Konkrétní nemoci a jejich původ

Fyzikální faktory Horečka Průjmy Infekce Parazité Kožní nemoci Jedovatá zvířata Ženské potíže

Fyzikální faktory a zdraví

  Při delším letu mezi dvěma vzdálenými časovými pásmy dojde většinou v důsledku časového posunu k rozhození biorytmů, známému pod názvem letadlová nemoc (jet-lag). Počítejte proto s tím, že prvních pár dní po příletu do Asie budete unavení a ospalí. Situace se ale rychle upraví sama. Po příjezdu do tropického klimatu trvá také několik dní, než se člověk přizpůsobí horku. Pravidlem bývá zpočátku silná únava, pocení, nechutenství a nezájem o okolí. Všechny tyto příznaky po aklimatizaci odezní samy, doporučuje se jen dostatek tekutin a spánku.

  V horku je vážným nebezpečím úpal (heat stroke), což je vlastně vnitřní přehřátí a selhání tělesných termoregulačních mechanismů (nezáleží přitom na tom, zda právě svítí slunce). Příznakem úpalu je slabost, náhlé zastavení pocení, suchá kůže, pocit nesnesitelného horka, vysoká teplota a poruchy vědomí. Postiženého je třeba rychle ochladit (studená sprcha, obklady) a dopravit k lékaři. Pokud je při vědomí, pomáhají studené nápoje s přídavkem soli. V horkém období před monzunem je dobré se průběžně ochlazovat sprchováním a přes poledne zůstávat v hotelu pod zapnutým větrákem.

  Dalším vážným nebezpečím je v tropickém podnebí dehydratace (odvodnění) organismu, vyvolaná zvýšeným pocením. Je proto třeba hodně pít, i když třeba nemáte žízeň (v silném horku a námaze se udává spotřeba až dvaceti litrů denně). Příznakem dehydratace je suchost v ústech, silná únava a vyčerpání, zrychlené dýchání a ztráty vědomí. Subjektivní pocit žízně ale není nejlepším ukazatelem dehydratace organismu. Je proto třeba pít, i když žízeň nemáte. Hlídejte si také množství vylučované moči - mělo by jí být stejně jako doma a měla by mít stejnou barvu. Pokud tomu tak není, urychleně doplňte tekutiny. Protože se potem zvýšeně vylučují i minerální látky, doporučuje se v tropech alespoň zpočátku zvýšeně solit.

  Úžeh (sunburn) je na rozdíl od úpalu přímo vyvolán slunečním zářením. Spálit se v tropech můžete velice rychle, i když je třeba slunce za mraky. Sluneční záření má obzvlášť velkou sílu ve větších výškách, v horách se navíc odráží od sněhu. Méně závažnou formou úžehu je popálená zčervenalá kůže, při silnějším úžehu se přidají křeče a bezvědomí (v tom případě se doporučují studené obklady). Protisluneční krém s vysokým ochranným faktorem nebývá v Asii všude k dostání, vezměte si jej raději z domova. Hlavu je dobré chránit před sluncem šátkem nebo čepicí. Na popálenou kůži použijte Panthenol gel, který ji uklidní a podpoří hojení. Podle našich zkušeností se člověk bez ochranného krému jednou pořádně spálí a pak už získá na slunce odolnost.

  V horách, zvláště zasněžených, můžete ze silného slunečního záření dostat sněžnou slepotu(snow blind), což je vlastně akutní zánět spojivek. Trvá zhruba dva až tři dny, je velice bolestivý a postižený není prakticky schopen otevřít oči. Dobré jsou oční kapky, i bez nich ale zánět odezní sám. Do větších výšek byste měli vždy mít kvalitní brýle s UV-filtrem, optimálně i s koženými bočnicemi po stranách.

  Na horském treku, zvláště mimo letní sezónu, vás může při náhlé změně počasí postihnout prochladnutí a omrzliny. První pomoc zná jistě každý ze školní zdravovědy.

