Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Michal Vačkář / 8.11.2006 |
Z Maďarska míříme vlakem přes Rumunsko do bulharské Sofie. Chceme si vyzkoušet kulturu cestování po železnici východního Balkánu. Jediným úsekem, kde se nebudeme přepravovat vlakem, bude přívoz na rumunsko – bulharských hranicích, které tvoří řeka Dunaj rozléhající se mezi městy Calafat a Vidin. |
Nesmyslné částkyAž do poslední maďarské osady Lököshaza se tedy dostáváme vlakem. Maďarsko – rumunskou hranici do první rumunské osady Curtici přejíždíme načerno. Odmítáme zaplatit 2600 forintů (100 ft = 10 Kč) za prosté přejetí hranice. Těšíme se na rumunské dráhy, které by stále měly být levnější než maďarské. Kouzlo rumunských železnicV Aradu jsme příjemně překvapeni, protože slečna pokladní ovládá angličtinu a rozumí tomu, o co ji žádáme. Kupujeme jízdenky a místenky na noční rychlík do 500 km vzdáleného Calafatu a platíme 41 lei za osobu. Jsme uklidněni, že rumunské železnice stále patří k těm levným. Nechápeme tedy, proč po nás průvodčí v Curtici chtěl tolik peněz. Vlaková přestávkaV říčním přístavišti v Calafatu kupujeme za 3 Euro lístky na přívoz do Vidinu a čekáme přes 3 hodiny, než se loďka naplní lidmi. Přítomný namyšlený mladý policista mě dvakrát upozorňuje, že pokud si Dunaj ještě jednou vyfotím, tak mi napaří pokutu. Ve Vidinu jsme z 900km nonstop jízdy vlakem unaveni tak, že se ubytováváme v místním hotelu (10 Euro na osobu a noc) a celé dva dny trávíme ochutnáváním místních dobrot v pouličních občerstveních a letních restauracích. Bulharská pohodlná divočinaCestování vlakem v Bulharsku je mnohem příjemnější než v sousedním Rumunsku a vlaky jsou často dokonce kvalitnější než u nás. Na rozdíl od Rumunska nejsou povinně místenkové, ale místenku lze za půl leva koupit společně s lístkem. Za 280 km vlakem z Vidinu do Sofie platíme každý 10 leva (1 lev = 15 Kč), sedíme na měkkých semišových sedačkách v prázdném kupé pro šest lidí a celou cestu si užíváme krásných výhledů do kaňonů řek Botunja a Iskar. Prokletá hranice GiurgiuPo jednom dnu stráveném u Černého moře pod černou oblohou se vydáváme na zpáteční cestu domů. Hranici zpátky do Rumunska přejíždíme vlakem přes Dunaj v Ruse. Vím, že je vždy mnohem dražší kupovat jízdenku v jedné zemi na tratě země sousední. Tak investuji posledních 8 leva na osobu do nekřesťansky drahého lístku do první rumunské stanice za hranicí Giurgiu, což v praxi neznamená nic jiného než obyčejné přejetí železničního mostu. Zjistili jsme, že vlak čeká v Giurgiu dvě hodiny a poté pokračuje až do Aradu, naší cílová stanice. „Lístek na trasu Giurgiu – Arad si koupíme až na pokladně v Giurgiu, to bude levnější,“ přemýšlíme s Ivou. Jenže vlak přijíždí se čtyřhodinovým zpožděním a celníci a pohraničníci vlak ještě další hodinu důkladně kontrolují. Vlak, který měl jet před námi do Bukurešti, také nejel, a tak v konečné fázi jedou dva vlaky spojené v jeden a kdesi v Rumunsku se opět rozdělí. Stačí nasednout do správného vagónu. Pokladna bez lístkůNa nádraží ve Videle musíme přestoupit do úplně jiného vlaku, protože tenhle jede nakonec do Bukurešti celý. Prodejna jízdenek je otevřená a dokonce v ní je přítomna i pokladní. Nicméně nám do Aradu lístky prodat odmítá. Vytočeni na nejvyšší míru na ní voláme přítomnou policii, proč že nám nechce prodat lístky. Pokladní nám i policistům znovu nepříjemným tónem říká, ať si lístky koupíme u průvodčího ve vlaku. Nechávám si alespoň říct, kolik stojí lístek do Aradu. Přítomným policistům velmi důrazně oznamuji, že průvodčímu nedám ani o lei víc, než kolik bych zaplatil na pokladně. Štěstí v neštěstí pak je, že průvodčí si nás po dobu 650 km dlouhého přejezdu nevšímal, tudíž jsme celé Rumunsko až do Aradu přejeli skoro prázdným, čistým a pohodlným rychlíkem zdarma, protože většina lidí čekání na 5 hodin zpožděný vlak vzdala. Rumunsko a jeho železniční národ opouštíme pěšky na rumunsko – maďarských hranicích v Nadlacu, kam jsme dojeli z Aradu starým motoráčkem s dřevěnými sedačkami. Nejlepší rada na konecPokud se vám něco nezdá, chcete si koupit lístek a oni vám ho nechtějí prodat, či máte pocit, že s vámi jako s cizincem mají tendenci zametat, nenechte si to líbit. Zvyšte hlas, klidně ztropte scénu, seřvěte namyšlenou a drzou pokladní, dupněte si, bouchněte s dveřmi, prostě si za svými právy stůjte. Uvidíte, jak půjde najednou všechno vyřídit rychle a bez problémů. |
|
Přečteno 12631x |
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |