Madagaskar

Zdraví Víza Ubytování Doprava Oblečení Voda Jídlo Focení Tipy

  Mimochodem v dříve zmiňovaném školním atlase lze zjistit, že je tento ostrov nepochybně větší než Mallorca a z hlavního města Antananariva je na jih do Tuléaru dále než z Prahy do Berouna.

Zdraví
  Doporučuji si předem přečíst co se o Madagaskaru píše v lexikonu cestovní medicíny. Pokud vás to neodradí od plánované cesty, navštivte nejbližší hygienickou stanici a nechejte si vystavit žlutý mezinárodní očkovací průkaz. Záznamy o očkování proti žluté zimnici, břišnímu tyfu, choleře, hepatitidě typu "A" a případně "B" pak můžete ukazovat na párty lidem, kterých už máte plné zuby. Věřte, že se s vámi přestanou rychle bavit.

  Týden před odjezdem musíte začít brát antimalarikum. Pravděpodobně to bude Lariam. Následující informace jsou pro ty, co neměli čest se s touto dobrotou seznámit. Je dobré, když ho celá skupina budoucích cestovatelů pozře ve stejný den a stejnou hodinu. My to udělali vždy v pondělí v 20.00. Dodržujte tři zásady:
1. nezapomeňte ho konzumovat pravidelně po celou dobu pobytu
2. dobře se předem najezte a běžte brzo spát
3. bude-li vám po něm zle, podívejte se na své spolucestující a věřte, že ani jim není lépe.
  Nechci to rozvádět, u tablet je přiložený návod. Přečtěte si ho a hlavně se vyhněte čtení vedlejších účinků. Přeji dobrou chuť!

Víza
  Vydáte-li se na Madagaskar, musíte si zajistit vízum. Nejbližší konzulát je ve Vídni. Poplatek se pohybuje kolem 1000,- Kč. Nejvýhodnější lety jsou u Air-France (cca 35.000,- Kč). Dobře se tam o vás za letu postarají, takže 13-tihodinový let bez mezipřistání absolvujete v pohodě nepřímo úměrné vaší tělesné výšce (předpokládám, že málokterý z vás poletí první třídou s rozkládacími křesly, kde pohodlně natáhne nohy).

  Při příletu se na letišti v Ivatu obrňte trpělivostí. Přilítnuvší turisté a místní obyvatelé jsou odbavováni ne zcela stejným tempem, které je standardní ve vyspělejších zemích světa. Nesnažte se místním úředníkům vysvětlovat, kde leží Česká republika. Stejně se na vás budou koukat jako byste přiletěli z Marsu. Úředním jazykem je francouzština a malgaština. Anglicky mluví málokdo a když, pak jenom ve větších městech (Antananarivo, Tuléar).

Ubytování
  Přílet je v nočních hodinách, takže je dobré mít už předem pro pár následujících dní domluvené ubytování. Tyto věci lze řešit přes Internet. Dobré kontakty lze najít převážně v anglicky psaných průvodcích. My jsme bydleli ve vile Soamahatony. Dobré ubytování za dobré peníze, výborně tam vařili, ani jednou jsme se z toho ne.…..li. Fajn rodinná atmosféra. Nocleh vyšel asi na 100 000 MGF pro tři lidičky. Daniel a jeho rodina nám pomohli snad se vším. Vřele doporučuji!

Doprava
  Antananarivo (lidově Tana) se rozprostírá na náhorní pahorkaté planině. Nikdy jsem ještě neviděl hlavní město, kde plochy mezi jednotlivými městskými čtvrtěmi vybudovaných na mnoha kopcích spojovala brčálově zelená rýžová políčka. Přelidněnost je zde vysoká. Nejlepší způsob dopravy do centra je pomocí místních autobusů nazývaných taxi-brousse. Cena jedné jízdy je 300 MGF na osobu z místa "A" do místa "B". Na směru a délce ujeté cesty nezáleží. Všechny tyto autobusy nesou identické označení Antananarivo - Ivato. Kam jedou, vám prozradí pouze místní obyvatelé. Jízdní řády nehledejte, prostě neexistují. Sedněte si co nejblíže k řidiči a k otevřenému okýnku, jinak můžete mít potíže z nedostatku čerstvého vzduchu.

  Půjdete-li kamkoliv, noste u sebe litrovou láhev s vodou. Je to nejdražší věc, kterou v tu chvíli máte. Taky se mně osvědčil trojcípý bavlněný šátek. Takže co k němu dodat? Bílá, růžová a červená nejsou pro něj nejvhodnější barvy. V pálivém sluníčku ho uvažte na hlavu, politý vodou slouží jako spolehlivá chladnička. Z vlastní zkušenosti vím, že nejlépe se tento způsob aplikuje u lidí, jako jsem já, tedy tam, kde nic není, tedy abych se do toho zbytečně nezamotal. Prostě u lidí, kteří se jako já každé ráno češou ručníkem. Je to jasné?