  Horská (výšková) nemoc (altitude sickness) hrozí nejen při horolezeckých výstupech, ale třeba i při příletu z nížin do výše položených míst (Ladak, Tibet, Nepál) nebo v autobuse na vysokohorské silnici. Na výšku je každý citlivý jinak. Tam, kde jeden ještě nebude o ničem vědět, může už být jiný ohrožen na životě. Udává se, že horská nemoc potenciálně hrozí ve všech výškách nad 1500 m. Hlavním opatřením proti ní je pomalá aklimatizace a postupné přivykání na vyšší polohy (nejhorší je rychlý výstup o mnoho výškových metrů najednou). Menší bolesti hlavy, podrážděnost, nespavost, lehké zvracení a dušnost jsou příznaky aklimatizace a nemusejí vám proto v horách nahánět strach. Pokud se ale po výstupu objeví silné zvracení, závratě, motání, ztráta pohybové koordinace či dokonce bezvědomí, hrozí otok mozku a plic a smrt. Nemocný by měl být okamžitě dopraven do nižších poloh, kde tyto příznaky nepociťoval. Pozor - kromě klasické výškové nemoci mohou být výškou ohroženi i lidé se srdečními, cévními a dýchacími problémy.

  Ve velkých výškách byste také měli hodně pít, protože zde tělo víc ztrácí vodu - lékaři doporučují na každých tisíc výškových metrů o litr vody více než normálně.

Horečka (fever)

  Horečnaté stavy bývají součásti řady infekčních onemocnění. Při zvýšené teplotě byste měli ležet a nevykonávat žádnou namáhavou aktivitu, protože může dojít k poškození srdce. Horečka vyšší než 41o C už ohrožuje život. Pokud není v dosahu lékař, sražte ji léky (Acylpyrin, Paralen) a zabalením nemocného do mokrého prostěradla. Pozor - opakující se záchvatovité horečnaté stavy mohou být průvodním jevem závažného onemocnění malárií!

Průjmová onemocnění (diarrhorea)

  V důsledku špatných hygienických podmínek bývá průjem jedním z nejčastějších cestovních problémů. Statistiky udávají, že průjem v tropech postihne až osmdesát procent západních turistů. Typická situace vypadá tak, že vás v průběhu prvních tří týdnů pobytu postihne nárazový několikadenní průjem, horečka a celkové slabost (nejčastěji jde zřejmě o bakteriální průjem, viz níže). Váš organismus se při něm přizpůsobí odlišným hygienickým podmínkám: bacily ve vašich vnitřnostech se poperou se svými cizokrajnými kolegy, střevní mikroflóra se vymění, vyléčíte se sami od sebe, po setkání s novými antigeny miniaturních nepřátel získáte odolnost a do konce pobytu pak už budete mít většinou pokoj. Co je zajímavé - při první návštěvě Asie je atak tohoto typu průjmu nejsilnější a při vaší další cestě na východ se s ním často už ani nesetkáte. 

Průjmy lze rozdělit do několika kategorií podle toho, čím jsou způsobeny.
  Nejlehčí průběh mívá cestovní průjem, vyvolaný zvýšenou zátěží organismu, změnou stravy a podnebí. Může být doprovázen lehčím zvracením a malátností, horečka ani bolesti břicha se ale neobjevují. Léčba není nutná, za několik hodin či dní odezní většinou sám. Odolnější jedince většinou tento typ průjmu nepostihuje. Cestovní průjem je také jediným typem průjmového onemocnění, kde může pomoci podpůrné samoléčení alkoholem.

  Pokud je průjem častější a ve stolici objevuje krev a hlen, jedná se s největší pravděpodobností o bakteriální průjem nebo amébovou dyzentérii.

