Před odjezdem na Chan Tengri

Skupinu tvoří šest horolezců, pět mužů a jedna žena. Čtyři jsou z Opavska, jeden z Ostravy a jeden z Hradce Králové. Ve Zkratce si je představme:

Radim Kasalík, Kravaře (u Opavy), vedoucí výpravy

Hela Mocková, Opava

Michal König, Štěpánkovice (u Opavy)

Rosťa Dyluš, Opava

Pavel Čupela, Hradec Králové

Vojta Motl, Ostrava

Všichni mají za sebou zimní a letní výstupy ve Vysokých Tatrách, v Alpách a ve skalních oblastech po celé Evropě. Mají bohaté cestovatelské zkušenosti.

Plán akce

Odlet do Biškeku je 28.6. v 10:15 z Vídeňského mezinárodního letiště a přestupem v Petrohradě. Přílet do Biškeku je 29.6. v 02:30 místního času. Tímto letem cestuji sám, zbytek výpravy přiletí o dvě a půl hodiny po mně, tedy v 05:00 a po trase Praha-Moskva-Biškek. Důvodem mojí odlišné cesty je to, že jsem nestihl zakupit včas letenku a rezervace mi propadla. Mělo to ale i své výhody, koupil jsem ji za 18.500 Kč, přičemž ostatní stála asi 22.000 Kč. Po příletu bude následovat rychlý přesun mikrobusem do Karakolu, posledniho městečka, kde se dají pořídit veškeré potraviny a další nezbytné věci Odtud už plně vybaveni vyrazíme terením nákladnim autem k vojenské základně Mayda Dyr. Tady by nás měl čekat první větší adrenalinový zážitek, asi 30ti minutový let vrtulníkem do basecampu, ten se nachazí na ledovci Jižní Inylchek, což je největší ledovec na Tien-Shanu. Nadmořská výška základního tábora je 4100 m, kam nás rychle katapultuje vrtulník, takže budeme potřebovat nějaký den, aby se s tím tělo vyrovnalo. V basecampu máme zajištěné stany, kuchyňku a sociální zařízení. K dispozici budeme mít též vysílačky a konzultace s místními horskými vůdci a lékařem. To vše včetně letu helikoptérou, vyřízení permitů pro vstup do příhraniční zóny a poplatek za užívání fixních lan na hoře za necelých 500 euro.

No horu se pouštíme hned na začátku sezóny, takže je otázkou, jak hodně budou cesty do výškových táborů prošlapané a zřetelné, postupným výstupem a sestupem do výškových táborů by jsme se měli správně aklimatizovat pro útok na vrchol. Výškové tábory jsou rozděleny následovně.

1. výškový tábor (4100 m) Jedná se více méně o předsunutý basecamp. Cesta do něho je skoro po rovince přes ledovec bez větších problémů.

2. výškový tábor (5200 m) Cesta k němu vede strmým jižním žlabem po Semienowskim ledovci. Zde je největší objektivní riziko výstupu. Úsek občasných pádů lavin a séraků spolu s ledovcovými trhlinami se musí procházet brzy ráno, kdy je sněhová a ledovcová pokrývka ještě stabilní.

3. výškový tábor (5900 m) se nachází těsně pod sedlem mezi Chan Tengri a Pik Chepaeva. Cesta do něj je sice strmá, ale vcelku s nízkýmí riziky.

4. výškový tábor (6400 m) je na západním hřebeni. Jedná se více o bibakovací místo pro 4 stany a než o výškový tábor. Nad tímto místem je již velmi omezená možnost bivaku. Jedno vhodné místo se nachází v cca 6.700 m. Největší obtíže cesty nastávají mezi 6700 a 6900 výškovými metry. Pilíř se sklonem cca 60-70 stupňů obtižnosti 3-4 UIAA je v takovéto nadmořské výšce solidní výzvou pro horolezce. Většina tohoto úseku je odjištěna fixnímy lany.

Vrchol (6995 m, 7010 m)

Výška vrcholu této hory je celkem zajímavý fenomén. Samotný skalní vrchol má nadmořskou výšku 6995 m, na něm se ale nachází ještě 15 metrů vysoká ledovcová „čepice“, takže záleží na jednotlivých horolezcích pro jaký údaj se rozhodnou. Ať tak nebo tak, jedna se o 7000 metrů vysoký vrchol, těch pár metrů už myslím nehraje podstatnou roli.

