Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > hory

Pěšák na Kili

Iveta Kestřánková / 9.04.2003

Nasedáme do letadla mířícího do Dubaie a dále do Nairobi. Všech 10 členů naší expedice má v batozích plynové kartuše k vařičům. Sedíme již v letadle, když pilot oznamuje, že díky 5 pasažérům s nebezpečnými předměty v zavazadlech bude let opožděn.

Arabové si prohlížejí pasažéry opouštějící svá sedadla. Podezřelí jsou odvezeni do letištní haly se zavazadly, aby si z nich vyndali své kartuše. Sotva dosednou zpět na svá místa v letadle, zazní povel k připoutání. Vzlétáme. V Nairobi marně čekáme na naše zavazadla. Zřejmě je nestačili naložit. Vlastně se není čemu divit, do našeho letadla to díky kontrole skutečně stihnout nemohli. Je červenec, v Nairobi je 17 stupňů a batohy s věcmi na celý měsíc jsou neznámo kde. Po beznadějné telefonní komunikaci do Prahy faxujeme. Zavazadla prý přiletí nejbližším možným letadlem. Uleháme v tričkách a kraťasech na letištní studenou dlažbu. Druhý den batohy došly.
Odjíždíme co nejrychleji do hor. Naším cílem je Kilimandžáro, hora, o jejíž dobytí se ročně pokusí kolem 20 000 turistů. Jen polovina z nich všal skutečného vrcholu Uhuru ve výšce 5895 m.n.m dosáhne. Čtvrtina z nich se zastaví na okraji kráteru této nejvyšší sopky na světě, někteří sami poznají, že výš již nemohou, jiní jsou odnášeni. Důvodem je ve většině případů výšková nemoc. Mírný terén, horolezecky zcela nenáročný, láká nezkušené dobrodruhy k dosažení osobních výškových rekordů.
Začíná se v deštném pralese, pokrývajícím dolní svahy Kilimandžára a přecházejícím ve výšce 2800 m ve vřesoviště. Vzduch začíná řídnout a v pásmu vysokohorské pouště se již častěji vyskytují příznaky výškové nemoci - halucinace a bolesti hlavy. Atmosférický tlak vzduchu je v 5500 m.n.m. oproti hladině moře poloviční.
Aklimatizujeme se výstupem na technicky náročnější horu Mt. Keňa, což nám umožňuje vydat se na Kilimandžáro méně obvyklou cestou přes Shira route, místními nazývanou "Whiskey route". Obíháme cestovky a sháníme povolení, průvodce a nosiče, bez kterých na "Kili" nemůžeme. Dalo by se to risknout a jít na vlastní pěst, ale místní rangeři velmi dobře střeží svoji horu.
Sněhová čepička láká stále více dobrodruhů. Její poměrně rychlý úbytek jen zdánlivě usnadňuje dobyvatelům Kilimandžára výstup. Za poslední století zmizelo přes 80 % ledovce. Voda, zásobující okolní vesnice a nemocnice, nebude mít za 20 let z čeho vznikat. Dnes 50 metrů vysoká krusta byla před 40 lety o 18 metrů vyšší, výletníci na ni narazí o dva metry blíže k vrcholu. Na konci 19. století trval výstup prvnímu zaznamenanému dobyvateli vrcholu - německému horolezci Meyerovi - 6 týdnů. Dnes se dá Kili vyběhnout za 6 dní, známé jsou i dvoudenní výstupy, dosažené trénovanými a dostatečně aklimatizovanými sportovci.
Džípy nás odvážejí na hranici národního parku do nadmořské výšky 2500 m. Následující tři dny se pohybujeme v 3000 m.n.m. směrem k zaoblenému kopci s bílou čepicí. Míjíme lávová pole s vysokohorskou vegetací, kromě nás na cestě jiná výprava není. Se skupinou Američanů a Němců se setkáváme až v horních partiích hory, kde se sbíhají výstupové cesty. Černoši, jejich "nosiči a průvodci", jim na zádech nesou židle a stany, a přitom ještě stačí kouřit a mít několikahodinový náskok. Získaný čas tráví přípravou jídla a sezení pro své klienty. Ve velkých nádobách hnětou mouku s vodou, čímž vzniká národní jídlo ugali. Do připravované kaše najednou plivnou. Asi mají na své klienty vztek. Nebo je kaše moc hutná.
Za jeden z nejkrásnějších výhledů na světě se považuje ranní rozbřesk na Kili. Vychází se o půlnoci, aby se vrchlu dosáhlo ještě před rozbřeskem. Krátce po východu slunce k sobě hora přitáhne mraky a krajina pod vámi si začne hrát na "peep show" - vždy se na chvíli odhalí a pak se zase nechá cudně přikrýt bílou peřinou.
Je po půlnoci, teplota pod nulou, a my čekáme, až si naši přátelé dovaří pudink, který stejně cestou na vrchol v rámci slabé horské nemoci vyzvrací. Napřed jít nemůžeme, průvodce nás nahoru povede pouze všechny najednou. Naštěstí v případě dobré kondice není ke konečnému výstupu zapotřebí ani avizovaných 6 hodin. Samotný vrchol je značně rozlehlý, okolní sněhová pole a ledovce vytvářejí neobvyklé útvary. Trochu nás bolí hlava, vzduch je tu o poznání řidší.
Cesta dolů už je hračkou. Scházíme zpět mnoha vegetačními pásy a sestup z téměř 6000 m.n.m. pociťujeme nejvíce ve stehnech. V pásmu pralesů slyšíme, jak se nám smějí vzácné opice - guarezy. Zavěšené na stromech porostlých mechem nikdy nepochopí úsilí lidí, kteří se snaží zdolat nedaleký kopec jménem Kilimandžáro.

Placení za stanování v Keni

Přečteno 1032x