Rusko

Základní údaje Víza Čas Podnebí Ceny Ubytování Doprava Bezpečnost Různé Jak tam? Kam jet?

  Pokud se sem jako nezávislí cestovatelé vydáte, možná překvapeně zjistíte, že tu žijí neobyčejně pohostinní, milí a přátelští lidé, kteří se s vámi rozdělí o první poslední. Na rozdíl od některých jiných asijských zemí ale cestování po Rusku nelze doporučit začátečníkům. Přesto (nebo právě proto) je asijská část Ruska zemí prakticky neomezených a dosud nedoceněných cestovatelských možností: neporušená příroda, levná vodka, tradiční ruský venkov, nedohledná sibiřská tajga, sopečná Kamčatka, velrybářská Čukotka, buddhistické Burjatsko, horské vrcholy Sajan, Kavkazu, Pamíru a Altaje, křišťálově čistý Kaspik a Bajkal...

  Skoro všechny níže uvedené obecné údaje (samozřejmě s výjimkou informací o vízových podmínkách) platí kromě Ruska i pro ostatní země Společenství nezávislých států (tedy i pro asijské země bývalého SSSR: Gruzii, Arménii, Ázerbajdžán, Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Tádžikistán a Kyrgyzstán).

ZÁKLADNÍ ÚDAJE 
  Ruská federace oficiálně vznikla po postupném rozpadu SSSR v prosinci 1991 z bývalé Ruské sovětské federativní republiky, která vyhlásila v červnu 1990 státní a hospodářskou svrchovanost. Plocha 17 075 000 km2 (1,8 krát víc, než je rozloha USA) je formálně rozčleněna na devětačtyřicet oblastí, jednadvacet autonomních republik, deset autonomních okruhů, šest krajů a jednu autonomní oblast. Podle údajů z roku 1993 žije v Rusku 148 milionů obyvatel, z nichž 81,5 jsou etničtí Rusové a 82 % jsou křesťané. Hlavním městem je Moskva, mluví se rusky (objevný údaj, že?).

VÍZA, FORMALITY
  Dohoda o bezvízovém styku z roku 1995 byla v roce 2000 vypovězena a čeští občané opět potřebují víza pro cesty do Ruské federace. Do tří dnů po příjezdu do země je třeba se registrovat na kterémkoli cizineckém oddělení policie (OVIR, atděl víz i registrácii). Cena víz se liší podle druhu a doby pobytu. Opatřováním potřebných pozvání se zabývá několik agentur.

   Některé oblasti ve východní části Ruska jsou oficiálně cizincům uzavřeny (třeba Čukotka). Protože ale všude vládne administrativní chaos, pronikli sem někteří zvláště otrlí čeští cestovatelé i bez povolení. Úředníkům a vojákům přitom buď tvrdili, že povolení mají (nikdo jej prý nechtěl vidět), nebo jim prostě řekli, že tam zkrátka musí a basta fidli. V případě závažnějšího konfliktu s úřady hrozí deportace, která vám aspoň ušetří peníze za zpáteční dopravu. Adresa konzulární sekce ruské ambasády pro Českou republiku je Korunovační 34, Praha 6, tel. 233 375 650, 233 379 473, úřední hodiny po - pá 9.00 až 12.00. Víza lze v České republice získat i na generálním konzulátu v Brně, 603 00, Hlinky 142 b, tel. 543 232 157, fax 543 244 429 úřední hodiny po, st a pá 9.00 - 13.00 a na generálním konzulátu v Karlových Varech, 360 01, Petra Velikého 18, tel. 353 221 325, fax 353 226 261, úřední hodiny po, st a pá 9.00 - 13.00. Důležitým zdrojem aktuálních informací může být Ruské středisko vědy a kultury, Na zátorce 16, Praha 6.

  Adresa velvyslanectví Ruské federace na Slovensku je Godrova 4, Bratislava, tel. 07/531 34 68, 531 58 23, 531 44 36, fax 533 49 10. Velvyslanectví České republiky najdete v Ruské federaci na adrese Ul. J. Fučíka 12/14, 123056 Moskva, tel. 007095/251 05 40-5, fax 250 15 23. Adresa slovenské ambasády je J. Fučíka 17/19, Moskva, tel. 007095/956 49 20, 956 49 23.