Postupným zdoláváním výškových táborů by se mělo tělo aklimatizovat na samotný výstup na vrchol. Ten bude i s dobrou aklimatizací a počasím velmi náročný a to díky strmým technickým pasážím ve výšce 6700 – 6900 m n.m.

Celý tento proces by nám měl zabrat nějakých 12 – 14 dní, včetně rezervy na pěkné počasí. Pokud by vše vycházelo podle plánu, mohl by se útok na vrchol odehrát přibližně 13.-15.7.2008. Ale je to jen odhad, vše záleží na mnoha výše uvedených aspektech.

Cesta zpět do civilizace už nebude vrtulníkem, ale pěkně po svých. Minimálně dvoudenní cesta s těžkým batohem dolů po ledovci Jižní Inylchek k nejbližší osadě. Odtud pravděpodobně pojedeme auty k Jezeru Issyk Kul', kde budeme moci po vyčerpávajících výkonech konečně zregenerovat tělo i duši. Podle zbylého času je zde možnost několikadenního treku v krasné přírodě a horách v okolí jezera. Poté přesun s dostatečným časovým předstihem do Byškeku, nebo do jeho bezprostřední blízkosti a odlet zpět do ČR 27.7. 2008.

Příprava na náročné podmínky

Přípravy na tuto akci začaly už loni na podzim kdy padly první návrhy jet do Kyrgyzstánu. Původní záměr byl vystoupit na vrchol Pik Lenina, později se k tomu přidalo vystoupit i na vrchol Chan Tengri, což by dohromady byla velice extrémní záležitost. Vhledem ke stále stoupajícímu zájmu o Pik Lenina díky jeho dostupnosti a nevelké obtížnosti se zvedají i ceny spojené s výstupem. Z tohoto důvodu jsme Pik Lenina z itineráře akce vyškrtli. Takže bylo rozhodnuto a určil se přibližný termín akce.

Na výstup takového rozměru je nutné se připravit a to hlavně fyzicky. Kromě individualních příprav proběhly i společné akce. První taková proběhla na začátku února ve Vysokých Tatrách na chatě pri Zelenom plese. Účastnili se jí 4 lidé z plánované expedice (Helena Mocková, Michal Köenig, Pavel Čupela a já). Zde jsme podnikli výstup na Žeruchové Veže a Baranie Rohy (kam jsme kvůli špatnému počasí nedošli). Dále jsme vylezli několik opravdu krásných ledopádů.

Další společnou akcí byl Atlas Adventure, extrémní závod dvojic snad ve všech možných outdorových disciplínách (orientační běh, MTB, lezení, bouldering, lodě, běh do vrchu, střelba, slaňování přehrady, orientace s buzolou, lanové překážky atd.) Loni jsme společně s Helou Mockovou svoji kategorii vyhráli v čase 9 hodin 30 minut. Letošní ročník byl co do počtu startujících bohatší, soupeři byli silnější a trať byla náročnější. Vítězství se nám  podařilo obhájit a všem11ti dvojicím v naší kategorii jsme celou cestu ukazovali pouze záda. Zvítezili jsme v čase 10:04. Na Atlas Adventure se sešli všichni členové expedice. Druhá dvojice ve složení Radim Kasalík a Michal König skončili druzí v silné konkurenci mužské kategorie. Pavel Čupela skončil se svým kolegou ve stejné kategorii na 7. místě. Rosťa Dyluš zde působil jako přadatel.

Dalším testem fyzické připravenosti byl známý Silesia bike marathon 2008. Konal se 17.5. na opavsku. Loni jsem skončil na 294. místě s časem přibližne 3:30 na trati 55 km. Letos se mi jelo o poznání lépe a bylo to vidět na výsledku. Na stejné trati jsem poskočil o nějakých 127 míst nahoru na 167. místo s časem 3:10.

