Kempy české, kempy naše

Zpráva o stavu kempů
Ve středu 3. července 2002 vyšla v MF Dnes příloha Kempy v Čechách s hlavním článkem nazvaným Zpráva o stavu kempů v Čechách. Redaktoři Alena Daňková a Jan Rýdl po tři dny testovali 12 z 20 nejnavštěvovanějších kempů u nás dle údajů ČSÚ (Český statistický úřad). Vynechány tak byly kempy s menší kapacitou nebo nezapsané do obchodního rejstříku, tedy většina (jen ubytovací zařízení zapsaná do obchodního rejstříku mají povinnost odevzdávat své statistiky návštěvnosti). Zjistit kvalitu českých kempů návštěvou 12 kempů během 3 dnů je skutečně obtížné. Pokud v kempu nespíte, tak nevíte, zda náhodou i zde zdánlivě malý počet sociálek nestačí, jestli jsou sprchy, byť sebekrásnější a novější, umyté jak ráno, tak odpoledne, večer zamknuté a celý kemp dobře střežený.

Realita č.1. - spaní mimo kemp
První noc na kolech trávíme ve stanu v nestřežené přírodě u vesnice Brada na Turnovsku, se sociálkami u třetího stromu a vodou z jedné PET lahve. Slunce nás ráno tahá ze stanu dorážejícími paprsky. Krásný výhled a neukradená kola vedle stanu nás příjemně naladili na dnešní trasu do lesů a skal Hruboskalska. Během půl hodiny jsme sbalené, ještě chvíli si vychutnáváme výhled a borůvkové buchty a opouštíme místo na kraji pole u lesa. Je nám jasné, že celou noc jsme mávaly nad stanem bankovkami ve výši pokuty, kterou stanovuje místní vyhláška - stanování mimo vyhrazená území.

Oficiálně uznávané kvality kempů
V červnu roku 1998 podalo Živnostenské společenstvo Kempů a chatových osad návrh na klasifikaci ubytovacích zařízení kategorie kemp, které bylo odpovědí na dosavadní již nevyhovující "Doporučení upravující základní ukazatele pro kategorizaci hostinských a ubytovacích zařízení" z roku 1994. V roce 2000 se toto společenstvo stalo garantem certifikace ubytovacích zařízení kategorie kemp v ČR. Na základě této certifikace je každému z členů tohoto společenstva (nyní cca 60 kempů a chatových osad z ČR) přidělen určitý počet hvězdiček, vypovídající o kvalitě ubytovacích služeb. Cedule s přiděleným počtem hvězdiček a s názvem jejich garanta (Společenstvo) by měla viditelně viset u vchodu či na recepci kempu. Seznam těchto oficiálně ohodnocených kempů spolu s jejich malou prezentací a kontakty je na www.camp.cz.

