Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > lyže a sněžnice

Prokopským údolím na běžkách

Kateřina Sekyrková / 23.01.2004

Vyhrabávám po půlnoci auto ze sněhu a kloužu si to po Žitné ulici dolů na Karlák. Mám chuť nasadit běžky a užít si těch dvacet čísel neprosoleného prašanu na lyžích. Ostatně, ráno se skutečně pár bláznů našlo a dojelo do práce na běžkách. V Praze.

Dostatek sněhu skutečně lákal na projížďku do jakéhokoliv nezastavěného prostoru staré i mladé Prahy. Jedním z oblíbenějších a známějších je Prokopské údolí, které se prodloužením tramvajové linky (č. 12 a 20) ze Smíchovského nádraží až na sídliště Barrandov stalo snadno přístupné i od jihu. Jak je již zvykem, stáváme se v tramvaji svým běžkařským vybavením přímo na těle cílem mnoha úšklebků a natažených ukazováčků. „Však ono vám dojde, že ono to jde. Ono to totiž máte za rohem,“ zbavuji se v duchu posměváčků.
Od konečné zastávky startujeme kolem třetí hodiny po jediné vyjeté stopě neznámo kam. Naším cílem je přejet údolí a dostat se k metru na jeho druhé straně.
Cesty tady můžou vést buď dolů do údolí, nebo nahoru z údolí, zabloudit dá práci. Jsme na jižní náhorní planině, takže časem očekáváme možná prudší klesání dolů. Po pár minutách jízdy po okraji pole a lesním tunelem již stojíme na skále, přímo na hraně údolí. Pod námi je přes sto metrů hluboký sráz, napravo sráz, nalevo sráz. Ten sjezd jsem si představovala jinak! Přejeli jsme odbočku, ale zdaleka jsme nebyli první. Není divu, tenhle výhled na zapadajícím sluncem osvětelné bývalé vápencové lomy si takový omyl zaslouží. Jen to sídliště Velká Ohrada, čnící nad severní hranou údolí, mi připomíná les jen vzdáleně.
Po sjetí do správné stopy se dostáváme žlebem, připomínající bobovou dráhu, k obrovskému sáňkařskému kopci. Kdo by mu odolal, třeba na běžkách! Vyšlapeme na horizont, a tam nakonec sjedeme na druhou stranu než sáňkaři. Inu, život je samé překvapení, a tak vjíždíme nepovolenou rychlostí do zahrádek, kde se úspěšně strefujeme na místní cestu. Ta jediná spojuje zahrádky s železniční stanicí Holyně - to je jedna z těch kouzelných zastávek na trati Smíchovské nádraží – Beroun vedoucí celým údolím, kde slunce svítí jen v létě kolem poledne.
Stojíme u kolejí a trpělivě se rozhlížíme. Při pohledu na kolejnice mě láká projet se na běžkách po opravdových kolejích, ale rozvor a strach ze silnějšího soupeře v podobě lokomotivy mě odrazují. Přecházíme koleje a míjíce malou nádražní chaloupku pokračujeme po silnici stále směrem k Řeporyjím, tentokráte již po druhé straně údolí. Báli jsme se, že povrch silnice bude zhrubený štěrkem, ale ještě sem dnes s posypem nedojeli. A tak si to bruslíme čerstvým 20centimetrovým prašanem po dostatečně široké cestě podél kolejí až pod sídliště Velká Ohrada. Tam se cesta zužuje a stoupá strmě vzhůru. Dále se větví na spoustu cestiček, je jedno po které se dáte, vždy někde nahoře nad údolím vyplavete a rychle se nad přehledným údolím zorientujete pouhým pohledem vpravo, vlevo.

Před námi se nahoře nad údolím vylouplo samotné sídliště - nalevo se po poli dojede do Řeporyj, odtud je ale cesta k metru složitější a vede přes autobus. Stanice Jinonice či Radlická, které se nacházejí zhruba 2 – 4 km napravo, jsou s běžkami lépe dostupné. Ještě se ale otočíme a s velkou Ohradou za zády vyhlížíme na protější stranu údolí, kde jsme před chvílí kroužili. Upřímně řečeno, výhled z Barrandova na Velkou Ohradu byl rozhodně kouzelnější než tenhle pohled na barrandovské sídliště. To snad poznámka pro ty, kteří se rozhodli u Prokopáče vyhodit své kotvy a usídlit se v jednom z mnoha nových bytů s výhledem do údolí.
Kudykoliv se od Velké Ohrady vydáte rovnoběžně s údolím směrem k Vltavě, skončíte na silnici, která se vlní celým Prokopským údolím a spojuje tak trochu oklikou, ale příjemně v lesích, Hlubočepy s Butovicemi. Nám se tuto cestu k pohodlnému dojezdu na butovické metro využít nepodařilo - silnici zdobil již zdáli dobře rozeznatelný štěrk. Přesto k silnici sjíždíme, rychle se stmívá, bude lepší se držet pevně dané cesty. Brodíme se tedy hlubokým sněhem podél kropenaté silnice směrem k Butovicím a překonáváme před námi se vzpínající přehradní hráz neexistujícího rybníka, kterou silnice elegantně objíždí. Za plného měsíčního svitu tento výstup překvapivě fotodokumentujeme. Od hráze je to již jen kousek lesem do staré osady Jinonice. Nedáme se zviklat a využíváme jasného měsíčního světla k jízdě po uhlazené cestě nekonečnou plání znovu k hraně údolí, ale již blíže k Vltavě, kam se vlévá Dalejský potok protékající Prokopským údolím .

Není to malá pláň, a tak poté, co jsme děkovali bohu, že mi do jedné kapsy nadělil čokoládu, jsme se rozjeli raději vstříc světlům nové zástavby Jinonic, která je ještě blíže metru než jejich stará část. Na běžkách jsme po poli sjeli těsně k Radlické ulici, přešli jí a nastoupili do metra Jinonice. V půl šesté jsme opět udělali na pár lidí na pražském Andělu vědeckofantastický dojem a už jsme byli doma. Fajn výlet, skoro za domem!