Nejnáročnější jsou tréninky síly a vytrvalosti, hlavně nohou, které budou muset nastoupat tisíce výškových metrů s težkým batohem. Z tohoto důvodu jsem zvolil pro přípravu podobný pohyb. 15kg batoh na zádech a běhání nahoru a dolů v našem 11ti patrovém paneláku v Ostravě Hrabůvce. Ze začátku to šlo ztuha, ale postupem to jde víc a víc snadněji. Dobře se tím zvýší síla nohou. Klasickým běháním se zase „namaká“ vytrvalost, takže 10km okruh v Bělském lese není nic neobvyklého v dnešních dnech. Do toho všeho ještě občas zaplavat na bazén nebo projet na kole a o víkendech samořejmě lezení na skalách v okolí Ostravy.

Další částí mé osobní přípravy, tentokrát z lezeckého hlediska, byla od 22.3. do 4.4. v jedné z nejlepších lezeckých oblastí Evropy, ve španělském El Chorru. V desítkách sektorů se zde nachází stovky cest všech obtížností, většinou skvěle odjištěných. Pod sílícím Andalusským sluncem se mi podařily zajímavé přelezy cest v obtížnosti až 7a.

Celá příprava bude zakončena společnou akcí v Alpách. Ve dnech 15.6. - 20.6. vyrazíme do Alp na Monte Rosu otestovat svoji kondici, vybavení, sehranost a domluvu v týmu. Pokusíme se také několik nocí strávit v co možná největší nadmořské výšce, aby náš přílet do basecampu byl naprosto v klidu, byli jsme aklimatizováni a neztráceli čas.

Logistika expedice

Příprava na takovou akci má kromě vylepšování kondice také svoji druhou stránku a tou je logistické zabezpečení. Vedoucí výpravy, Radim Kasalík, který má bohaté cestovatelské zkušenosti i ze zemí jako je například Etiopie, na sebe vzal nelehký úkol zajistit kontaktního člověka v Kyrgyzstánu a s ním domluvit vyřízení veškerých náležitostí. Patří mu za to velké díky. Pro výstup na Chan Tengri zajistil dopravu vrtulníkem do basecampu a veškeré zázemí zde, dále pak permity pro výstup a povolení pro vstup do příhraniční zóny. Nově pak Kyrgyzstán zavádí od 1.7.2008 vízovou povinnost pro občany ČR a všech zemí EU. Nutné je pojištění, to máme zařízené přes Öesterreichischer Alpenverein, nikdo jiný by u nás asi takovou věc nepojistil.

V neděli 25.5. se uskutečnila schůzka členů expedice v Opavě a domluvily se nezbytné detaily, kdo co vezme (stany, lana, lopaty a další společné vybavení). Další vybavení a nezbytnosti jsme si již zařizovali individuálně. Očkování proti žloutence a břišnímu tyfu je pro tuto oblast nanejvíš vhodné. Pro extrémní podmínky je potřeba specifické vybavení. Každý z nás nějaké to vybavení má ale určitě ne všechno. Hora je velmi studená, bez špičkového péřového spacáku nemá smysl tam vůbec jezdit. Já měl to štestí, že mě podpořila firma WARMPEACE a internetový server KALIMERA. Dostal jsem k dispozici prvotřídní spacák EXPLORER 1200. Dalším nezbytným vybavením jsou plastové expediční boty (pokud se chceme vrátit se všemi deseti prsty na nohách) spolehlivé mačky, cepín, jumar pro postup po fixním laně, velmi teplé oblečení včetně péřové bundy, kukly a teplých rukavic. Ledovcové brýle, trekové hůlky, lana pro jištění na ledovci a vybavení pro případné vyproštění z trhliny a mnoho dalšího. A pak také stan, který musí být uzpůsoben extrémním povětrnostním podmínkám. Tohle všechno vyžaduje nemalé úsilí a spustu času.

Závěrem

Co ještě připsat? Snad si jen mužeme popřát hodně štěstí, úspěchu, pěkného počasí a šťastného návratu. Bezpečný návrat je absolutní prioritou, i kdybychom měli celý pobyt strávit v basecampu. Žádná hora na světě nestojí za zbytečné riskování zdraví, ani překrásný „Král duchů a vládce nebes“ Chan Tengri.