Klondajská pouť

Do venkovního hlediště klondajské poutě dopadají poslední oslnivé paprsky slunce. Mladík s černou bradkou již zdraví své publikum a hledá dobrovolníky. Les dychtivých rukou rozvlnil obecenstvo. "Ten pan v žlutém tričku, ano vy, pojďte ke mně," vybírá si černobrvý Mark. Na pódiu se za chvíli tísní 20 smějících se lidských králíků. ´

Mark Savard, Kanaďan s bydlištěm v Hollywoodu, se hypnózou úspěšně živí. V Americe působí desítky profesionálních hypnotizérů. Někteří sahají lidem do podvědomí jen z audiovizuálních kazet pro odvykání kouření, jiní tahají za nervové nitky z pódia.

Na pódiu sedí na židličkách čelem k publiku plnoletí, mladí, starší, muži i ženy, štíhlá dívka v tygrovaném triku, úředník, kluk z farmy v ošoupaných džínech. "Až uslyšíte lusknutí prsty, upadnete do hlubokého spánku." Mark Savard luskne a hlavy se náhle sesunou na prsa. Některým se to nedaří a vystrašeně koukají na svoje sousedy. Někteří spánek předstírají, ale i zdálky je jasné, že se do hypnózy nedostali. Ti, kterým se Mark Savard dotkne ramene, musí z kola pryč. Ne každý má schopnost se do hlubokého spánku ponořit.

Mark Savard budí účinkující z hlubokého spánku do "bdělé" hypnózy. Z reproduktorů začíná hrát filharmonická hudba. Nejprve zhypnotizovaný orchestr ladí nástroje. Sólisté točí krčkem houslí. Bubeník zkouší zvuk tympánu. Violoncellistka nervózně poposedává. Ale už burácivě zní úvodní takty. Orchestr bez nástrojů hraje s vervou, div že se jim nekouří zpod smyčců. Harfenistka široce pohazuje rukama, ale neviditelných strun se dotýká zlehka. S přivřenýma očima vychutnávají hudbu. "Komu položím ruku na rameno při téhle melodii, zatančí cardáš," chystá další číslo. Mladík v ošoupaných džínách vylítl ze židle. A s ryčnou hudbou poskakuje z jedné strany jeviště na druhou, podlamuje se v kolenou čím dál níže a dupe do rytmu. S tím, jak hudba náhle utichne, i on se sveze zpět na svou židli. Mark ho nechá na chvíli probudit ze spánku a ptá se, proč je tak zpocený. Mladík jen zmateně kroutí hlavou. Neví, co se s ním děje.

To už ale pod hypnotizéry neklidně pošívají dostihoví koně, pro diváky nic více než židle. Reflexivně otáčejí opěradly židlí jako s hlavami plnokrevníků směrem na dostihovou dráhu v podobě hlediště. Mark se ptá jezdců na jejich svěřence. Bez zaváhání popisují rodokmeny a zálibně při tom pohlížejí na koníka. Jména běloušů a vraníků kolísají od honosné Rising Star k obyčejnější Pony. Někteří žokejové šeptají koním do uší poslední povzbudivá slovíčka, jiní je netrpělivě poplácávají po zadku. A tu se rozezní nad dostihovou dráhou výstřel. Pódium se otřese pod náporem čtyřnohých sedátek. Jezdci svírají jednou rukou opěradlo a druhou fiktivní bičík a pohání koně kupředu. Skutečně se jankovitě hýbou, před propadlištěm se vždy zarazí a zařadí se zpět do pelotonu. Tu je vpředu Rising Stár, pak zas Pony. Obecenstvo řve napětím a smíchy. A je tu cílová čára! Ale co to, komentátor oznamuje vítězství neznámého koně. Jezdci rozhořčeně sesedají ze židlí. Paní v modrém tílku nadává a nadurděně prohlašuje: "Mám známé u policie. Já to tak nenechám!" Mark Savard kontruje: "Váš kůň si při dostihu zlomil nohu." V ten okamžik se všichni skloní ke svým židlím a zkoumají levou přední dřevěnou nohu. Ozve se výstřel. Mark Savard utratil jednoho z koní. Vysoká dívka s drdolem na něj nevěřícně zírá, otřesená a vzlykající se na něj sápe. V tu chvíli si říkám, jestli nezašel hypnotizér příliš daleko a nezahrává si s psychickým zdravím dobrovolných účinkujících. Mark dívku chlácholí a situaci řeší zázračným vzkříšením koně.

Na pódium šplhá po schůdcích další dobrovolník, asi osmiletý chlapec. Mark mu svěřuje do rukou magické polystyrenové kladivo a před polovzbuzenými účinkujícími mu vysvětluje jeho kouzelné schopnosti: "Kohokoliv bouchneš kladivem do hlavy, upadne do hlubokého spánku." Chlapec si zkoumavě prohlíží odlehčený buchar a znenadání jím uhodí mladíka v kšiltovce. Tomu okamžitě hlava spadne na bedra a spí. Opravdu to funguje! Rozdováděný školák nyní zálibně bubnuje po poděšených hlavách, jejichž těla se pod úderem hroutí. Až zbude poslední, s úlevou oddychující účinkující. Chlapec odchází. Kladivo na scéně zůstává a Mark Savard je vkládá do rukou zbylému polobdícímu se slovy: "Máš na čele magnet." Kratičká věta dá do pohybu fyzikální zákony. Muži v džínech se ve tváří zračí velké úsilí. Křečovitě svírá kladivo a snaží se jej co nejvíce oddálit od své krajiny lebeční. Marně. Magnetismus ho přímým zásahem uspává.

Na závěr si Mark Savard stoupne slečně v tygrovaném tílku na břicho a šou končí. V potemnělém mumraji odcházíme mezi blikajícími atrakcemi. Znudění kolotočáři, kterým koluje v žilách krev kočovných indiánů, hlučně lákají k velodromům. Odstředivá kladiva vyhazují potácející se návštěvníky. Prostě všechno, jak má být.