Putování za červenými medvědy

Poté, co jsme projeli západní část země, která se pyšní přítomností historicky nejvýznamnějších klášterů a míst. kdy ve městě Yuksom byl například korunován první sikkimský král tzv. chogyal, jsme zamířili na sever, odkud bývají nejlepší výhledy na majestátnou osmitisícovku.

Jen co jsme vystoupili z džípu v městečku Singhik, které je posledním místem, kam se na severu na rozšířené povolení dostanete, bylo nám jasné, že žádné velkolepé výhledy, a tudíž ani fotografie nebudou. Údolím mezi zalesněnými svahy východohimálajského předhůří se táhla mlha, obloha byla zlověstně šedá a jaksi příznačně spadly první kapky. Šance na zlepšení počasí minimální...

Ubytovali jsme se v jediném hotýlku a s přicházejícím soumrakem jsme se jednoznačně rozhodli - zítra se vracíme zpátky do hlavního města Gangtoku. Když už nic, tak je tam levné pivo. Večeřeli jsme v hospůdce, která patří k hotelu,  a k našemu překvapení jsme tam nebyli sami. Naši společnost tvořili nejen místní Nepálci, ale i dva projíždějící buddhističtí mniši. Zatímco místní si nás nevšímali, mniši byli družní a za chvíli jsme seděli u jednoho stolu. Cestovatelská konverzace bývá zpravidla jednotvárná, ale jeden z mnichů, už hodně starý láma, se vůbec nestaral o to, kolik nám je let a kolik máme manželek.

Celou dobu vyprávěl o nějakém zvířeti, ohroženém vyhynutím, žijícím vysoko v horách. "Red panda, red panda," opakoval stále dokola. "Červená panda?" nechápali jsme. Trvalo chvíli, než jsme z hlubin našich chabých zoologických vědomostí vydolovali dávno zapomenutou vzpomínku na malého červeného medvídka, připomínajícího spíš mývala než svého příbuzného pandu velkou, který se vyskytuje dnes už jen zřídka právě v této části Himálaje.

Tohle nás začínalo zajímat. Mniši "jednoznačně" určili, kterým směrem bychom se měli vydat, pokud bychom chtěli tohoto tvora zahlédnout - západně odsud a pořád nahoru. Rozhodování bylo jednoduché, ani levné pivo v Gangtoku nemohlo konkurovat vzrušující představě pátrání po červené pandě.

Vyrážíme brzy ráno. Přesně podle plánu, na západ. Nejprve sestup prastarou cestou dlážděnou velkými kameny, která slouží dodnes k snadnějšímu průstupu pralesem při vynášení velkých nákladů zásob. Kamenná odpočívadla pro nosiče vystupující tu a tam ze zeleně dodávají místům tajemný ráz. Cesta je dobrá a k naší úlevě pokračuje i po překonání provazového mostu na dně údolí. Dál strmě stoupáme, mineme malou usedlost a - cesta končí. Pokračování je mírně řečeno namáhavé. Prodíráme se hustým porostem, jediným vodítkem je spád svahu. Se soumrakem se vyškrábeme na hřeben. Po červených medvídcích ani stopy, trochu nás to přestává bavit. Je listopad, nemáme stan, a tak je noc vcelku krušná.

Ranní mlhou pokračujeme po hřebeni kam nás nohy nesou. Trmácíme se celý den, občas zaprší, nálada začíná klesat. Tohle je nějaké pátrání? K večeru objevujeme na kraji mýtiny napůl rozpadlý přístřešek, zřejmě pozůstatek dřevorubecké výpravy. Máme jasno: noc strávíme tady a ráno jdeme nazpátek. Představa levného piva v Gangtoku začala mít opět navrch.
I když jsme pod střechou, je v noci zase pěkná zima. Ještě se nerozednilo a už nespíme. Cvakáme zuby v tenkých spacácích, proklínáme sami sebe a vše okolo. Pohybu na kraji paseky si, i přes přibývající světlo, ani zprvu pořádně nevšimneme.
Až zašustění malých nožiček v rudozrzavém kožíšku nás probírá. Tak tohle je opravdu gól: hledali jsme pandu a zatím si našla ona nás. A dokonce párek. Bojíme se pohnout, abychom je nevyplašili. Medvídci jsou však jakoby bezstarostní, šmejdí v podrostu, a tak se po chvíli odvažujeme sáhnout po fotoaparátech. Světlo nic moc, ale tohle si nemůžeme nechat ujít. Ale jak už to bývá, lidská chamtivost bývá potrestána. Odfotíme pár políček, trochu se přitom pohneme a červení ďáblíci jsou pryč.
Nevadí nám zima, ani déšť, který se během zpáteční cesty s plnou vervou spustil. "Blbou náladu" ze včerejška střídá naprostá euforie. Náhodou jsme potkali to, za čím jsme šli, náhodou se nám povedl husarský kousek. Euforie nemizí ani v Gangtoku, kam dorazíme ještě před setměním. Levné pivo má hodně navrch...