  Bakteriální průjem, vyvolávaná celou řadou mikroorganismů, bývá mnohem dramatičtější, než obyčejný cestovní průjem. Nemoc nastupuje prudce, na záchod budete běhat mnohokrát denně. Vodnatý průjem doprovázejí bolesti břicha a hlavy, častá je celková zesláblost, která vás připoutá na lůžko. Někdy se objeví zvracení, pravidlem je vysoká horečka. I bez léčení odezní bakteriální průjem zhruba za týden sám. Ke zmírnění průběhu nemoci můžete podávat léky na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform) či nějaké širokospektré antibiotikum (např. Ampicilin, dávkování dle rady lékaře). Pokud horečka nepřesáhne 40O C, není většinou třeba volat lékaře.

  Amébová dyzentérie je vyvolána mikroskopickými prvoky (Entamoeba histolytica). V Asii je velice rozšířena a s velkou pravděpodobností se s ní setkáte na vlastní kůži. Nejde o nebezpečnou nemoc, pokud ji neponecháte dlouhodobě neléčenou (potom mohou améby proniknout ze střeva do vnitřních orgánů a vyvolat vážné zdravotní problémy). Na rozdíl od bakteriálního průjmu nemívá amébová dyzentérie tak prudký průběh, nebývá doprovázena horečkou a průjmy při ní nejsou tak časté a úporné. Ve stolici se ale často objevuje krev a hlen, typickým příznakem bývá nadýmání. Amébová dyzentérie vás na rozdíl od bakteriálního průjmu většinou nevyřadí z normální činnosti, ale také při ní nedochází k samovolnému vyléčení. Nákaza může někdy proběhnout i bez klinických příznaků, takže o ní vůbec nemusíte vědět - i proto je po návratu domů důležité nechat si udělat preventivní parazitologický rozbor stolice.

  Pokud máte podezření, že jste dostali améby, a není příležitost nechat si rozbor udělat, můžete se přeléčit sami. Běžné léky proti průjmu (Endiform, Endiaron) ale na améby nezabírají. Účinnou látkou je metronidazol, který dostanete v lékárně i bez předpisu v různém dávkování a pod různými obchodními názvy (Entizol, Flagyl, Metrogyl, Monizole...). Užívejte jej minimálně 750 mg třikrát denně po dobu nejméně pěti dnů. Další účinnou látkou je tinidazol (obchodní názvy Fasygin, Enidazol, Abdogyl atd., 600 mg dvakrát denně, pět dnů). V poslední době se v asijských lékárnách objevila nejnovější účinná látka secnidazol (obchodní název Secnil, Enirobe atd.), které si stačí vzít k vyléčení améb jednorázově 2000 mg (většinou dvě tablety).

  Bez odborného parazitologického rozboru stolice nelze podle příznaků od amébové dyzentérie odlišit nákazu tzv. lambliemi (parazitickými prvoky Giardia intestinalis). Při podezření použijte i zde k samoléčbě stejné léky jako na améby.

  Průjmy mohou doprovázet i některé další infekční nemoci (např. cholera, tyfus) nebo parazitární nákazy (škrkavky, ankylostomy atd.), které jsou už ale mimo dosah laické diagnostiky a samoléčby.

  Při každém silnějším průjmovém onemocnění je největším nebezpečím dehydratace (odvodnění) organismu. Pravidlem číslo jedna je proto zajistit dostatečné doplňování tekutin. I když nemá nemocný průjmem žízeň, měl by pít, kolik snese. Ideální je iontový nápoj, doplňující kromě vody i vyloučené minerály, který bývá pod názvem rehydration salt k dostání v asijských lékárnách. Částečně jej lze nahradit studeným černým čajem s přídavkem malého množství cukru a soli. Při průjmu jezte samotnou vařenou rýži či suchary. Pokud v sobě nemocný žádné jídlo neudrží, přidejte do nápoje práškovou glukózu, která je také většinou všude ve městech k dostání a která rychle a šetrně doplňuje energii. Při déletrvajících průjmech byste si vždy měli nechat udělat rozbor stolice (stool test), kterým se přesně zjistí příčina. Nevěřte bohužel značně rozšířenému laickému názoru, že vás průjmu zbaví alkohol - ten může snad pomoci při slabších cestovních průjmech, proti amébám, parazitickým červům a dalším původcům závažnějších průjmů je ale bezmocný.

