Náklady na cestu po Peru

Peru je jedna z nejchudších, a tedy i nejlevnějších zemí v Jižní Americe, a proto nám šetření nedělalo velké problémy. Naučte se smlouvat hned na začátku, bude se vám to hodit. Turistům se snaží podnikaví peruánští obchodníci natlačit několikrát vyšší cenu, než za kterou jsou služby pro místní obyvatele. Týká se to ubytování, taxíkářů a veškerých prodavačů na ulici. Zkuste se ale zeptat i na slevu při koupi výletu u cestovní kanceláře. V případě, že kupujete dva výlety nebo výlet pro dvě nebo více osob, většinou vám nějakou tu slevu dají.

Dávejte si pozor na falešné peníze. Téměř denně jsme se setkávali s falešnými Soly, které jsou nejčastější mincí v oběhu. Dalším velkým nebezpečím jsou zloději. Buďte opravdu obezřetní a své věci nenechávejte nikde bez dozoru. My jsme první pokus o okradení zažili hned po příletu druhý den v Limě, a tak jsme byli poučeni hned na začátku. Naštěstí nebyl zloděj příliš šikovný a na rozdíl od ostatních turistů, které jsme pak cestou potkávali, a kteří nám líčili o co všechno na cestách přišli, jsme dobře dopadli.

Měnovou jednotkou v Peru je Nuevo Sol, který má 100 céntimos. Nejčastěji se setkáte s mincemi 1, 2 a 5 Solů a papírovými bankovkami v hodnotě 10, 20, 50 a 100 Solů. V době našeho pobytu v Peru (říjen – listopad 2004) byl 1 USD 3,30 Solů. S výměnou cestovních šeků jsme neměli ve větších městech nikde problémy. Většinou jsme si vyměnili 100 – 200 dolarů na několik příštích dnů. Dolary v hotovosti mají lepší směnný kurz než cestovní šeky. Vyplatí se si v bance nejprve vyměnit šek za dolarovou hotovost a pak vyměnit dolary na Soly. Většina bank si účtuje 0 – 5 % poplatek za výměnu cestovního šeku, setkali jsme se ale také s poplatkem 12 %. Rozhodně se vyplatí obejít pár bankovních domů a poptat se na výši poplatku. Poplatky za výměnu šeků se liší nejen v různých bankách, ale můžete se setkat s různým poplatkem u stejné banky v jiném městě. Nejlepší zkušenost jsme měli s „Banco de Crédito“. Dolary na místní měnu je možné vyměnit buď ve směnárnách „Casa de cambio“ nebo na ulici, kde je většinou výhodnější kurz. Pozor ale na falešné peníze! Kromě „obyčejných“ směnárníků jsou na ulicích i zaměstnanci bank, kteří mají na sobě barevnou vestu se znakem dolaru na zádech. U těch byste se s falešnými penězi setkat neměli, za těmito směnárníky nás poslali přímo zaměstnanci bank.

Stravování

Stravovali jsme se většinou v levných restauracích pro místňáky, kde nabízeli denní menu kolem        1 dolaru. V Limě a v turisticky nejnavštěvovanějších městech jako bylo například Cusco se ceny za menu pohybovali kolem 2 – 3 dolarů. Menu zahrnovalo talíř polévky (často nazývané „Sopa de casa“ – domácí polévka, do které přišlo všechno možné), hlavní jídlo a občerstvení (čaj nebo voda se šťávou). Porce byly většinou tak obrovské, že jsme se najedli oba dva dosyta z jednoho menu. Hlavní jídlo tvořilo převážně hovězí nebo kuřecí maso, a jako příloha se podávala rýže, hranolky nebo těstoviny. Samotné hranolky „Papas fritas“ se daly v levné restauraci pořídit za půl dolaru až dolar. Jídlo v lepších restauracích, kam chodili převážně jen turisté stálo kolem 5 – 7 dolarů. Za stejnou cenu byla i pizza, která měla ale bohužel k té pravé italské hodně daleko. V Limě jsme narazili i na Mc Donald´s a KFC, menu se pohybovalo od 2 do 5 dolarů.
Hojně jsme využívali pekáren a cukráren. Kilo housek (asi 10 kusů) stálo většinou kolem půl dolaru. Za stejnou cenu se dal koupit jeden nebo více kusů sladkého pečiva (malé bochánky, neplněné buchty a bábovky), záleželo na velikosti pečiva a na místě prodeje. Čaj a káva byla v restauracích, kavárnách a cukrárnách za cenu do jednoho dolaru. Za tutéž cenu se dala koupit balená dvoulitrová voda nebo limonáda, čerstvá pomerančová šťáva připravovaná přímo na ulici nebo výborná peruánská zmrzlina. Z ovoce jsme jedli nejčastěji banány, hlavně pro jejich „hygienické balení“ ve slupce. Cena byla většinou 1 Sol (0,3 dolaru) za 5  - 6 banánů, záleželo zase na velikosti.