Realita č.2 - Komárovský rybník
Po projetí Prachovskými skalami dojíždíme přes Sobotku k hradu Kost a odtud lesy ke Komárovskému rybníku u městečka Branžež. Všichni se těšíme na zchlazení a umytí v některém z místních kempů. Celý rybník je obklíčen postavenými stany. Pomalu se mi hroutí sen o klidném odpočinutí ve stínu skal Českého ráje. Objíždíme téměř celý rybník, abychom se dostali k místní "pláži". Krátíme si cestu cestou pro pěší. Na bahnité cestě rychle opět nasedáme na kola. Projíždíme cestou mezi chatkami. U jejich dveří sedí otrávení a horkem znudění lidé, zkoumavým okem prohlédnu zběžně vnitřní interiér. Na 10 m2 jsou přes sebe na sebe poskládané postele. Využití kapacity je maximální, pohled smutný. Změna za posledních 12 let zřejmě žádná. Představa strávených jen 5 minut v této chatce zpomaluje moji jízdu a posun vpřed k nedalekým stanům. Míjíme zarostlý pískový kurt se staršími hráči a hráčkami. Před námi se objevuje les barevných tropik, šňůr s prádlem, lehátek a kempingových sedaček. Vcházíme mezi stany stejně snadno jako jejich obyvatelé, vidíme jim až do stanů, závidíme oběd v ešůsu a stín předsíněk. Stany najednou vystřídají karavany s langošemi, párkem v rohlíku a stánek s tričky a pantoflemi. Blížíme se k pláži. Stavím kolo do stínu, sedám si na kraj bývalého pískoviště a pozoruji plavce i neplavce. Všude je tolik lidí, že se mi koupání a la Khumb mela vůbec nezamlouvá. Zkouším zdejší toalety a sociálky. Chuť cokoliv zde podnikat a kupovat mě totálně přešla. Nemám důvěru ani k vodě z kohoutku. Jdu si do místní hospůdky vystát frontu na dvoulitrovou lahev vody. Mí kolegové jsou odvážnější. Alespoň na první pohled. Při pohledu do vody rybníku se vrací. Odvahu do kalné vody vlézt a svlažit se získavájí až při hromadném odpočítávání. Šlo o kafe v pravém smyslu slova. Dojídám první energickou bombu v podobě musli tyčinky a zírám na kamarády mlsající velký langoš se sýrem a smetanou. Je přes 30 stupňů na sluníčku a o nohu se mi otřel malý pes. Šel s paničkou na dětské hřiště. Slibuji si, že napíšu o kempech v Čechách článek. Není mi dobře.

Dobrovolné hvězdičky
Členství ve společenstvu Kempů a chatových osad je dobrovolné, stejně jako celá certifikace. Členy tedy nejsou zdaleka všechny kempy v ČR a nikdo je k tomu ani nutit nemůže. Společenstvo kempů a chatových osad standardizaci letos již vpodstatě dotáhlo do konce, a tak se všichni jeho členové tak mohou chlubit novými cedulemi, na rozdíl od garantů jiných typů ubytovacích zařízení (KČT, částečně i Agroturisti).

Kritéria přidělování hvězdiček jsou mnohdy krutá k malým kempům, nedosahují vzhledem ke své rozloze některé z kritérií 4hvězdičkového kempu.

Realita č. 3 - Příhrazy
Výhled z hradu Valečov na okraji Českého ráje byl krásný a daleký, bohužel vypovídající o přicházejícím dešti. Černé mraky se k nám blížili už po celé odpoledne, ale teď bylo jasné, že jim neunikneme. Sjíždíme z hradu na posekanou louku s divadelním jevištěm. Dnes se divadlo nehraje a rovnější místo aby člověk ve skalnatém ráji pohledal. Zvedá se vítr a jeho síla nás zastraší. Rozhodujeme se pro více než 4kilometrový rychlý přesun do prstem na mapě vybraného kempu Příhrazy. Nemáme jinou možnost - nalevo dálnice na Prahu, napravo CHKO (Chráněná krajinná oblast - zde bychom se s bankovkami nad hlavou na pokuty zřejmě umávali). S hřměním v zádech a strachem v duši z toho, co nás v kempu čeká, přijíždíme ke zvolenému kempu. Jsme mile překvapeni. Kemp je poloprázdný, obehnaný plotem a u vrátnice střežený starším pánem ovládajícím závoru. Sdělíme si, kolik jsme ochotni zaplatit, ale ceník se stává dalším milým překvapením. Celkem platíme 50 Kč na osobu (včetně stanu), vyfasujeme roli toaleťáku, jsme obeznámeni s provozem kempu a otevírací či zavírací dobou jeho částí a už si vybíráme rovné místo na asi tak před týdnem koseném trávníku. Uprostřed kempu je pískoviště, tábořiště a pár prolézaček pro děti. V danou hodinu si necháme každý uzamknout své kolo za 10 Kč do garáže, čímž nám odpadá problém střežení kol ve spánku. Ve sprše teče teplá voda na mince, ale nevím, že by si někdo z nás stěžoval na sprchu za 5 Kč. Vše je v rámci únostnosti a doby (večer) čisté, sprchy se ve 22 hod zamykají, stejně jako kuchyňka. Ráno v 7 hod jsou čisté, otevřené a prázdné. Snídaně v podobě horkého čaje, čerstvých rohlíků a jogurtu se dá vcelku bez problémů sehnat a také sníst u stolků kempového stánku. Kdyby nás v přívalovém dešti zradily stany, možná bychom měli šanci bydlet i v tamních chatkách, které byly situovány do stínu lesa. Na rozločenou jsme se dozvěděli, že kemp je pouze členem systému Eurocamp. Škoda. Mně by stačily české hvězdičky.