  Pokud musíte z nějakého důvodu pokračovat v cestě a trpíte silným průjmem, lze jej krátkodobě zastavit pomocí přípravků Imodium či Reasec (nesmíte použít v případě, že se ve stolici objevuje krev, nebo pokud průjem trvá déle než týden). Tyto léky ale neodstraňují příčinu průjmu, pouze uklidňují střeva, proto jejich použití nezaměňujte s řádným léčením.

Infekční nemoci

  Kromě výše popsaných život bezprostředně neohrožujících průjmových onemocnění se v Asii vyskytuje i celá řada skutečně závažných infekčních nemocí (např. cholera, tyfus, žlutá zimnice, horečka dengue, mor či japonská B encefalitida). Jako laici je podle příznaků nepoznáte, naštěstí jsou ale velice vzácné a riziko nákazy je u nich velmi malé.

  V chladnějších oblastech se často setkáte s nemocemi, které důvěrně znáte z domova (angína, zánět středního ucha, chřipka, zánět močového měchýře atd.). Na většinu z nich bude stačit několik dní klidu na lůžku, horký čaj, vypocení a případně antibiotika z vaší lékárničky.

  I když je všude velké množství potulných psů a opic, napadení je vzácností. K jejich odehnání většinou stačí naznačit hod kamenem, v nebezpečnější situaci můžete použít klacek nebo slzný sprej. Případné pokousání či poškrábání byste vždy měli brát velice vážně, protože hrozí smrtelně nebezpečná vzteklina a delší závažné infekční nemoci. Rány důkladně vymyjte mýdlem a vydezinfikujete, co nejrychleji vyhledejte lékaře.

  Častým onemocněním je v tropech infekční žloutenka, přenášená závadnou vodou a potravinami. Proti žloutence typu A vás sice bezpečně ochrání výše popsané očkování, proti nedávno objevené infekční žloutence typu E ale zatím žádná vakcína neexistuje. Tato nemoc je naštěstí velice vzácná a mívá lehký průběh. Příznakem všech typů žloutenky je žluté oční bělmo a kůže, světlá mastná stolice, tmavě zbarvená moč, bolesti v pravé horní polovině břicha, zesláblost a rychlé zhubnutí. Měli byste navštívit lékaře, který podle výsledku jaterních testů rozhodne, zda je nutná hospitalizace. Protože je ale žloutenka vyvolávána virem, proti kterému neexistuje žádný specifický lék, nelze stejně dělat nic víc, než odpočívat, vyloučit kořeněná mastná jídla a alkohol a posilovat játra velkými dávkami vitamínu B a glukózy. Po návratu z cesty je nezbytné o prodělané žloutence informovat vašeho lékaře, protože jaterní testy je nutno po určité době zopakovat. Minimálně půl roku po nemoci se nesmíte dotknout alkoholu.

  Také se sexem na cestách opatrně - podle posledních zpráv je v některých asijských zemích nakažena sexuálně přenosnými nemocemi až polovina prostitutek, řada z nich jsou nositelky viru HIV (AIDS) a žloutenky typu B. Pokud máte dobrodružství tohoto v typu v plánu, vezměte si z domova kvalitní kondomy a pamatujte na zásady bezpečného sexu.

Parazitární onemocnění

  Jednou z nejobávanějších tropických nemocí je malárie (malaria), přenášená poštípáním komáry a způsobovaná napadením červených krvinek mikroskopickými parazitickými prvoky rodu Plasmodium. Ročně jí v Asii, Africe a Jižní Americe onemocní asi deset tisíc západních cestovatelů, z nichž zhruba stovka zemře.