ČAS
  Územím Ruska probíhá deset časových pásem. Zatímco Moskva je o hodinu před standardním středoevropským časem, Čukotka je o jedenáct hodin napřed. Pozor: odjezdy všech vlaků včetně regionálních se nepočítají podle lokálního, ale podle moskevského času! Na nádražích jsou proto většinou i hodiny s moskevským časem.

PODNEBÍ
  V evropské části Ruska se podnebí příliš neliší od toho, co znáte z domova. V asijské části Ruska je podnebí typicky kontinentální, vyznačující se velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí a možností náhlých zvratů počasí. Kromě teplého oblečení a silnějšího spacáku byste proto měli mít sebou i kvalitní pláštěnku.

PENÍZE, CENY
  Měnou je ruský rubl (R), jehož kurz silně kolísá (na podzim 1998 bylo za 1 USD kolem 17 R). Orientační aktuální kurz lze zjistit na internetové adrese Ruské centrální banky (www.cbr.ru/eng/markets/val1.htm). Začátkem roku 1998 došlo k denominaci rublu (1 R nový za 1000 R starých). Pokud budete měnit valuty na černo, je proto třeba znát vzhled nových bankovek - jinak se vystavujete riziku podvodu se starými bankovkami.

  I v bankách ve větších městech se vám povede ?b:cestovní šeky rozměnit jen výjimečně, takže zvláště do odlehlejších oblastí Ruska nemá smysl je brát. Hotové peníze v dolarech můžete ale naopak vyměnit prakticky kdekoli v husté síti směnáren či na černém trhu (problémy s výměnou dolarů budete mít jen v zapadlejších oblastech, zvláště na Kavkaze). Kurz se směnárnu od směnárny silně mění, takže je třeba nejdřív dlouho hledat nejvýhodnější místo. Protože lze v Rusku často platit i přímo dolary, vezměte si sebou hodně dolarových bankovek malých hodnot (pozor - Rusové z jakýchsi nepochopitelných důvodů akceptují jen nové dolarové bankovky, vydané po roce 1995!).

  Dvojí ceny pro cizince jsou už dnes v Rusku s výjimkou dálkové dopravy většinou minulostí. Cenovou hladinu je ale velmi obtížné odhadnout - v Rusku vládne cenová anarchie a tržní chaos a ceny se velmi liší nejen od města k městu, ale i mezi jednotlivými obchody. Za ubytování se dá ušetřit tak, že člověk jezdí na delší vzdálenosti vlakem zásadně na noc. Na den počítejte za skromné jídlo zhruba 1 - 3 USD. S velkým zjednodušením lze říci, že v Rusku je pro nás asi dvakrát dráž, než doma. Kolik ale skutečně měsíčně utratíte, se nedá předpovědět, protože to bude velmi záležet na vaší schopnosti využít levných možností dopravy a ubránit se občasné snaze některých Rusů tahat z cizinců peníze.

  Právě v Rusku se nejčastěji potvrzuje jedno ze zlatých pravidel nezávislých cestovatelů - tam, kde namyšleného boháče během pár dnů oškubou, přežije pokorný chudý poutník celé měsíce i bez peněz. Stačí jen umět trochu jednat s lidmi a dát jim najevo, že se nad ně nepovyšujete. Většina Rusů je zvyklá žít na velmi nízké finanční úrovni a rádi vás pohostinně přijmou mezi sebe. Pokud s nimi popijete vodku, stanou se z nich rázem ti nejlepší a nejvěrnější kamarádi a rozdělí se s vámi o první poslední. I při intenzívním cestování na dlouhé vzdálenosti tak lze měsíční pobyt v Rusku pořídit i za méně než za 200 USD.

