Lyžování v bulharském Bansku

Úmorná cesta autem

Přes několikatýdenní remcání jednoho z členů naší výpravy, jediného znalého bulharských poměrů, jsme se rozhodli pro jízdu autem. Byla to špatná volba. Cesta v zimních měsících byla neskutečně úmorná. Téměř dvacet čtyři hodin kroucení se v autě jsme si zpestřili střídáním se o držení bábovky pro babičku našeho řidiče, kterou jsme jeli navštívit do Sofie. Stav srbských i bulharských silnic je místy tragický. Nejčastější větou v tomto úseku se tak proto stalo zvolání: „Bacha, díra!“ Doporučení: Pokud se chystáte v zimě do Banska autem, je lepší si jízdu rozdělit do dvou dnů a po cestě přenocovat.

První dojem z Banska

Po krátkém pobytu v Sofii - a předání bábovky – jsme zamířili konečně do Banska, které se nachází 160 kilometrů na jih od Sofie. Uvítalo nás snad nejkrásnější bulharské pohoří Pirin, pojmenované po slovanském bohu Perunovi. Že se blížíte do Banska poznáte už zdáli. Vichren, nejvyšší hora Pirinu (2915 m n.m.), se totiž tyčí přímo nad Banskem. Samotný příjezd do města byl pro nás tak trochu kulturním šokem. Náš Peugeot 205 tu byl nejhorším autem. Okolo nás se proháněly superlimuzíny a my neustále sváděli boj o místo na silnici s početnými autobusy britských a německých turistů. Na první dojem jsme tedy nebyli z města moc nadšeni.

Znalost bulharštiny se hodí

Pro tipy na ubytování jsme si zašli do Turistické informační kanceláře. Slečna zpočátku nebyla dvakrát příjemná, ale když náš řidič prohodil pár slov lámanou bulharštinou, hned šlo všechno jako po másle. Sehnali jsme ubytování v malém soukromém apartmánu kousek od centra, a hlavně kousek od příjemné restaurace – tradiční bulharské mechany, kde jsme strávili nejeden příjemný večer. Malý tip: Je dobré, když se naučíte pár základních slovíček či větiček v bulharštině – všechno, co předtím nešlo, najednou půjde (jak jsme se ještě několikrát přesvědčili). 

Lyžování pod Todorkou

Když jsme v odpoledních hodinách vyrazili na lyže a snowboard, nálada se nám znatelně zvedla. Banské svahy byly špičkově upravené a pokryté měkkým sněhem, ve kterém se lehce lyžovalo. Hlavní areál Šiligarnik se nachází pod horou Todorka (2746 m n.m.), kam nás přímo z Banska dopravila kabinková lanovka. Nejvýše můžete vystoupat do 2600 m n.m. Lyžařská sezona v Bansku probíhá od začátku ledna do konce dubna. Co se týče vleků, nikde nemusíte přejíždět a stoupat „lyžmo“ do kopce, tratě spojuje kolem 25 kilometrů vleků (1 kabinková lanovka, 6 čtyřsedačkových a 1 třísedačková lanovka, 3 kotvy a 3 pomy a malý vlek pro děti). Z lyžařských terénů tu můžete okusit snad všechny – od mírných svahů pro začátečníky až po terény pro extrémní sjezdy. Podmínky byly srovnatelné s lyžováním v Alpách. Na výběr tu je přes 70 kilometrů sjezdovek. Zdatnější sjezdaři by si neměli nechat ujít černou sjezdovku Alberta Tomby. Snowboardová část naší výpravy ocenila solidní podmínky pro freeride. Až na školní výpravy rozjuchaných snowboardistů, kteří dost bezohledně křižovali sjezdovky, nám početná mezinárodní účast (ruské, německé, britské a další výpravy) nevadila. Lyžování v Bansku jsme si perfektně užili. Ceny: Jednodenní permanentka stojí v sezoně 2009/2010 na osobu 40 leva (v přepočtu 20, 4 eur), šestidenní 227 leva( 115, 8 eur). Děti do 12 let zaplatí za jednodenní permanentku 24 leva (12, 2 eur). 

Jídlo a pití: největší lákadlo bulharského lyžování

Pokud se lze na něco v Bansku kromě lyžování opravdu těšit, pak to jsou večery v mechanách ve starém městě, protkaného bludištěm starobylých uliček s kameno-dřevěnými domečky. Staré čtvrti Banska mají v sobě velký kus zimní romantiky, zvlášť rozhodnete-li se ohřát v jedné z mechan s místními starousedíky. Nám se tak úspěšně dařilo vyhýbat zábavychtivým Britům, kteří pravidelně pořádali spanilé jízdy po místních barech a klubech. V tradiční mechaně můžete ochutnat typická jídla národní kuchyně podávaná v charakteristických keramických miskách. Bulharská kuchyně je hodně „masová“, tedy nic pro vegetariány. Nejtypičtější jsou různá grilovaná masa jako kjufte alias „bulharský karbanátek“ nebo kebabče z mletého masa a samozřejmě domácí klobásy. Já osobně jsem byla nejvíc nadšená ze smaženého masa na česneku a na houbách, zvané katino meze. Každé sousto je nejlepší proložit douškem domácího červeného vína. Bulharská vína jsou většinou těžká a hutná. V příjemné hospůdce s přáteli ani nezpozorujete, že vám číšník nese už pátou láhev. Nám bulharské víno zachutnalo natolik, že jsme vezli každý několik lahví Mavrudu a Melniku s sebou domů.

Příjemné ceny

I když jsou zimní ceny v Bansku vyšší než po zbytek sezóny, pořád je tu pro Čechy o něco levněji než u nás. A Bansko nabízí mnoho příležitostí, jak peníze utratit - ať už na lyžích či v mechanách. Nebýt složitější dopravy autem, bylo by toto bulharské středisko pro Čechy zajímavou alternativou k dalším alpským střediskům. Pohoří Pirin je totiž neskutečně krásné a na lyžařské výhledy z Todorky budete vzpomínat ještě dlouho poté.