JÍZDNÍ NEŘÁDI Největší indonéská společnost poskytující osobní námořní přepravu se jmenuje PELNI. Opravdovým oříškem je již pouhé zjištění jejího jízdního řádu. Společnost ho sice vydává každoročně velmi hezky zpracovaný, ale během roku ho mění, stejně jako jednotlivé trasy. Informaci o tom, kdy která loď kam pluje získáte snad jen v přístavu, kde se loď na své trase zastavuje.
NALODĚNÍ Některé přístavy jsou pro obrovské PELNI lodě příliš mělké a pasažéři jim musí vyjet naproti na širé moře na dřevěných bárkách. U úzkých schůdků potom vypuká boj jak mezi jednotlivými kocábkami, tak i mezi jejich cestujícími, a nenechat se shodit někým s krabicí na rameni či pytlem na zádech z rozhoupané paluby vyžaduje notnou dávku šikovnosti a štěstí.
KLASIFIKACE PODLAŽÍ Lodě mají zpravidla čtyři třídy a několik podtříd. Nastrojení prachatí cestující z první a druhé třídy korzují po palubě jako po promenádě a na každou procházku se nezapomenou převléknout. Někteří obíhávají loď v nejnovějších modelech sportovního oblečení západní provenience a udržují si tak fyzičku. Potom si zaskočí na občerstvení do svých vyšperkovaných jídelen, kde jim úslužní číšnici servírují jídlo o několika chodech.
Naopak v ekonomické třídě žádná jídelna není, nahrazuje ji okénko, u kterého si po vystání nekonečné fronty vyzvednete pokrm na nevzhledném hliníkovém tácu. Plná penze je v ceně jízdenky, většinou jde o málo slanou rybu nebo vaječnou omeletu s ještě méně slanou vařenou rýží, zeleninou bez chuti a pálivou chilli omáčkou. Není ale pravdou, jak tvrdí někteří čeští cestovatelé, že jídla jsou nepoživatelná. Chce to jen mít s sebou sůl a koření a nevyfasovat rybí hlavu. Pro ten případ doporučuji mít v batohu instantní nudlové polévky, které můžete zalít teplou, údajně převařenou vodou z kohoutků u kuchyně. Nudle sice lze koupit i v bufetu na lodi, ale stojí nekřesťanské peníze.
V té nejlevnější třídě se tísníte v obrovském sále se stovkami dalších lidí a ke spánku máte k dispozici erární matraci. Tedy v případě, že na vás ještě vyjde místo. Jinak si rozložíte karimatku nebo stejně jako místní ratanovou rohož někde v koutku u schodů či na palubě, kteří se s vámi hned začnou bratříčkovat. Někteří na vás vyrukují s indonéštinou, jiní si na vás budou chtít "potrénovat" svou, většinou dost chabou, angličtinu. A tak po tisíc sto šedesáté prvé odpovídáte na všetečné dotazy, jak se jmenujete, kolik vám je let, odkud jste, kam jedete, jak se vám líbí Indonésie… Dvakrát denně se jim můžete schovat v kině, kde lze za pár šupů shlédnout ve velmi špatné kvalitě americký akční film, hongkongskou bojovou mlátičku či porno z celého světa.
Pětkrát denně se z amplionů line na magnetofonových páscích nahraná modlitba "salát". Proto "nebivakujte" přímo u musholly, muslimské modlitebničky. Amplion u ní přenáší živé a velmi hlasitě dění zevnitř a bohužel ne každý Indonésan byl obdařen hudebním sluchem. Uctívání Alláha se pak pro vás může stát až pětačtyřicetiminutovým utrpením.
DRAZE, RYCHLE, SE ZPOŽDĚNÍM Spojení mezi Malajsií nebo Singapurem a Indonésií zajišťují relativně drahé "speedboaty", které ve velké rychlosti skáčou po hladině jako placáky. Ne všechny žaludky místních snáší takové pohyby, a tak se kolikrát nedobrovolně dozvíte, co dobrého měl jejich majitel k obědu. Jejich vysoká cena je vysvětlována jejich rychlostí. Malajské speedboaty však vyplouvají i s několikahodinovým zpožděním a do Indonésie dorazí ve stejnou dobu jako pomalá loď, která by vyjela včas.
Poptávku po dopravě mezi Sumatrou, Jávou, Bali a některými ostrovy Nussa Tenggary uspokojují vysloužilé trajekty z Číny či Tchaj-wanu, mezi ostrovem bývalých kanibalů Mentawajců - Siberutem a Sumatrou pluje stará dřevěná bárka, kterou jsme my používali jako skokanský můstek, zatímco Indonésané z ní chytali na pytlačku ryby.
HOP NEBO TROP V Indonésii dochází ročně ke ztroskotání několika přeplněných lodí a k utonutí pár desítek či stovek jejich pasažérů. Tak vám přeji, ať máte více štěstí a šťastně doplujete a třeba dokonce cestou zahlédnete, jak se na hladině skotačivě prohání hejna delfínů. |