JÍDLO
  Jídlo je sice v Rusku obecně o něco málo dražší, než u nás, ale všude je bez problémů k dostání (představy o hladovějící Rusi a houfech vyhublých lidí, přepadávajících syté cizince, jsou poněkud přehnané). V obchodech ve větších ruských městech dnes už koupíte skoro stejný výběr západních potravin, polotovarů a konzerv, jako u nás. Dobře a levně se dá jíst na nádražích, kde ruské bábušky nabízejí nejrůznější laciné speciality. Rusové jinak většinou jedí v bufetech, kde nejčastěji dostanete párky (sasiski) a tradiční boršč. Nejkvalitnější a chuťově nejlepší jídlo ochutnáte v soukromí a pokud se vám dostane pozvání, rozhodně neodmítněte. V ruských obchodech lze všude koupit základní potraviny. Tmavý chléb, mléko, salám či sýr jsou většinou kvalitní a v přepočtu vyjdou zhruba stejně draho, jako v Čechách. Nejlevněji se se můžete živit dobrým pečivem. Půl litru vodky dostanete zhruba za 3 USD, kvalita ale bývá různá a k některým lahvím by snad už měli prodejci zdarma přibalovat bílé hole. Znalci proto doporučují kupovat jen vodku s kolkem.

UBYTOVÁNÍ
  Hotely jsou v Rusku velmi drahé, cena noclehu se zde pohybuje zhruba od 50 USD výše (ve velkých městech a v lepších hotelech ale až v řádu stovek dolarů za osobu a noc). Jako nejekonomičtější a nejpříjemnější způsob bydlení se proto pro nezávislého cestovatele ukazuje přespávání v nádražních noclehárnách (tzv. kómnaty ótdycha). Nocleh zde stojí jen asi 2 - 3 USD, bývá tu samovar s horkou vodou, záchod a někdy i sprcha. Komnatu otdycha většinou hlídá energická děžúrnaja, takže zde vládne bezpečné a takřka rodinné prostředí. V případě nouze se prý dá celkem bezpečně trávit noc ve spacáku i v nádražní čekárně (nebo i jinde na nádraží), aniž by přitom člověka otravovala milice.

  Stanovat lze mimo velká města v Rusku kdekoli, je ale otázka, nakolik je to bezpečné. Občas můžete s úspěchem využít i ubytování v soukromí - na nádražích v každém větším ruském městě postávají bábušky, nabízející privátnuju kómnatu nebo kvartíru za ceny maximálně 5 USD. Bábušky si prý už někde založily i vlastní firmy či družstva, věnující se pronájmu místností cestujícím.

  Další typicky ruskou možností, kterou někteří čeští cestovatelé s úspěchem praktikují, je prostě obcházet v cizím městě byty v paneláku a ptát se nájemníků, jestli náhodou nemají volnou "kvartíru". Když vysvětlíte, že jste studenti z bývalé bratrské země, nechají vás prý dobří lidé často přespat u sebe doma. Většinou za to ani nic nechtějí, ráno se jim ale sluší nabídnout pár dolarů na přilepšenou. Další vyzkoušenou variantou je zaplatit v krčmě láhev vodky a seznámit se tak s někým, u koho pak budete bydlet ("Alkoholiky nedoporučuji - smrdí," poznamenává I. F. Dokoupil). Při jízdách na delší vzdálenosti je také dobré dát se do řeči se spolucestujícími. V Rusku totiž věci fungují tak, že každý má někde známé a příbuzné, na které můžete dostat doporučení a u nichž pak lze za drobný peníz bydlet.

MÍSTNÍ DOPRAVA
  Nejpohodlnějším, nejbezpečnějším a nejlevnějším způsobem dopravy po Rusku je jednoznačně vlak. Na kratší vzdálenosti jezdí tzv. prigorodnyje pójezdy, na delší vzdálenosti čtyři typy dálkových vlaků různé rychlosti, komfortu a ceny: osobní (pasažírskij), spěšný (skórostnyj), rychlík (skóryj) a dálkový expres, který staví jen ve velkých městech (firmennyj, často s konkrétním jménem, třeba Jenisej).