  Příznaky malárie jsou cyklické horečnaté záchvaty, doprovázené zimnicí, třesavkou, únavou, bolestí hlavy a silným pocením. Záchvaty se podle typu malárie většinou opakují po třech až čtyřech dnech, přestávky mezi nimi mohou být ale i kratší. Spolehlivě lze malárii prokázat jen speciálním krevním testem. Podle čtyř druhů původců existují čtyři typy nemoci. Nejnebezpečnější z nich je tzv. tropická či falciparová mozková malárie, která může být bez rychlé diagnostiky a zahájení léčby smrtelná i během několika málo dní (ostatní tři typy nemoci naštěstí život bezprostředně neohrožují). Při jakékoli nevysvětlitelné horečce v tropech, která nemůže být dávána do souvislosti např. s nachlazením, průjmem atd., byste měli předpokládat možnost onemocnění malárií, co nejdříve navštívit lékaře a trvat na provedení krevního testu.

  Existují dva hlavní způsoby, jak riziko onemocnění snížit: ochrana před poštípáním komáry a chemoprofylaxe (pravidelné preventivní užívání antimalarických léků). Třetí možností je pohotovostní samoléčení v případě nákazy.

  Ať děláte cokoli, všem komárům stejně neuniknete. Zdaleka ne každý komár, který vás v Asii štípne, je ale naštěstí přenašečem malárie. Proti komárům, kteří jsou aktivní po západu slunce, se můžete chránit moskytiérou, repelenty či kouřovými odpuzovači. Moskytiéra bývá standartní součástí výbavy asijských hotelů střední třídy, v těch levnějších je ale spíše vzácností. Repelent si nemusíte brát z domova, asijské značky dostanete skoro všude, navíc bývají mnohem účinnější. Kouřové odpuzovače jsou vlastně spirálovité "františky", které po zapálení vydrží doutnat až osm hodin a uvolňovat chemikálii, která komárům nevoní. Částečnou ochranu proti komárům poskytuje v hotelovém pokoji i na plný výkon puštěný stropní větrák, zabraňující jim v letu. 

  O tom, jaké preventivní léky (a zda vůbec) proti malárií zvolit, by měl rozhodnout lékař. Roli zde totiž hraje mnoho faktorů - vaše přesné cestovní plány, roční období a délky pobytu, individuální snášenlivost léků a jejich nežádoucí účinky, dostupnost lékařské péče atd. Pokud si podle níže uvedených zásad koupíte antimalarika sami, důkladně prostudujte přiložený návod.

  Malárie se nevyskytuje v severní a centrální Asii (státy bývalého SSSR, Mongolsko, Tibet, většina území Číny). V ostatních asijských zemích, kde se malárie vyskytuje, většinou nehrozí riziko onemocnění ve velkých městech a ve všech výše položených horských oblastech (udává se nad 1500 m), kde nežijí komáři. Ve zbylých oblastech, kde riziko existuje, kolísá během roku (největší je v období po monzunových deštích). Podle velikosti nebezpečí rozdělila Světová zdravotnická organizace (WHO) asijské oblasti, kde se vyskytuje malárie, do tří zón. V závislosti na podílu nejnebezpečnějšího falciparového druhu malárie a stupni rezistence parazita na běžně užívané léky se v každé z nich doporučuje jiný druh preventivních antimalarik. Tyto léky lze koupit ve většině českých lékáren (zdravotní pojištění se na ně bohužel nevztahuje). Někde po vás přitom budou požadovat lékařský předpis, jinde stačí ukázat letenku, nebo vám je prodají volně. Lék je třeba začít brát týden před odjezdem do rizikové oblasti, dodržovat pravidelné užívání po jídle ve stále stejný den a pokračovat v něm ještě čtyři týdny po návratu.