  Jak aplikovat trojcípý šátek u zoufalců, kteří se vydali na cestu vybaveni zrcadlovkou? Na zádech máte batoh s foto výbavou a pitnou vodou. Ve vestě máte hromadu potřebných věcí včetně filmů a Septonexu. Na krku máte fotoaparát. Ruce byste měli mít volné. Při pohybu v džungli a focení "za pochodu" nemůžete fotoaparát stále vytahovat z nepromokavého batohu. Necháte-li ho ale volně viset na krku, při obtížné chůzi v terénu ho dozajista rozmlátíte o kořeny a balvany. Šátek protáhněte kolem těla vzadu pod lopatkami a vpředu ho uvažte na hrudníku přes oba konce řemínku těsně u blembajícího fotoaparátu. Chůze je snazší, můžete v rámci možností přeskakovat i terénní nástrahy. A když jsme u toho skákání, nezapomeňte na drobnou věc. Tarzani jsou jen v televizi. Nesnažte se je napodobit.

Oblečení
  A ještě jednou, když u jsme u té džungle. Vemte si sebou dlouhé pevné kalhoty. Do nohavic si dole všijte tkaničky. Doufám, že to každý udělá ještě doma a ne až na místě. Hlavně si je nezapomeňte pevně přivázat kolem kotníků přes hrubé podkolenky a ještě, pokud je to možné, si konce nohavic dejte do bot. Předpokládám, že to nebudou sandály. Na sebe si oblečte tričko, které dobře odvádí pot, má dlouhé rukávy, dobře obepne tělo a neodstává vám u krku. A proč je to všechno třeba? Abyste nepřinesli po vycházce z pralesa dobře nacucaná zvířátka - pijavice.

  Pokud si i přes všechna výše uvedená opatření nesete nějakého toho přisátého "mazlíčka" (projevuje se to úporným svěděním až pálením v místě přisátí), zastavte se, zapalovačem nahřívejte nacucané tělíčko (myslím tím samozřejmě pijavici) a škodolibě pozorujte, jak spolehlivě odpadává. Nezapomeňte, že je přichycená na obou koncích! Jedním je zakousnutá a pije, druhým se pouze přidržuje.

  Podaří-li se vám ji nechtěně přetrhnout, nepanikařte. Budete od krve jako po průstřelu, ale nic se neděje. Odstraňte zbytky jejího těla.

  Ránu vždy dobře vydesinfikujte Septonexem a zalepte náplastí s větším polštářkem. Počítejte s tím, že rána bude ještě chvíli krvácet. Pokud vycházku do pralesa přežijete a vrátíte se do výchozího tábora (to byl vtip), naneste na ránu penicilínovou mast a sterilně, pokud je to možné, ji zakryjte.

  Při chůzi pralesem se zachytávejte holýma rukama co nejméně okolní vegetace. Některé rostliny mají přinejmenším podobné účinky jako naše kopřiva. Také riskujete, že se dotknete některých dobře maskovaných zvířátek, kterým se to nebude líbit (škorpióni a stonožky). Některá z nich vám můžou ublížit a ani vás nemusí kousnout. Jsou vybavena kontaktním jedem (stonožky).

  Osvědčili se mně rukavice, které se používají v posilovnách. Mají háčkovanou horní část, koženou protiskluzovou spodní část a nemají prsty. Při pádech se pak můžete zachytit jakékoliv liány, či stromu aniž byste riskovali, že k vyvrtnutému kotníku a rozmlácenému fotoaparátu přidáte ještě uštknutí škorpiónem. Vaši přátelé by se doma potom smáli a stejně vám nevěřili, že to všechno se přihodilo při jediném pádu.

Voda je základ života.
  Co tedy pít na Madagaskaru?
1. V první řadě kupujte balenou vodu v 1,5  l PE láhvích. Je ve všech "obchůdcích". Při větší námaze do ní můžete přidat iontový nápoj v prášku, na který jste dozajista nezapomněli.
2. Pokud máte střevní potíže z místní stravy, neodmítejte horký vývar z rýže. Pomůže. Na chuť se neohlížejte.
3. Ráno si dejte čaj nebo kávu. Nezatěžujte, prosím, místní obyvatelky dotazy, zda podávají značku Tchibo, Jacobs nebo Dadák. Nezapomeňte, že místní káva je pěstována na místních zahrádkách, pražena nad ohništěm v hliníkovém hrnci, který byl nejblíže po ruce, roztlučena v hmoždíři a zalita horkou vodou v tomtéž hrnci, v kterém se před chvilinkou připalovala.
4. K večeru vyzkoušejte odvar z citronely. Osvěží a uklidní.
5. Jde-li do tuhého, vrhněte se na zelené kokosové ořechy. Po odseknutí horní části plodu se můžete napít kyselé čiré tekutiny. Je odporná, ale doplníte s ní tekutiny. U této činnosti dávejte pozor na:
- pády z výšky
- usekané prsty (rozhodně to nejde tak snadně, jako ve filmech)
6. Cítíte-li instinktivně, že množství možného vydaného úsilí převyšuje množství tímto způsobem získané tekutiny, řiďte se dle odstavce č.1.
7. Pijte co nejčastěji po malých dávkách.Neflinkejte to!!!

