Ledoběh po mořské hladině

Model závodní i zásobovací

Ledoběžka má ve Finsku staletou tradici a také své jméno - „Potkukelka“. V dávných dobách sloužila vedle lyží jako hlavní způsob přepravy po zimním zamrzlém Finsku. Ještě dnes se na venkově používá jako běžný dopravní prostředek. Nespornou výhodou ledoběžky je její jednoduchost. Tvoří ji dva běžce, což jsou ostré nože podobné bobovým, na sníh se používají plastové. Běžce jsou od sebe vzdálené asi 50 cm, vepředu jsou spojené řidítky se sedátkem. Při jízdě pak jezdec stojí jednou nohou na jednom z běžců a současně se druhou nohou odráží mezi oběma běžci a uvádí tak celý stroj do pohybu. Začátečník mívá problémy zejména s držením rovnováhy. Trochu se zapotí také v zatáčkách, kde je potřeba pečlivě přenášet váhu na řidítkách, aby ledoběžka vůbec začala zatáčet. Vše je otázkou cviku, a tak se nelze divit, že nejlepší ledoběžci jsou právě Finové. O tom jsme se přesvědčili na vlastní oči, uši a zejména pak plíce a nohy i my, na Mistrovství světa v ledověnu, konaném již po 24. ve finské Multii. 

Výkony nejlepších

Ledoběžkové závody se jezdí na značně rozmanitých vzdálenostech od 200 m až po 100 km. Světový rekord na 200 m je v současnosti 22,8 s, 100 km ujedou ti nejlepší borci za úctyhodné 3,5 hodiny. Na nás čekala v Multii skvěle připravená urolbovaná ledová trať, slunečné počasí a nepříjemný vítr, který na finských jezerech umí opravdu fouknout do plachet. Nazuli jsme si tretry, bez nichž se na ledě neodrazíte, a pustili se do nerovného boje se soupeři. Přestože medaile bylo to poslední, kvůli čemu jsme do Finska jeli, nakonec i ona zacinkala. Spolu s ní nám výlet do Finska přinesl i hektolitry potu vypoceného v sauně a několik minut strávených v ledovém jezeře, kam se každý správný ledoběžec bezhlavě vrhá vždy, když už je v sauně k nepřežití.

Výlet po moři

Vše završil výlet po zledovatělé mořské hladině. Na severu zamrzá i moře a vytváří tak nekonečně obrovskou ledovou plochu. Svým vzezřením představuje absolutní svobodu pohybu v jakémkoliv směru, jak daleko se vám zamane, dokud led nepřechází ve vodu. Obtěžkáni dlouhým kůlem na zjišťování kvality ledu, ostrými hroty u krku pro případ sebevyproštění po proboření a nepromokavým batohem, jsme i my v Helsinkách nastoupili na moře, abychom o 15 km dále dorazili k linii, kde led již více ledem není. Okamžik, kdy ledoběžec stojí na samém okraji ledu, jež se pod ním vlní, a zírá do dáli na nekonečnou vodní plochu, je zážitek opravdu nepopsatelný. Kdo nezažil, nepochopí.
Jisté je, že se na zamrzlé nekonečné plochy tuto zimu opět vrátíme - a možná nebudeme sami.