Rande se svazijskou královnou

Zrovna končí druhý den mého kempování v srdci svazijského buše, v NP Mlilwane. Sedím na baru, popíjím Castle a udiveně se koukám na jednoho zřízence, jak na břehu jezera, s nímž kemp sousedí, připravuje obrovskou hromadu sena. Vůbec netuším, kdo ho k tomu navedl, proč to dělá. Rychle se smráká, žádný dobytek v dohledu. Prostě záhada.

Objednávám si ještě jedno pivo, když tu se jen pár metrů přede mnou rozčeří dosud poklidná hladina. Už téměř není vidět a bar i jeho okolí spoléhá na jedinou, z doškové střechy visící žárovku. Rozostřeně mžourám do tmy a znenadání se z černého pozadí odlepí o něco světlejší skvrna. Hromada sena se začíná divoce otřásat pod tíhou zvířecího těla. Hlasité říhnutí a vodní příšera se přihlásila ke své identitě. Naštěstí velkoryse: mezi jezerem s tunovým hrochem a několika volně postávajícími stany chyběla jakákoliv bariéra. Proto to seno!

Jakoby to nestačilo, do unaveného večera se z ničeho nic rozkvílel nepříjemný zvuk klaksonu. Slyším, jak se otvírají prohnilá vrata kempu a za okamžik přede mnou defiluje kolona limuzín se svazijskými vlaječkami na kapotě. Vozidla si to míří rovnou k centrálnímu ohništi a, pánbůh potěš, z prvního vozu vystupuje svazijská královna. Není to žádný výmysl, skutečně to byla ona. Pamatuji si ji z fotografie z hraničního přechodu. Tentokráte ale dorazila bez manžela.

Z dalších limuzín vystoupila ochranka, dvorní dámy a skupina divoce vyhlížejících tanečníků. Nečekaný večírek mohl začít. Monarcha v sukních. Hroch v hromadě uschlé trávy. Tanec v rytmu bubnů z koziny. Jako ze snu.