  Dálkové expresy sestávají jen z lehátkových a lůžkových vagónů (většinou jen dvě spací třídy s povinnou rezervací). V lacinějších pomalejších vlacích lze rozlišit celkem čtyři třídy: nejlevnější je tzv. obščij vagon bez možnosti rezervace, kde si musíte místo na lehátku vybojovat sami. Zhruba dvakrát dražší je plackartnaja, kam už lze rezervaci koupit. Lehátka jsou zde umístěna po třech nad sebou v nerozděleném volně průchozím vagónu. Nejvyšší lehátko někdy zůstává volné a pod názvem treťaja palka (třetí půlka) jej lze někdy sehnat za úplatek od původčího i do jinak oficiálně vyprodaného vlaku. Dvakrát dražší než plackartnaja je kupennyj vagón, kde jsou lehátka po čtyřech v oddělených kupé, stejně jako v našich lehátkových vozech. Nejdražší a nejkomfortnější je spálnyj vagón, odpovídající našemu lůžkovému (také lux či dvojmjakkij) se dvěma postelemi v odděleném kupé. V každém vagonu dálkového vlaku je samovar s vařící vodou, na nádraží lze koupit levné jídlo (tj. zhruba stejně drahé, jako u nás).

  Někteří čeští cestovatelé doporučují ve větší skupině vykoupit v "kupennom" celé kupé, kde se pak můžete na noc z bezpečnostních důvodů zamknout. Podle jiných je to ale naopak nesmysl, protože zamčené kupé prý jen chamtáky o to víc láká a stejně to nepomůže. Tato cestovatelská škola naopak tvrdí, že na delší vzdálenosti se nejpříjemněji cestuje v "plackarnoj", kde se na rozdíl od poněkud autistického kupé rychle stanete členy velké, bezpečné a pohostinné rodiny ostatních ruských spolucestujících.

  Aby se zabránilo spekulacím, prodávají se v Rusku vlakové jízdenky jen na osobní doklad (v našem případě pas) a je na nich uvedeno jméno vlastníka. Protože je už dnes pro průměrného Rusa cestování vlakem dost drahé, lze je většinou koupit bez dlouhé fronty. Ve větších ruských městech jsou navíc na nádraží pokladny Inturistu, kde mohou cizinci koupit jízdenky bez čekání, ale s přirážkou ve výši zhruba třetiny ceny lístku. Podle některých informací přitom už dnes lze získat studentskou slevu (na průkazku ISIC), jiné zdroje to ale popírají. V některých odlehlejších ruských stanicích občas jízdenky vykoupí "mafie" překupníků a průvodčích a do vyprodaného vlaku se pak dostanete jen s přirážkou.

  Jízdenky i na dlouhé vzdálenosti vycházejí v Rusku velmi levně, poměrně drahé jsou ale nádražní úschovny. Protože železnice je v Rusku dodnes předmětem přísného utajení, nedoporučuje se na ní fotografovat. Donedávna byly tajné dokonce i jízdní řády, které jsou dnes vyvěšeny ve většině železničních stanic (jednička u čísla či názvu vlaku znamená sudý /četyj/ den, dvojka lichý /něčetyj/). Pozor, vlaky po celém Rusku neodjíždějí podle lokálního času (městnoje vremja), ale podle moskevského času (maskovskoje vremja)!

  Na některých kratších trasách lze v Rusku s úspěchem použít autobusových linek, na delší štreky je ale mnohem pohodlnější vlak. Ruskou specialitou je tzv. maršrutnoje taxi (maršrutka), v podstatě minibus, jezdící na krátké vzdálenosti po víceméně fixních trasách a zastavující podle přání cestujících. Ideální je k přesunu po městech a v jejich okolí.

  Oficiální vnitrostátní letecké linky jsou pro cizince velmi drahé. Tam, kam létají nákladní a vojenské spoje (což je v asijské části Ruska skoro všude), se ale s drobnými problémy můžete dostat neoficiálně za úplatek, tvořící zhruba polovinu ceny oficiální letenky. Podobně lze k cestování použít i nákladních lodí (vlastně jakéhosi "loďostopu"), což je v nejvýchodnějších oblastech Ruska často jediná možnost dopravy vůbec. Zajděte prostě do přístavu, zjistěte, kdy jede loď vaším směrem a pokuste se domluvit s kapitánem. Naopak nelze z bezpečnostních důvodů doporučit autostop, ačkoli podle tvrzení několika odvážných českých cestovatelů funguje v Rusku velmi dobře (jeden z nich cestoval stopem kamionem z Moskvy přes Astrachaň a Semipalatinsk až do Irkutska). Pokud si chcete zariskovat, je v každém případě nutno se s řidičem předem domluvit, jestli bude chtít za svezení peníze. Ne každý řidič je prý kupodivu vyžaduje a často se vám naopak stane, že vás bude cestou hostit on a ukazovat vám krásy Ruska. Sami Rusové cestují stopem velmi často, takže na rozdíl od některých jiných asijských zemí nebudete při stopování v Rusku působit jako exoti.

BEZPEČNOSTNÍ SITUACE
  Na bezpečnostní situaci v Rusku existují velmi rozdílné názory a koluje o ní mnoho dohadů, děsivých historek, bajek a zkazek. Konzulární odbor MZV ČR upozorňuje, že není příliš dobrá. Časté je prý okrádání, přepadávání a neoprávněné vymáhání různých poplatků. Doporučuje se nepohybovat se v noci zbytečně na neznámých místech, v okrajových čtvrtích měst atd. Služby, poskytované státními organizacemi i soukromníky jsou podle MZV ČR neúměrně drahé a jejich kvalita je špatná.

  I když sami Rusové někdy tvrdí opak, nezávislí cestovatelé se většinou shodují, že při respektování základních bezpečnostních pravidel je s výjimkou velkých měst a turistických oblastí v Rusku poměrně bezpečno. Představy o tom, že zde mafie vraždí na potkání, jsou naprosto přehnané. Na ruském venkově se dodnes nekrade, lidé nezamykají domy a k cizincům jsou velmi pohostinní a přátelští. Kromě zkažené Moskvy se doporučuje zvýšená ostražitost snad jen kolem jezera Bajkal, kam zájezdy bohatých západních turistů přitahují pozornost kriminálních živlů (neriskujete ovšem setkání s žádnou mafií, ale jen s lokálními lapky). Moskva a okolí Bajkalu jsou prý také jedinými místy, kde se setkáte se snahou domorodců cizince pořádně oškubat. Všude jinde budete naopak jako jedni z prvních cizinců, kteří sem kdy zavítali, váženými hosty. Jde o to dát Rusům najevo, že vás zajímá jejich život a že chcete poznat jejich zemi - řada potenciálních nebezpečí pak jakoby zázrakem zmizí.

  "Každý den mně mohli tisíckrát okrást," říká cestovatel Jiří Röszler, který za osm měsíců najezdil po asijské části Ruska sólo skoro padesát tisíc kilometrů. "Často jsem se s Rusy opil do němoty a nevěděl, kde mám batoh. Mohli si ho prostě vzít a odnést, ale nikdy se nic nastalo. Na Čukotce jsem dva měsíce žil s kriminálníky a lupiči. Ale protože jsem s nimi pil, byl jsem jako jeden z nich. Dokonce mne pak chránili před jinými, prý °nebezpečnými° Rusy. Možná jsem ale prostě jen měl štěstí - dokážu si představit, jak někoho jiného v Rusku za týden třikrát okradou, takže pak řekne, že je to nejhorší a nejnebezpečnější země na světě."

  Tento idylický obrázek poněkud rozbíjí osobní zkušenost jednoho ze dvou spoluautorů knihy, kterou právě čtete. Iva Brezinová se na jaře 1991 při cestě nočním vlakem v Ázerbajdžánu probudila s pistolí u hlavy, načež jí lupiči se slovy: "Davaj valútu!" rozřezali nožem bágl a vybrali si z něj, co se jim líbilo (přepadení ale skončilo šťastně a jeho pachatele vzápětí polapila milice).

