Rumunští Huculové na Velikonoce

Huculové, příslušníci světem zapomenutého nárůdku žijícího v horách na pomezí Rumunska a Ukrajiny, českou pomlázku ani tradici koledování neznají. Své tradice však stále dodržují. Dle juliánského kalendáře budou Huculové letos slavit Velikonoce až 1. května. Pokud vás níže popsané huculské Velikonoce zaujmou nebo jste ty české propásli, na konci článku najdete informace, jak se k Huculům dostat.

Vasile Raika podříznul beránka. Zatímco pro lidi jsou Velikonoce svátkem vzkříšení a jarního probuzení života, zvířatům přinášejí smrt. Než se ale nad jejich osudem rozlítostníte, zkuste se zamyslet, odkud se bere maso na vašem stole. Huculové nesáhnou v obchodě do mrazáku. Za maso platí pohledem do očí umírajícího zvířete.

Velikonoční beránek skončil pověšený na kvetoucí jabloni. Vasilův nůž jeho chladnoucí tělo rychle mění v úhledné kusy masa. Zvířata Huculové porážejí jen při vzácnějších příležitostech. V průběhu roku se tu ale slaví celá řada církevních svátků, takže o maso není nouze.

Naporcováním beránka končí mužská část práce a do kuchyně nastupují ženy. Velikonoční koláč se v horách peče v klasické peci vytápěné dřívím. Když se dopeče, Vasilova žena Marie do pece nasází bochníky těsta. Po dvou hodinách těsto změní barvu a vesnicí se nese pronikavá vůně chleba. Připálenou kůrku z něj hospodyně prostě otluče. Mariin dnešní chléb bude hrát důležitou roli v nadcházejícím pravoslavném velikonočním rituálu. Nakrájený na kostičky se v kostele změní v Kristovo tělo. Každá rodina si navíc nechá jeden bochník požehnat knězem jako přílohu velikonoční hostiny.

Než se ale Mariina rodina zakousne do jarní pochoutky, čeká ji probdělá noc. Bohoslužba v pravoslavném kostele ve vesnici Argel začíná v jedenáct večer a potrvá až do páté ráno. Svátečně vystrojení Huculové na ni putují ze vzdálených samot i několik hodin. Na rozdíl od obyvatel sekulárních Čech nejsou pro Huculy Velikonoce konzumním rituálem, ale nejdůležitějším křesťanským svátkem roku. Přes horské louky se zbytky sněhu si vykračují ve svátečních lakýrkách, na sobě černé sváteční obleky.

Pravoslavná mše začíná na malém vesnickém hřbitůvku venku před kostelem už po západu slunce. Obyvatelé Argelu a okolních horských samot se nejdřív pozdraví se svými mrtvými příbuznými. Věří, že jednoho dne všichni přemohou smrt a vstanou z hrobů stejně, jako kdysi o Velikonocích Kristus. Věřící se pak přesunou do kostela. Pod naivistickými ikonami s vousatými tvářemi světců se nese zpěv koled. Stejně jako v západní církvi vrcholí i pravoslavná mše svatým přijímáním. Stejně jako Kristovo tělo i Kristova krev – víno - pochází z místních zdrojů.

"Hristos anviat! Kristus vstal z mrtvých!," oznámí kněz v pět ráno radostnou novinu, která se už stovky let rok co rok vždycky na jaře opakuje. Z věže se rozezní zvony a na prostranství před kostelem se výrostci snaží zahnat zlé zimní duchy podomácku vyrobenými petardami. Huculové s barevnými pentlemi vyzdobenými koši jídla a pití v rukou se na kostelním dvoře rozestaví do řad. Kněz kráčí od jedné rodiny k druhé a svěcenou vodou žehná nádivkám, koláčkům, tlačenkám, klobáskám, mazancům, slivovici, vínu, domácímu pivu... Vesničané ho za to obdarovávají ručně malovanými kraslicemi.

V pondělí ráno symbolicky končí období zimy, smutku a půstu. Kristův návrat z říše smrti je třeba náležitě oslavit. V rodině Vasile Raiky se dnes bude hodovat a popíjet až dlouho do noci. Domem zní přípitek "Sandžele domnuluj!", což znamená v překladu "Kristova krev". Ve vesnici Argel dnes poteče proudem nejen posvěcené víno, ale i domácí pálenka. Spasitel vstává z mrtvých jen jednou do roka. Jen nám v tom jarním ránu rychle těžknou nohy.

Kdy a jak k Huculům
Huculskou vesnici Argel najdete na rumunsko-ukrajinské hranici v kraji Bukovina, nedaleko krajského města Suceava. Z Maďarska nejdřív dojeďte do města Kluž (Cluj-Napoca), odkud jezdí do Sučeavy noční rychlíky. Vystupte ve stanici Gura Humorului a ptejte se na autobus do vesnice Moldovita, kde je velký malovaný klášter. Odtud je to do Argelu asi 5 km pěšky.