  Zóna A: Středomoří, západní část Arabského poloostrova, západní část Íránu, východní část Číny a Hong-Kong. Riziko onemocnění malárií zde sice existuje, ale je zanedbatelné. Navíc zde převládají méně nebezpečné druhy malárie, které nejsou rezistentní na běžně užívané léky. Nemoc se vzácně vyskytuje jen v deštivých a teplých obdobích roku. Prevence většinou není nutná, pokud se pro ni rozhodnete, je stejná, jako v zóně B.

  Zóna B: Jemen, Omán, východní část Íránu, Pákistán, Indie s výjimkou oblastí na východ od Kalkaty, Srí Lanka, Malajsie, Indonésie, Filipíny. Riziko nákazy je zde nízké, ale o něco vyšší než v zóně A. Prevence je většinou nutná jen při delším pobytu ve venkovských oblastech, zamořených komáry. Doporučuje se k ní chlorochin, který se za cca 40 Kč prodává na českém trhu pod názvem Delagil. Balení obsahuje třicet tablet, jednou za týden si vezmete dvě tablety. Přípravek je možno bez problémů užívat dlouhodobě.

  Zóna C: Východní státy Indie (Assám, Arunáčalpradéš, Meghalája, Mizoram, Tripura, Manipur a Nagaland), Thajsko, Barma, Kambodža, Bangladéš, Laos, Vietnam, Irian Jaya. Riziko nákazy je zde vyšší, v některých místech velmi vysoké. Původce malárie je zde navíc někdy rezistentní na běžně užívané léky. K prevenci se proto místo chlorochinu doporučuje meflochin, který se za 780 - 800 Kč na českém trhu prodává pod názvem Lariam. Balení obsahuje osm tablet, užívá se jednou týdně jedna. Protože může mít ale meflochin nežádoucí vedlejší účinky, nedoporučuje se jeho preventivní podávání déle než šest měsíců. 

  Dříve užívaný pyrimethamin (na českém trhu dosud pod názvem Daraprim) se už dnes k prevenci malárie nedoporučuje. Ani užívání preventivních antimalarik vás ale neochrání před malárií stoprocentně. V poslední době se proto často mluví o poměru vynaložených nákladů a získaného bezpečí. Jinak řečeno - je otázkou, zda se vyplatí vyvažovat relativní bezpečí ničením si zdraví polykáním drahých preventivních prášků s nepříznivými vedlejšími účinky. Jako alternativa se stále více prosazuje tzv. stand-by emergency terapie: cestovatel neužívá antimalarika preventivně, ale má u sebe pohotovostní léčebnou dávku s podrobným návodem, kterou použije až při podezření, že malárií skutečně onemocněl. Stand-by terapie ale nenahrazuje plnohodnotné léčení, slouží jen k odvrácení nebezpečí v případě, že není rychle dostupná kvalitní odborná péče. Doporučuje se proto zvláště v případě cest do odlehlých a nepřístupných oblastí. Nemocný by po ní měl co nejdříve navštívit lékaře, který na základě krevního testu rozhodne, zda se podařilo nemoc skutečně zlikvidovat, nebo je nutná další léčba.

  Pokud se místo prevence malárie rozhodnete pro pohotovostní stand-by terapii, měli byste si nechat od lékaře důkladně vysvětlit, jak nemoc poznáte. V jednotlivých asijských zónách použijete při podezření na malárii následujícími léky:

  Zóna A: Delagil (chlorochin). Nejprve najednou čtyři tablety, druhý den další čtyři, třetí a čtvrtý den dvě tablety.

  Jen zóna B: Fansidar (kombinace sulfadoxinu a pyrimethaminu, která se na českém trhu prodává v balení po devíti tabletách za 200 Kč). Užijete tři tablety jednorázově. Možnou variantou je Paludrin (také jednorázově tři tablety, 600 Kč).