  Pro cestování v Rusku a ve všech bývalých postsovětských republikách je třeba zvolit pokud možno ošuntělé, otrhané a umolousané oblečení a zapomenout na značkovou výbavu, západní batohy, drahé hodinky a fotoaparáty atd. Je dobře nevypadat jako bohatý cizinec a jezdit v levnějších vlakových třídách, které zloděje a násilníky tolik nelákají. V dálkových vlacích necestujte přes noc sami v kupé, vždy se k někomu přidejte. Peníze v hotovosti v dolarech nenoste na rozdíl od jiných asijských zemí v pouzdru na krku (kde ho případní lupiči rychle najdou), bezpečnější je tajná kapsa na vnitřní straně kalhot. Někteří cestovatelé vozí v Rusku peníze v botě, nebo doporučují rozdělit je na několik částí, zatavit do malých igelitových sáčků a zašít na různá místa do oblečení - pak máte jistotu, že při případném přepadení či okradení nepřijdete o vše. Fakt, že Rusko není z bezpečnostních důvodů zemí pro nezkušené osamělé cestovatele či pro smíšené páry, ale jen pro skupiny od tří členů výše, asi není třeba zdůrazňovat.

  Výše zmíněnou registraci cizinců (OVIR) je dobré z ve vlastním zájmu zvláště v odlehlejších oblastech pečlivě dodržovat. Přihlásíte se prostě na policii, oznámíte, kam jdete a kdy plánujete návrat. Kdyby se vám nedejbože něco stalo, budou o vás policisté aspoň vědět.

  Občas se vyskytne konflikt s ruskými policisty, kteří se po vás někdy i uvnitř Ruska pokusí vymáhají peníze s odůvodněním, že nemáte vízum, nevlastníte jakousi nespecifikovanou "bumážku", že musíte zaplatit pokutu za fotografování, za neplatnou jízdenku atd. (výjimkou prý nejsou ani výhružky vězením). Policisté totiž někdy nedostávají celé měsíce plat, jako jediný zdroj příjmů vidí svou uniformu a o bohatství cizinců mají naprosto přehnané představy. Tvrdé nekompromisní odmítnutí a výhružka stížností nadřízeným v takové situaci ale většinou postačí.

  Zatímco průjezd po transsibiřské magistrále a pohyb všude na jih od ní je relativně bezpečný, za nebezpečné riskování lze naopak podle některých cestovatelů označit snahu vyrazit na sever od magistrály do sibiřských pustin. Nejde jen o obtížnou orientaci a drsnou přírodu. V "civilizovaných" sibiřských vesnicích jsou lidé většinou stejně pohostinní, jako kdekoliv jinde. V odlehlejších osadách lovců a kočovníků mimo civilizaci ale prý vládne alkoholismus apokalyptických rozměrů, rvačky jsou tu na denním pořádku a cizincům zde proto jde doslova o život.

RŮZNÉ
  Důležitým momentem při cestování po Rusku a zemích bývalého SSSR je to, že oficiální předpisy a nařízení je věc jedna a realita věc druhá. "Předpisy" se mění kancelář od kanceláře tak, jak se právě úředníci vyspí a jak jim padnete do oka. Pokud se proto budete řídit oficiálními "předpisy", nikam se nedostanete, ale naštěstí je jen málokdo nedodržuje a skoro všichni jsou úplatní. Málokterý úředník v tak obrovské a chaotické zemi také vůbec tuší, jak se mají věci správně a jaké jsou centrální předpisy a rozhodnutí. Faktu, že levá ruka často neví co dělá pravá, můžete někdy při konfliktu s ruskými úřady obratně využít. Stačí si vymyslet, že vám v Moskvě (na velvyslanectví, na velitelství milice ve vzdáleném městě...) něco nějak řekli. Pokud na tom dostatečně důrazně trváte a použijete asertivní "metodu obehrané desky", lokální úředníčci většinou nakonec couvnou.

  Protože při cestování v Rusku nelze vůbec nic předem plánovat, je třeba být časově zcela nezávislým - jezdit sem na čtrnáct dnů nemá cenu. Těm, kdo se na cestování po Rusku zcela na vlastní pěst necítí, lze doporučit služby pražské cestovní kanceláře Regius (Vodičkova 41 /pasáž Světozor/, Praha 1, tel. 224 152 035-6, fax 224 947 562), která se na tuto oblast světa specializuje. I pro individuální cestovatele je schopna zařídit ubytování v mládežnických hostelech, vnitrostátní letenky, vlakové jízdenky atd.

