Za bakšiš je dokonce prý možné "nalézt" pas, který se "ztratil" úředníkům na imigračním úřadě, když dobrovolnice z Norska žádala o prodloužení víza. Stačí strčit do obálky asi 7 tisíc Kč a vyzvednout si norský pas v jakési úschovně tašek v jednom supermarketu a jeho majitelka může vesele pokračovat v pomoci této zemi ve svém volném čase a za své našetřené peníze. Chtěli jsme si prodloužit dvoutýdenní vízum. Na imigračním úřadě nás přivítala fronta Bangladéšanů táhnoucí se přes pět pater budovy až k bráně. Oddělení pro cizince tvoří chumel asi třiceti lidí před zamřížovaným oknem - ten chce formulář, ten si vyzvednout pas... Dva úředníci za mříží se probírají nezúčastněně štosem papírů a všechny lidi vesele ignorují. Když Petr zjišťuje, že bychom za patnáctidenní prodloužení museli zaplatit dalších 21 USD tak se otáčíme a odcházíme. Za tuto cenu se regulérně dává měsíční vízum. Ale tentokrát jsme v Kalkatě dostali pouze patnáctidenní s tím, že si za dalších patnáct dní máme připlatit v Bangladéši. Později jsme zjistili, že kvůli obavě z eskalace protestu kvůli odloženým volbám přestali Bangladéšané vydávat měsíční víza a dávali jen půlměsíční (ty jsme dostali my). Týden poté, co jsme je dostali my, už dávali jen pět dní a pak jen tři dny. Údajně také přestali dočasně prodlužovat víza. Pocit bezmoci proti korupci na všech úrovních je nepopsatelný. Co s tím ale dělat? Zlepšit rapidně životní úroveň obyvatel? Nedovedu si bohužel představit, jak úředníci, se svými směšnými platy, kteří často přežívají právě díky úplatkům, provádí efektivní ekonomickou reformu. Změnit kulturu bakšiše? Ale jak změníte zažité zvyky? Když pro vás někdo udělá něco (cokoliv maličkého), za co dostává normální mzdu, dáte mu spropitné, abyste si pro příště předplatili dobrou kvalitu služby. My sice jsme zvyklí ocenit spropitným kvalitní službu, ale tady je třeba zaplatit již zaplacené?, aby byla služba vůbec vykonána. A je vůbec dobré měnit součást kultury, i když v celkovém efektu nejspíš všem více škodí, než aby pomáhala? |