Ubytování

Snažili jsme se najít si vždy co možná nejlevnější ubytování, ale pod určitou hygienickou hranici jsme nešli. Vždy jsme si nabízený „kutloch“ předem prohlédli včetně koupelny a teprve pak se rozhodli, zda tam zůstaneme. Příliš nízká cena v sobě někdy skrývala nebezpečí v podobě plesnivé koupelny            a zavšivených postelových matrací. Pokud si nechcete přivést domů nějakou tu blešku, raději jděte      o dům dál. Ptejte se také na teplou vodu, někde teče jen v určitých hodinách. Pokoje jsme měli zpravidla hodně skromně vybavené, většinou jen s postelí, nějakou židlí a výjimečně s malým stolkem. Zárukou nižší ceny je pokoj s „Bańo compartido“ – společné sprchy, pokoje s vlastní koupelnou – „Bańo privado“ jsou zpravidla o 1/3 až polovinu dražší. Zkuste se vždy zeptat na slevu, pokud budete v jednom hostelu zůstávat více nocí nebo pokud je vás víc.
Nejdražší nocleh je pochopitelně v hlavním městě. Dražšímu ubytování se většinou nevyhnete první noc, hlavně pokud přijedete nebo přiletíte do Limy pozdě v noci a nemáte předem udělanou rezervaci. Stali jsme se obětí neodbytného taxíkáře, který nás odvezl do hostelu za 8 dolarů na osobu - jednalo se ale o cenu po slevě, původně začínal na 15 dolarech… Další den jsme se přestěhovali do hostelu podle Lonely Planet, kde jsme platili za osobu a noc necelých 5 dolarů včetně snídaně. V ostatních peruánských městech nás ubytování za osobu a noc vyšlo většinou na 3 – 4 dolary. Nejlevněji jsme bydleli v Huarázu, kde nás jedna noc vyšla na 2 dolary na jednoho.

Doprava

Pro nepříliš otrlé cestovatele může být cesta peruánským autobusem pořádný šok. Ale nebojte, zvyknete si. Ceny jízdného odpovídají kvalitě. Těmi nejlevnějšími autobusy jezdí převážně  nejchudší Peruánci, mezi střední a vyšší kategorií není příliš velký rozdíl. Mezi námi nejužívanější společnosti na delší vzdálenosti patřily především Flores, Ormeňo, Julsa, Movil Tour a Cruz del Sur. Poslední jmenovaná společnost byla sice nejdražší, ale kvalitou poněkud zaostávala. Hodina cesty dálkového autobusu vyjde zhruba na 1 dolar, záleží ale na oblasti. Do turistických míst je jízdné pochopitelně vyšší. Mnohem vyšší ceny jízdného jsou rovněž ve svátek. V těchto dnech se předpokládá větší zájem místních lidí o cesty, a proto díky vyšší poptávce rostou i ceny.  Při dálkových spojích je nutné zaplatit na nádraží před vstupem do autobusu tzv. "uso de terminal" nebo "servicio de embarque" v hodnotě 1-1,50 Solu. Bez jeho zaplacení vás nepustí do autobusu, je to jakýsi poplatek za to, že jste využili nádraží. Pravidlem je, že autobusy nikdy neodjíždějí na čas. Dálkové spoje mívají běžně 15 minut zpoždění. Vzdálenosti se zde neudávají v kilometrech, ale v hodinách.