  Pro lepší seznámení s náladou a étosem země, do níž máte namířeno, doporučujeme kromě četby Dostojevského, Rozanova, Ajchmatova a Šukšina, poslechu Vysockého a Okudžavy a sledování Tarkovského opatřit si Rusko-český výkladový slovníček poutníka po Rusku, který publikoval cestovatel Ivo F. Dokoupil v časopise Dobrodruh č. 4-5/1998. Jde o vtipný a poučený popis řady situací a nástrah (vodky, švábů, opilců, záchodů, děžurných, vakzálov atd.) které vás při putování širou ruskou zemí mohou potkat. "Rusové nosí ve svém srdci dvě duše," dočtete se zde mimo jiné. "Duši divokého mongolského jezdce, ženoucího se bezohledně nekonečnou stepí, a duši zbožného křesťana, toužícího najít únik ze své vlastní divokosti a oddávajícího se stejně divoce askezi a hledání cesty k věčnosti a spáse. Obě polohy své duše prožívají Rusové s největší opravdovostí a často až do úplné krajnosti. Dokáží být dokonale zbožnými, stejně tak jako dokonale krutými. A možná jedině u Rusů se tyto dvě krajní polohy snoubí v jakési podivné harmonii, která je ve větší či menší míře přítomna v každém z nich a znalého poutníka již nepřekvapí."

  Individuální cestovatel po Rusku by neměl nechat bez povšimnutí minimálně dvě internetové adresy. První je český Klub Svena Hedina (www.uivt.cas.cz/vlnovka arnost/ksh/index.html), kde najdete mnoho reportáží i praktických informací o cestování na východ do Čopu, druhou jsou stránky ruského horolezce Vladimira Kopylova (www.sft.fact400.ru/kopylov/ nebo http://mountains.tos.ru), kde jsou kromě informací o řadě ruských a kavkazských hor uloženy i mapy Kamčatky, Pamíru, Kavkazu, Ťanšanu atd.

  Mladší cestovatelé, kteří už nezažili předlistopadovou povinnou výuku "jazyka míru", jsou při cestování po Rusku ve velké nevýhodě. Před výpravou do "Země, kde zítra již znamená včera" by se rozhodně měli naučit aspoň několik ruských slov a základních frází, vysvětlujících, že nepřicházejí ze Západu, ale z "bratrského" slovanského koutu světa - když to totiž Rusům vysvětlíte, začnou se k vám rázem chovat úplně jinak, než k ostatním cizincům. Pro ty, kdo rusky nevládnou, přikládáme jako nezbytnou a životně důležitou součástí výbavy aspoň srovnávací tabulku latinky a azbuky, bez níž nerozšifrujete jediný ruský nápis.

JAK DO RUSKA 
  Letecky - v lednu 1999 nabízeli vybraní pražští prodejci nejlevnější zpáteční letenky do Moskvy za tyto ceny: Nemo-Selecta 5711 Kč, Atlantis Air Service 12 900 Kč (tříměsíční) či 13 400 Kč (šestiměsíční), Global Express 10 010 Kč (jednoměsíční) a GTS International (speciální cena pro studenty, déle otevřená letenka) 8150 Kč. Ceny letenek podléhají sezónním výkyvům.

KAM V RUSKU
  Moskva podle všeobecné cestovatelské shody za návštěvu příliš nestojí. Na rozdíl od zbytku Ruska je totiž dnes každým dnem víc a víc zasažena západním stylem života, je velmi drahá a nebezpečná. Pokud se tu přece jen budete chtít zastavit, lze využít k ubytování mládežnického hostelu ruské cestovní kanceláře G&R International, Ul. Junosti 5/1, korp. 6, of. 35, Moskva, tel. 095/374 74 30, fax 095/374 73 66, e-mail: grint"Z"glas.apc.org. V roce 1998 zde stál nocleh 15 USD, v ceně byl i odvoz z nádraží či letiště, projížďka po moskevských památkách a plán města. Ubytování je možno zamluvit i předem v pražské CK Regius (spojení viz výše). Ta má také v Moskvě pobočku s českými zaměstnanci (Regius tour Moskva, Strastnoj bulvar 14, 2-oj etaž, tel. 200 66 81, 200 64 53, 209 79 69, fax 234 19 49), kteří mohou cestovatelům v nouzi pomoci s řešením nejrůznějších zapeklitých situací. Jiný levný hotel najdete například na adrese Travellers guest house, IRo Travel, Bolšaja Perejaskavskaja 50, tel. 095/974 17 81. Další možností je ubytování v soukromí, které nabízejí bábušky na některých moskevských nádražích. Vlaky do střední Asie (Alma-Ata, Ašchabad, Taškent) odjíždějí z moskevského Kazaňského nádraží, vlaky do Mongolska a Číny z Jaroslavského nádraží.

