Nejlevnější možná cesta na Machu Picchu

Nám se zdálo 200 dolarů na osobu až příliš mnoho. Rozhodli jsme se pro levnější variantu. Ráno kolem osmé jsme vyrazili minibusem plným místních (odjíždějícím pravidelně zhruba třikrát za hodinu) do městečka Urubamba. Cesta trvající jeden a půl hodiny přišla jednoho na 3 Soly (1 USD). V Urubambě jsme na tamním nádraží přesedli na colectivo do Ollantaytamba a za 2 Soly jsme po necelých třiceti minutách jízdy vystoupili na malém náměstíčku. Odtud jsme se vydali na asi dva kilometry vzdálené vlakové nádraží, kde jsme si za 24 dolarů koupili zpáteční jízdenku na nejlevnější turistický vlak do vesnice Aquas Calientes - poslední železniční stanice ležící asi 1,5 hodiny chůze od Machu Pichu. Vlaky jsou děleny na dvě části -  na vagóny pro turisty a na vagóny pro mísní, přičemž turistu (při koupi jízdenky se prokazujete pasem) nepustí do vagónu pro místní a naopak. Spojení za 12 USD (24 USD tam a zpět) je nejlevnější možná varianta, vlak ale jezdí jen jedenkrát denně: do Aquas Calientes v 19:45 a zpět v 5:45 ráno. Během dne je možné vydat se i jiným vlakem, ovšem za vyšší cenu. Nejlevnější spojení je mezi turisty s omezeným rozpočtem velmi oblíbené, a tak vyražte na nádraží co nejdříve, kupte jízdenky a pak relaxujte před náročnou večerní cestou. Nejhorší čekání je posledních několik desítek minut před povolením nástupu do vlaku. U ocelové vstupní brány na nástupiště hlídanou policisty se kupí kromě desítek turistů i spousta místních. Raději stůjte stranou a hlídejte si své věci! Po otevření části vrat vpustí policisté do vlaku nejdříve turisty a teprve pár minut před odjezdem otevřou bránu úplně a houf místních se hrne do jim přidělených vagónů. Když jsme to z okýnka viděli, byli jsme rádi, že existují vagóny výhradně pro turisty. I když na druhou stranu, jet téměř dvě hodiny s ukřičenými Italy, Španěly a Židy není také žádný med.

V Aquas Calientes jsme odcházeli z nádraží s asi desetiletým naháněčem slibujícím pokoj za 20 Solů. Neměl sice zasklené okno a nešly zamknout dveře, ale neodmítli jsme. Druhý den v šest hodin ráno jsme vyrazili na cestičku vedoucí podél řeky Río Urubamba a pak hustým lesem k osm kilometrů vzdálené památce – tajemnému městu Inků. Strmou cestu, tvořící převážně kamenné schody, jsme zvládli asi za jeden a půl hodiny (pro pohodlnější turisty byly z Aquas Calientes vypravovány autobusy, které je dovezly až ke vstupu a zároveň odvážely pokochané turisty zpět do vesnice - cena jedné cesty vyšla asi na 9 USD). Zaplatili jsme vstup 72 Solů (22 USD) a pak už obdivovali tu nádheru. Poměrně dlouho seděla mezi kopci hustá mlha a odpoledne nás dokonce zastihla silná bouřka. Naštěstí se počasí brzy umoudřilo, a tak jsme si několik hodin chůze mezi zbytky starobylého inckého města řádně vychutnali.

Odpoledne jsme se vydali zpět stejnou cestou dolů. Asi za hodinu jsme dorazili do našeho "hotelu" a těšili se po té studené sprše na Machu Picchu na sprchu teplou. Voda ale netekla, a tak jsme se aspoň převlékli do suchých věcí a šli si dát teplou večeři. Druhý den ráno jsme chtěli vstávat v pět hodin - majitelka hotelu nám slíbila, že nás vzbudí. Nevzbudila. Naštěstí nás ze spánku probral šrumec na nádraží, kde se začínali scházet hluční turisté. Sbalili jsme v rekordním čase a vyběhli na vlak. Ještěže jsme bydleli hned u nádraží a vlak měl, stejně jako všechny peruánské dopravní prostředky, zpoždění. Cestu zpátky do Cusca jsme absolvovali opět přes Ollantaytambo a Urubambu místními colectivy. Cesta Cusco - Machu Picchu a zpět včetně ubytování a vstupu nás tak vyšla celkem na 55 dolarů na jednoho.

O co jsme přišli při volbě nejlevnější varianty?

- o další incké rozvaliny (my už jsme jich měli i tak dost)

- minimálně 3 dny chůze (33 km) velmi náročným strmým terénem + deštný les

- překonávání průsmyků ve výšce 4 200 a 4 000 m n.m., průměrná výška pochodu je 3 500 – 4 000m n.m.

- často prší, kromě stanů se není kde schovat, bahno na cestách, v noci často mrazy

- přestože se jde túra s průvodcem, turisté bývají často okrádáni

- když jsme viděli ty lidi, co Inca trail šli, byli jsme rádi, že jsme tak neučinili

- je to dost drahý, většinou absolvují jen Američani, Australani atd., myslím, že i to láká ty zloděje (vykrádají stany).

Závěr:

Kdyby byla cena poloviční, asi bychom o tom uvažovali, ale 200 USD bylo hodně. Navíc když jsme viděli ty lidi, co Inca trail šli, byli jsme rádi, že jsme tak neučinili. Pokud tedy nemáte peněz nazbyt a příliš nepospícháte, vyplatí se absolvovat cestu na Machu Picchu ve třech dnech s využitím výše popsaného způsobu dopravy. Ti z vás, kteří se rozhodnou pokořit Inca trail a vyčlení si ve svém rozpočtu více peněz, od tohoto způsobu dobytí ztraceného města Inků samozřejmě neodrazujeme. V každém případě - hodně štěstí!