Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > hory

Po Roháčích nahoru a dolů

Pavla Volenová / 2.10.2002

Svoji cestu za krásami slovenských pohoří začínáme v městečku Štrba v podhůří Vysokých Tater. Do Štrby jedeme mezinárodním rychlíkem, jehož průvodčí nás upozorňuje na kapesní (vlakové) zloděje, kteří dokáží odemknout dveře kupé.

V noci nás skutečně v zamčeném lehátkovém kupé překvapuje podivně sehnutý cizí muž, kterého zajímal obsah našich batohů. Jedinou obranou před nimi je nespat nebo zajistit dveře svázáním.
Ze Štrby naše čtyřčlenná skupinka vyráží přes Štrbské, Popradské a Hinsovo pleso směrem na západ, k Roháčům. Počasí je nepříznivé, prší a cesta mlhou ubíhá pomalu. Některé z potůčků, později i turistických stezek, lze zdolat již pouze broděním. Nakonec déšť sílí natolik, že jsme nuceni postavit stany asi v 1 700 m.n.m.a do soumraku už nemáme šanci sejít níže do údolí. Prší tak intenzivně, že si dešťovou vodou plníme během půl hodiny ešus. Uvězněni vodou zůstáváme ve stanech necelých 40 hodin, stany MINI DM 2P od firmy Jurek a Boa od Colemana nepropustily ani kapičku.
Z Podbanské doliny začínáme již za lepšího počasí stoupat po modré značce přes Kamenitou dolinu na Pyšné sedlo. Sluníčko už sice svítí, ale následkem několikadenních dešťů chodíme spíše potůčky než po cestách. Na jejich zdolávání se posilujeme "mega" borůvkami, jimiž jsou obsypané celé stráně. Skupinku výletníků, scházející směrem od Pyšného sedla, nás varuje před vichřicí, která nahoře řádí. Nemáme se kam vrátit, a tak šlapeme dál připraveni na nejhorší. Čím blíže jsme sedlu, tím více jsme zahaleni hustými oblaky. Od sedla stoupáme po červené hřebenovce k vrcholu Blyšť (2 154 m.n.m.). Silný vítr si pohrává s mraky, honí je po obloze a nám se vždycky na pár minut podaří pokochat se kopci a prosluněnými údolími na polské straně národního parku. Se stoupající nadmořskou výšku ale vítr sílí a mlha houstne. Na Blyšti není vůbec nic vidět a my máme jinovatku ve vlasech i na obočí. Je polovina srpna a nám zmrzají sklíčka u brýlí.
Další den pokračujeme dále po červené značce přes Gáborovo sedlo, Klín a Hrubý vrch. Cestou potkáváme ochranáře, kteří počítají kamzíky. V těchto končinách se vyskytuje ohrožený druh kamzíka vrchovského tatranského. Půjčujeme si dalekohled a důkladně si prohlížíme pasoucí se skupinku kamzíků. Jejich počet, dle ochranářů, je největší za posledních deset let. Špatně se nevede ani medvědu hnědému, před kterým nás ochranáři varují. Druhý den ho potkáváme pod Žiarským sedlem. Stejně jako my si pochutnává na borůvkách. Naštěstí nás od sebe dělí silný pás kleče. Žiarské sedlo se stalo domovem také svišti vrchovskému, který je pěkně vypasený a nás se vůbec nebojí.
Ze Žiarského sedla sestupujeme k Žiarské chatě (1 325m n. m.). Ubytováváme se za 50 Sk na noc na půdě, kde je možnost spát na madracích ve vlastních spacácích. V chatě se vaří a samozřejmě je i možnost ubytování v pokojích (190/noc/osoba), lze si objednat polopenzi nebo plnou penzi. Batohy si necháváme na Žiarské chatě a po tři rána stoupáme nalehko směrem k vrcholům. Cesta do některého ze sedel trvá necelé dvě hodiny. Nejzajímavější, nejdobrodružnější a nejzábavnější cesta vede ze Žiarského sedla na vrchol Plačlivá, odkud stojí za to si odskočit na Ostrý Roháč. Hřebenovka vede po ohromných kamenech, které je nutno přelézat. Občas se ocitáme tak blízko nad hlubokou propastí údolí, že stačí chybný krůček na to, abychom se velice rychle ocitli dole. Jednou se dokonce zdá, že se musíme vyšplhat po řetězech, ale nakonec se ukáže, že se skála dá zdolat obklikou bez řetězu přes menší skálu. Na Ostrým Roháči si užíváme výhledu a tradičně svačíme tatranky. Potom se stejnou cestou vracíme zpět na Plačlivou.
Necelých 200 výškových metrů sestupujeme do Smutného sedla a přes Tri kopy se šplháme na Baníkov (2 178m n. m.). Tady už se řetězy dají obejít těžko. Cesta je náročná, ale bez velkých batohů na zádech i zábavná. Otvírající se scenerie za pozadím skal propůjčují horám majestátnost a budí respekt. Na Baníkově jsme svědky příhody, kdy paní, vypadající jako zdatná horalka, dostává na řetězech tak silný strach, že odmítá jít dál. Nechce jít tam ani zpět. Psychicky i fyzicky se ji snaží pomoci její přítel. Zřejmě je i v nějakém panickém šoku, protože vydává silné hýkavé zvuky. Díky klidu a trpělivosti svého společníka, který jí je celou dobu oporou, se zhruba po dvaceti minutách odvažuje pokračovat a už bezproblémově zdolává jeden řetěz za druhým.
Z Baníkova se vracíme po zelené značce dolů k Žiarské chatě. Celá trasa je časově náročná, proto je dobré vyjít časně z rána a nechat si určitou časovou rezervu pro případ bouřek, vichrů nebo silných mlh, které vás můžou na cestě brzdit. Nároční a zdatní trasu zvládnou za jeden den. Pro ty, kterým vyhovuje vycházkové tempo, doporučuji výlet rozdělit do dvou dnů.
Na Žiarskou chatu můžou vyrazit i rodiče s dětmi, protože okolí nabízí i spoustu méně náročných tras. Na své si v Roháčích především přijdou ostřílení horalé a Žiarská chata i jim může posloužit jako bezpečné a levné útočiště.
Po celou dobu jsme používali mapu "Západné Tatry - Roháče" (1 : 50 000) ze série slovenských turistických map, vydáváných VKÚ Hartmanec, za necelých 100 Sk.