Cena a délka cesty na vybraných trasách v Peru (říjen - listopad 2004)
 
Trasa                              Cena v dolarech.        Délka cesty v hodinách
 Lima - Huaraz                         12                               7
 Lima - Pisco                            3                                 3
 Pisco - Ica                              1                                 1
 Ica - Cusco                            20                                16
 Cusco - Puno                          5                                  7
 Puno - Arequipa                      5                                  6
 Arequipa - Tacna                     5                                  6

Do blízkého okolí měst jezdí tzv. „Colectiva“, malé minibusy, které vás odvezou většinou za půl až tři dolary do nedaleké vesnice nebo městečka. Cena je přímo úměrná atraktivitě daného místa. V Limě jezdí obrovské množství autobusových linek, cena za jednu jízdu je většinou do půl dolaru. V menších městech (např. v Punu) vás za podobnou cenu svezou rikšové nebo motorikšové a pokud   i ti chybí a vám se nechce šlapat pěšky, vždy existuje možnost taxi služby. Peruánci jsou hrozně podnikaví, takže se v podstatě můžete dostat taxíkem skoro kamkoliv. Nezapomeňte ale smlouvat. Jednou jsme se chtěli dostat do hor, kam nejezdil žádný autobus. První taxi nadhodil cenu za jednu cestu 30 dolarů, asi pátý z řady nás odvezl tam i zpět za třetinu.

Služby cestovních kanceláří a další služby pro turisty

V oblastech, kam jezdí zahraniční turisté existuje poměrně široká nabídka podnikavých Peruánců v podobě „zájezdů“ cestovních kanceláří či agentur. Často je cesta s cestovní kanceláří jedinou možností, jak se k turistickému místu dostat. Ale i v případě, že stejným směrem jede místní colectivo, je výhodnější (někdy i cenově) a hlavně pohodlnější jet s cestovní kanceláří s ostatními turisty. Většinou máte s sebou i průvodce, mnohdy sice jen španělsky mluvícího, řidič vám zastaví kvůli focení kde budete chtít a hlavně se od ostatních turistů dozvíte spoustu zajímavých věcí. Ceny jednotlivých cestovek se moc neliší. S agenturami se jezdí nejčastěji například k rozvalinám v Chavínu nedaleko Huarázu (cena výletu je do 6 dolarů), do národního parku Paracas a na ostrovy Islas Ballestas u Pisca (výlet na motorovém člunu a prohlídka NP za 10 dolarů), do Caňonu del Colca u Arequipy (dvoudenní výlet včetně ubytování za 17 dolarů) nebo na motorovém člunu na plovoucí ostrovy na jezeře Titicaca (za 7 dolarů můžete absolvovat celodenní výlet).

Vstupné na památky a do národních parků není příliš vysoké, s výjimkou Machu Picchu, kde zaplatíte za vstup 22 dolarů. Do národního parku Huascarán a Paracas se platí vstupné 5 Solů (asi dolar a půl). Za 1 – 3 dolary se podíváte do většiny muzeí, katedrál a dalších památek.

Co nás v Peru velice mile překvapilo byla široká nabídka přístupu na internet. I v těch nejmenších městech se našlo několik veřejně přístupných míst tzv. „Internet cabinas“ s velice levným a rychlým internetem. Za hodinu strávenou na internetu jsme většinou platili kolem půl dolaru. Rovněž nebyl problém s vypalováním fotek na CD. Cena včetně cédéčka nepřesáhla nikde 3 dolary. Většinou jsme při našich prohlídkách měst narazili na několik internetových „kaváren“ a zapadli vždy do té nejlevnější. Samozřejmě ne všude je hodina na internetu za „babku“. To samé platí o fotkách.  Pokud si budete nechávat vypalovat fotky v Kodaku, zaplatíte za jedno CD kolem 6 dolarů. Budete-li chtít potěšit známé klasickou pohlednicí, počítejte s cenou kolem půl dolaru za kus, známka do Evropy stojí 5 Solů - 1,50 dolaru.

Poslední věcí, kterou je nutné připomenout je praní prádla. Všude na ulicích nebo někde dokonce      i v samotném hostelu jsou prádelny, kam odevzdáte igelitku špinavého prádla a za pár hodin si můžete odnést úhlednou hromádku vašeho čistého a voňavého oblečení. Ceny se pohybují od jednoho do dvou dolarů za kilo prádla. Je dobré mít oblečení, které je možné prát dohromady v jedné várce, ušetříte čas i peníze.

Peru je pro zahraniční turisty obrovským lákadlem, především díky inckým památkám, originální kultuře, nádherné přírodě, horám, minimální nedotknutelnosti tamních obyvatel moderní „západní“ dobou a v neposlední řadě i díky nízkým cenám. Cestovní ruch je pro peruánskou ekonomiku významným zdrojem příjmů a dá se předpokládat, že čím více poroste zájem o návštěvu této země, tím více porostou i ceny nabízených služeb. Již nyní je zřetelný rozdíl cenových hladin mezi místy ne příliš turisty navštěvovanými a místy celosvětově známými, jako je Machu Picchu.