhodí, je pro cestovatele připravena také přátelská tvář dané země a ta se potom dobře vyjímá na fotkách a ve vzpomínkách. Zkráceně, Finsko nás sice zastrašovalo, nicméně nezastrašilo, a tak jsme o pár dní později relaxovali u nádherných jezer, dýchali vůni čerstvě pokáceného dřeva ve všudypřítomném březovém lese a užívali jsme si čisté přírody, charakteristické pro Finsko. I komárů rapidně ubylo.

Severské světlo

Léto ve Skandinávii a v severním Rusku se vyznačuje tím, že je téměř pořád světlo. Je docela zajímavé sledovat východ a západ slunce v podstatě ze stejného místa. Stačí se za dvě hodiny po západu slunce pootočit jen několik stupňů a můžete se těšit na východ. Čím jste severněji, tím se v létě tmavá část noci zkracuje. Když jsme se blížili ke konci naší cesty, uvěznil nás déšť na 25 hodin ve stanu, a tak jsme měli trochu skluz v plnění kilometrů. Abychom stihli letadlo, šlapali jsme do Helsinek celou noc. Ta noc patří k mým nejlepším zážitkům. Všude byl klid, příjemné šero halilo krajinu a noc přišla jen na zmíněné dvě hodiny. To jsme uvařili poslední zbytky ruské pohanky s rybičkami a než jsme trochu vytrávili, přišel východ slunce (krátce po třetí hodině ráno).