  Doporučovat v asijské části Ruska místa hodná návštěvy je velmi nesnadné a nevděčné. Projet ji vlakem po transsibiřské magistrále s případným výletem do okolí Bajkalu není nic nesnadného ani nebezpečného a dokáže to skoro každý. Z Irkutska (kde se lze doptat na Haškovu pivnici s pravou českou Plzní) můžete vydat autobusem do nedalekého bajkalského přístavu Listvjanka, kde je muzeum bajkalských kmenů a starých obrazů. Odtud pak jeďte parníkem přes řeku Ankaru do přístavu Port Bajkal, odkud vede úzkokolejka do nejjižnějšího bajkalského přístavu Sludjanka (zde se můžete opět napojit na transsibiřskou magistrálu). Irkutsk má také každodenní lodní spojení s přístavem Severobajkalsk, kam trvá cesta napříč celým Bajkalem od jihu k severu asi deset hodin (v Severobajkalsku pak lze nasednout na bajkalsko-amurskou magistrálu). Z Ulan-Ude můžete podniknout výlet autobusem do nedalekého buddhistického kláštera Ivolginsk, ležícího v Burjatské autonomní oblasti (ta se rozkládá na východním břehu Bajkalu). Z rusko-mongolského hraničního přechodu Nauški se lze autobusem podívat do nedaleké Kjachty, kdysi nejvýznačnějšího překladiště čaje na důležité obchodní trase z Číny do Evropy.
  Zkušeným českým cestovatelům, kteří nám do kapitoly o Rusku poskytli informace, se ale v asijských oblastech Ruska mimo jiné třeba podařilo podívat se vojenským letadlem zadarmo k sopkám a gejzírům na Kamčatku a na černo k velrybářům na Čukotku (která má pak lodní spojení s americkou Aljaškou), dostat se autostopem do Magadanu, "lodním stopem" putovat s rybáři řadu dní po jezeře Bajkal, podívat se k odlehlým a nedávno obnoveným chrámům buddhistického Burjatska, podniknout treky po hřebenech Pamíru, Altaje a Sajan, navštívit kmeny Evenků a Něnců (kočovných sibiřských lovců sobů) a projet nákladní lodí po řece Leně do Jakutska či po Jeniseji napříč Sibiří až k břehům Severního ledového oceánu.

  Přesný návod, jak tyto cesty zopakovat, ale neexistuje - to, co v Rusku jeden den bez problémů jde, je druhý den zcela nemožné a naopak. Některé lokality jsou cizincům oficiálně nepřístupné, jinde lze k dopravě využít jen občasných nákladních lodních a příležitostných vojenských leteckých spojů atd. Kam se vám v Rusku povede podívat, proto ve velké míře záleží na štěstí, na vašich cestovatelských zkušenostech a schopnostech jednání s úředníky, vojáky i obyčejnými lidmi. Přesnější rady k cestě do odlehlých oblastí Ruska mimo hlavní vlakové tratě jsme se rozhodli nezveřejňovat i proto, že by je sváteční lovci dobrodružství mohli vzít jako stoprocentně platné informace a doslovné návody. Ten, kdo má dostatek odvahy a zkušeností, si cestu do ruské divočiny najde sám. Ostatní by tu jen zbytečně riskovali.

  Pokud ale mermomocí riskovat chcete, opatřete si kromě průvodce Russia, Ukraine & Belarus (J. Noble, Lonely Planet 1996) i mnohem lepší a podrobnější knihu Trekking in Russia & Central Asia (F. Maier, The Mountaneers 1997), kde najdete mimo jiné informace pro výpravy na Kamčatku, Čukotku, Kurily, Sibiř, Altaj, Sajany, Bajkal a do dalších vzdálených koutů Ruska.