A jídlo taky
  Z domova nic zbytečně netahejte. Každý gram navíc se vám na pozdějších výpravách notně pronese. Pečené bagety koupíte v každé vesnici. Jídla z vařené rýže, zeleniny a popřípadě z masa zebu jsou výživná, překvapivě dobrá a levná. Pečená kuřata nekupujte. Na stupnici tvrdosti by zaujala čestné místo mezi diamantem a korundem. Ovoce je všude čerstvé.

  Obchodování je na Madagaskaru určitým druhem zábavy. Tak smlouvejte a nekažte hru! Vítězíte v okamžiku, kdy kupujete vámi vysněnou věc za 50% ceny původní.

  Nikdy nejezte hotové pokrmy na trzích. Až uvidíte, pochopíte. Nikdy se taky nepřibližujte ke stánkům s masem. Existuje totiž reálná možnost, že se stanete vegetariány.

O focení
  Vysoká teplota, vysoká vlhkost, všude přítomný červený prach, slaná mořská tříšť. Tyto věci mějte na paměti, budete-li stát před pultem ve specializované prodejně a vybírat svého "společníka" na cestu.

  Já poslechl rady svého déle cestujícího kolegy a vybral si Nikon 90X. Má totiž kromě jiných jednu podstatnou výhodu. Funguje na obyčejné tužkové baterie. Samozřejmě, že jsem podobný fotoaparát nedržel v ruce poprvé. Z cest jsme se vrátili v pořádku. Přežili jsme oba dva. Nechcete-li se tahat s podobným závažím, zvolte kompakt typu Olympus µII bez autofokusu. Vydrží vážně hodně.

  Na zrcadlovku si pořiďte pevný nepromokavý batoh s dobře krytými zipy. Dno a záda doporučuji vyztužit výplněmi ze zbytků staré karimatky. Tvořivosti se meze nekladou.

  Baterie vložte do igelitového sáčku na zip a přidejte sáček silikagelu. S filmy udělejte to samé. Mimochodem, na kvalitě a množství filmů nešetřete, po návratu domů si to potom budete do smrti vyčítat. Nezapomeňte na sadu pro čištění optiky. Kartáčkem na zuby a měsíc starým kapesníkem to nezkoušejte.

  Lihovým fixem si značte pořadí jednotlivých exponovaných filmů. Nevěřili byste, jaký to je doma potom problém, seřadit je chronologicky za sebou.

O cestování
  Pronajmout auto s řidičem není problém. Bez řidiče, ano. Kola a malé motocykly lze pravděpodobně pronajmout jen v blízkosti pobřeží a turistických center. Nám se to povedlo na malém ostrůvku Nosy Be severně od Madagaskaru. Horská kola byla v příšerném stavu. Pro upřesnění dodám jen dvě věty. Pedály ohnuté směrem dolů nebyly zcela bezpečné při průjezdu velkými bahnitými loužemi. Krosna na zádech, batoh s foto výbavou na pupku, sedátko zařezané přesně v "tom" místě, 90% vlhkost, slunce, 35°C, všechno oblečení propocené skrz naskrz. Taky mi docela vadilo, že právě když jsem projížděl vesnicí, podařilo se malému klukovi vylézt na nakloněný mangovník a shodit termití hnízdo velikosti fotbalového míče přímo před mé přední kolo. Předpokládám, že ještě po hodinách, kdy jsem stále vytřepával termity z propoceného trička, měl ten vesnický kluk neutichající záchvat smíchu.

  Potápějte se. Dáváte-li přednost přístrojovému potápění, vyhledejte nejbližší základnu na pobřeží. Garantuji vám, že však budete odchyceni dříve, než ji najdete.

  My se potápěli pouze se šnorchlem a brýlemi. Byla to paráda. Všechny korálové útesy jsou totiž stejně kolem dvou metrů pod hladinou. I zde platí stejné pravidlo jako v džungli. Ničeho se nedotýkejte, nic netrhejte! Neriskujte popáleniny od žahavých korálů. Bolestivé a nebezpečné poranění způsobují velmi nenápadní a o to nebezpečnější perutýni. Plácněte sebou na hladinu, zaujměte vám nejpohodlnější polohu a nechte se unášet proudem. Když se nebudete hýbat, garantuji vám, že uvidíte pod sebou věci, které jste ještě neviděli. Nezapomeňte si vzít ale tričko, jinak budete po vynoření vypadat jako dobře upečená kreveta!