  Zóny B a C: Lariam (meflochin). Nejprve najednou čtyři tablety, za šest až osm hodin další dvě tablety, za dalších šest až osm hodin jedna. U hranic Thajska s Barmou a Kambodžou (zóna C), kde se u původců malárie vyskytuje rezistence na chlorochin i meflochin, se při dlouhodobém pobytu místo Lariamu doporučuje stand-by terapie kombinací chininu a tetracyklinu. Pro běžné cestovatele ale nemá smysl se o tuto alternativu zajímat.

  I při cestách do zemí zóny C se jeví spíše než prevence výhodnější pohotovostní samoléčba Lariamem. Jestliže jste se rozhodli pro standby-terapii, můžete po návratu z cesty prodat drahé nepoužité léky proti malárii dalším cestovatelům. Zkuste Annonci, nebo si dejte inzerát na nástěnku hygienické stanice, kde jste se před odjezdem nechávali očkovat.

  Kromě komárů se v tropech často setkáte i s dalšími druhy parazitických živočichů. Účinný šampon proti vším (lice), které lze ve špinavějších hotýlcích občas chytit, se prodává skoro v každém obchodě. Před usnutím v levném hotelu se vždy vyplatí přesvědčit se, zda není pokoj zamořen štěnicemi (bedbugs). Všimněte si, zda nejsou na zdi kolem postele krvavé skvrny, a zvedněte matrace. Štěnice vypadají jako rychle utíkající ploštice s bodavým sosáčkem a při rozmáčknutí vydávají charakteristický zápach. V některých oblastech číhají v monzunovém období a po deštích v pralesích a na polích malé stromové pijavice (leeches). Dokáží se protáhnout sebemenší skulinkou ve stanu, zalezou vám do bot nebo pod šaty. Pijavice nepřenášejí žádnou nemoc a nemohou tedy ohrozit vaše zdraví, ale protože vylučují do krve protisrážlivé látky, rány po nich dlouho krvácejí. K tomu, aby se okamžitě pustily, stačí přisáté pijavice posolit, připálit cigaretou nebo postříkat dezinfekčním sprejem či kolínskou vodou.

  V Egyptě, v povodí řeky Mekong (Thajsko, Laos, Kambodža) a na Filipínách vám hrozí nebezpečná nákaza parazitem krevničkou močovou, střevní či jaterní (tzv. schistosomóza či bilharzióza). Mikroskopické larvičky těchto parazitů pronikají do těla kůží z kontaminované vody - ve výše uvedených zemích se proto nikdy nekoupejte v přírodních sladkých vodách. Z mořské vody se krevničkami nakazit nelze. V důsledku špatné hygieny jsou v Asii značně rozšířeni parazitičtí střevní červi (škrkavky, tasemnice, roupi, ankylostomy, motolice atd.). Jejich vajíčky se nejčastěji nakazíte z neumyté syrové zeleniny nebo z nedostatečně propečeného masa. V jihovýchodní Asii proto nejezte místní časté pokrmy z polosyrových ryb. Některé druhy parazitických červů pronikají do těla aktivně kůží z kontaminované půdy, proto se snažte nechodit nikde venku bosi. Nákaza většinou neohrožuje život, ale projevuje se celou řadou nepříjemných příznaků (průjmy, zácpy, zesláblost, nechutenství, zvracení, chronický kašel atd.). Pokud náhodou neobjevíte vyloučené červy nebo jejich články ve stolici, nemáte bez speciálního mikroskopického vyšetření stolice šanci případné nápadení parazitickými střevními červy poznat. Při podezření se můžete přeléčit sami. Účinnou látkou proti červům, volně dostupnou v asijských lékárnách, je albendazol (v prodeji pod názvem Zentel, Bendex, Alminth atd.), kterého si vezmete jedinou 400 mg dávku. Můžete použít i mebendazol (Helmintol, Mebazole, Wormin, 100 mg dvakrát denně pět dní).

