Přízrak na českých silnicích

Přízrak v podobě městského autobusu s mělnickou poznávací značkou, putujícího mezi Jánkama a Prahou, dosud žije. Ale zpět na začátek…

Poslední autobus z Prahy do Dvora Králové nám v pátek odjížděl v 18.45. Nepatříme mezi dochvilné lidi, ale pokud pracujete do 19 hod a nechcete zavřít zákazníkům dveře před nosem, stíhá se tento autobus i tak dost těžko. Na prázdné nástupiště jsme doběhli, když dlouhá ručička nádražních hodin s sebou mrskla na 9 a malá šimrala 7. Z ujetého autobusu jsme neviděli ani zadní světla. Poměrně blízké prozkoumání jízdního řádu nám sice nepomohlo přivolat autobus zpět, ale nabídla se nám varianta dojetí našeho autobusu v Jičíně pomocí jeho konkurence, mířící však do Vrchlabí. Řidič tohoto autobusu nám potrvdil uskutečnitelnost našeho nápadu.

V Jičíně nás uvítalo prázdné nádraží bez autobusů a bez lidí. Zřejmě nám náš autobus opět frnknul. Ach jo! Opakujeme postup z předchozího nádraží a jezdíme prsty po jízdních řádech jak chobotničky po slabikáři. Náš autobus tudy v pátek vůbec neprojíždí a "dobře" radící pan řidič konkurenčního autobusu se tu s ním potkává jen v pondělí!

Vytahujeme si z tašek čepice a s drkotajícími zuby hledáme na husté směsi písmenek a číslíček další alternativu naší cesty. Další autobus, který by nás alespoň přiblížil ke Dvoru, v nejlepším případě do Horek, jede za 45 minut. Jdeme do centra na svařák a voláme "taxíka". Rodiče se nám smějí, ale přijedou.

Za dva dny opět stepujeme na nástupišti a očekáváme příjezd autobus seshora, myšleno z Jánských lázní, směřujícího do Prahy. Postupně se k nám přidávají děvčata s velkými brašnami, vracející se do Prahy z florbalového zápasu. Odjezd ve 14.25, ve 14.20 přijíždí. Vstupní dveře se otevírají až po chvilce. Řidič se však neptá, kam to bude, ale vykřikne "dvacet minut přestávka". Nevycházíme z úžasu. Přestávka se obvykle dělá tam, kde jsou na nádraží záchody. Ve zdejším kraji, na této trase a dle jízdního řádu v Hořicích, 18 km od Dvora směrem do Prahy. Nastupující paní se to také nezdá, ale řidič ji dost jasně oznámí, že si spletla autobusy. Nespletla. Dále nám suše oznámil, že zavazadlový prostor je špinavý, protože se mu tam vylil Fridex, narval nás všechny i s florbalovými zavazadly do plného autobusu s nízkými sedačkami, štípačkami na lístky a světelnou cedulí za cockpitem řidiče. Potom odešel z neustále nadskakujícího autobusu zřejmě za svými rodiči na parkoviště a povídal si tam s nimi. Dostal i raneček buchet. Není nic příjemného stát v uličce mezi zavazadly v nastartovaném autobusu a koukat na klábosícího řidiče o 10 metrů dál. Měla jsem sto a jednu chuť jít a s autobusem odjet. Škoda, že jsem se kdysi více nedívala na umění tiráků, kteří mě nabírali na stopu ve Skotsku!

Byla to hra nervů. Nastoupíte do autobusu, zaplatíte a nic. Je to tak. Městský autobus si opět vyjel do Jánek. Akorát, že tady je zatím teplo. Jenže bez řidiče. Jeden z nás nevydrží a jde řidiči připomenout jeho úkol - dovézt nás do Prahy. Je 15:40. Řidič se slovně brání, ale za chvíli vstupuje do autobusu se slovy mířícími na nás, ať si hledíme svého a že v Praze budeme včas. Na náš argument, že má autobus plný děcek, jedoucích z Jánek, který si tu přestávku v Hořicích s velkou pravděpodobností vyberou, reaguje: "Kdo je u tebe puberťák?". Radíme mu, ať dělá svou práci a jede. Během jízdy se znatelně ochlazuje. Jsme skutečně ve stejném autobuse jako v mém předchozím příběhu. Při zrychlení celým autobusem sviští průvan z "klimatizace". Když zpomalíme, oteplí se. Bohužel najíždíme na dálnici a postupně využíváme i čepic a rukavic.

Na Černém Mostě se ptáme řidiče na jméno a fotíme si autobus. Opakovaně ho žádám, ať mi ukáže ten špinavý zavazadlový prostor. Slyší mě, ale přehlíží a přitom opakuje, že "až někdy příště budeme čekat na nástupišti, že nás neveme. A že tihle, kteří si všechno fotí, se většinou neumí ani podepsat." Tenhle pan řidič své jméno zřejmě ani nevěděl , natož aby se podepsal, protože nám ho nesdělil. Jeho zamaštěné vlasy a bunda Pražských dopravních podniků spolu s jeho poněkud nepřítomným výrazem a divným chováním mě usvědčili, že vyloučím ČSAD ze svých poutí do Krkonoš. Radím vám to samé, a tak jsem vám autobus i s panem řidičem zdokumentovala. Stejně o zákazníky nestojí!

Takhle vypadá nepřibarvená realita…