Kožní nemoci

  Nepříjemným dojmem působí tropické kožní nemoci, v Asii poměrně rozšířené. Pohled na domorodce s elefantiázou, s prsty sežranými malomocentsvím či s leishmaniózovými vředy na obličeji není příjemný, ohrožení cestovatelů je ale naštěstí minimální. Tyto nemoci jsou totiž jen velmi málo nakažlivé a dnes už dobře léčitelné.

  Častou nepříjemností jsou naopak kožní plísně (mycosis, fungal infections). Napadají nejčastěji silně se potící místa - třísla, podpaží, mezery mezi prsty atd., ale mohou se jako světlé kruhovité flíčky objevit kdekoli na těle. Zčervenalá kůže mokvá, svědí a v šupinkách se odlupuje. Postižená místa si často myjte medicinálním mýdlem (k dostání v lékárně), dobře osušte, postříkejte dezinfekčním sprejem a ošetřete protiplísňovou mastičkou (Canesten, Mykoseptin), nebo protiplísňovým zásypem. Doporučuje se také vystavovat postižená místa co nejvíc slunci. Prsty na nohou se plísněmi nejčastěji nakazí ve sprše - při sprchování byste proto vždy měli mít sandály a nechodit bosi.

  V horku a špíně se špatně hojí rány a hrozí nebezpečí jejich infikování. Proto je dobré každou ranku důkladně vyčistit a zalepit. Drobné ranky či puchýře vám v tropech přesto často začnou hnisat. Vymačkejte hnis (větší boláky můžete opatrně naříznout opálenou žiletkou), vymyjte ránu čistou vodou, postříkněte dezinfekčním sprejem, zamázněte framykoinovou mastičkou a zalepte. Větší hnisající rány je vhodné zasypat framykoinovým zásypem. Pokud se rána dlouho nehojí nebo se přidá horečka a další celkové příznaky, začněte užívat antibiotikum, které vám doporučil lékař.

Jedovatí živočichové

  I když v Asii žije řada jedovatých či žahavých živočichů, setkání s nimi je na cestách spíše výjimkou a nebezpečí ohrožení života je minimální. První pomoc je ve všech případech obdobná - postiženému podejte lék proti alergické reakci (Dithiaden, Fenistil) a dostatek tekutin. Žihadla či popálená místa můžete potřít citronovou šťávou, která neutralizuje jed, v nouzi se doporučuje i vlastní moč. Okamžitě kontaktujte domorodce, kteří si většinou vědí rady. Hadi jsou spíše plaší a pokud se necítí bezprostředně ohroženi, volí místo útoku útěk.Uštknutí (snake bite) většinou nekončí tragicky. Na rozdíl od všeobecně tradovaných pověr nepůsobí hadí jed okamžitě, navíc záleží na druhu hada a jeho kondici, vaší tělesné zdatnosti a řadě dalších faktorů. Hada se doporučuje zabít, nebo si alespoň dobře zapamatovat, jak vypadal, aby mohlo být zvoleno správné sérum (i v menších vesnicích bývá k dispozici). Vymačkávat jed z rány se už dnes nedoporučuje. Uštknutou končetinu jen zaškrťte směrem k srdci a odneste postiženého k lékaři.

  Velice vzácně můžete být kousnuti různými jedovatými druhy štírů, pavouků a stonožek. Bolestivost je zde velká, úmrtnost se ale pohybuje jen řádově v promile. Včelí a vosí žihadla nejsou nebezpečná, pokud jich nedostanete mnoho najednou, nebo netrpíte alergií. I v moři žijí jedovatí a žahaví živočichové  - zde platí zásada nedotýkat se ničeho, co dobře neznáte. Nepříjemné je šlápnutí na mořskou ježovku, jejíž ulomené ostny v ráně často zhnisají.

Ženské potíže

  V horkém prostředí a při namáhavých tůrách a přesunech se často objeví vynechání či zastavení menstruace. Pokud víte, že důvodem nemůže být těhotenství, není třeba se tím příliš znepokojovat - po návratu domů se situace upraví sama.