Kvalita z pohledu provozovatele
Co se hygieny týče, neexistuje žádná ústřední kontrola ani předpis, vše má v rukou krajská hygienická stanice. Nově je zavedena povinnost provozovatele nechávat si dělat jednou do měsíce rozbory vody jak v místním rybníku, tak vody pitné. To však provozovatele nyní stojí pokaždé 1500 Kč (kdysi to dělaly na své náklady hygienické stanice), což je pro mnohé z nich příliš nákladné. Provoz kempů je u nás převážně sezónní a je jen málo kempů, které si na sebe vydělají během 2 - 4 měsíců na přežití po zbytek roku plus nutné opravy, rekonstrukce, natož výměna zastaralých sociálek. Překážkami jsou pro provozovatele také neustálé změny zákonů a vyhlášek, které nestíhají pojmout ani odborníci na slovo vzatí. Snaha zlepšit kvalitu a vybavenost kempu se liší dle přístupu provozovatele, kterým může být soukromník nebo obec. Dobrým, ale zatím spíše výjimečným příkladem obce, pro kterou kemp není nechtěné děcko, jsou Milovice u Hořic.

Bezpečnost kempu a jeho dočasných obyvatel je věc oprávněně vyžadovaná, ale těžko vykonávaná. Pokud kemp patří územně do chráněné krajinné oblasti (CHKO), nesmí být ohraničen plotem. Těžko říct, jak se dá potom takový kemp hlídat, černé nocležníky nevyjímaje. Optimální by zřejmě bylo co stan, to hlídač. V kempech v rámci CHKO se nesmí ani rozdělávat oheň.

Realita č. 4 - kempy na internetu
Ve vyhledávačích je zaznamenáno desítky kempů, kvalitu kempu dle jejich webových stránek lze usuzovat jen zřídka. A hledat příslušný kemp ve vyhledavači dle nejbližší vesnice či města zabere poměrně hodně času. S cílem zjednodušit vám výběr kempu na internetu přišlo již zmiňované Živnostenské společenstvo kempů a chatových osad, které najdete i s jeho členy na www.camp.cz. Nově vznikla přehledná stránka s databází tábořišť a kempů i na dokempu. Podobně vytvořený systém hledání kempů má i Travelguide, kde se v seznamu kempů orientujete dle turistické oblasti, města a příslušných ikonek, označující nabízené služby v kempu. O seznam kempů v Čechách se pokoušejí na stránkách www.ceskekempy.cz, ale zapomněli zde na prezentaci jednotlivých kempů, a tak se tyto stránky stávají spíše Zlatými stránkami kempů, zatím jen se skromným seznamem. Dalším pokusem jsou poněkud zmatené stránky www.jdi.na/kempy, kde se motají ať již české, autralské nebo německé kempy na jedné stránce, odkazujíc pouze přímo na web jednotlivých kempů. Při troše štěstí a trpělivosti najdete to, co potřebujete. Na závěr mě překvapila stránka Netopýra, kde se nachází katalog kempů doplněný o názory zkoušejících turistů - kempařů. Katalog se zdá být dobře naplněný, jen vybavení jednotlivých kempů je zpracováno poněkud nepřehledně, ale kvalitu kempu nakonec vyčtete. Při hledání vhodného kempu je tedy stále dobré zkombinovat více zdrojů a médií.

Srovnání se zahraničím
Pokud budeme srovnávat jedny z nejlepších kempů u nás se zahraničními, veliký rozdíl zde nebude. Pokud budeme srovnávat naší průměrnou úroveň se zeměmi na západ od nás, je, dle paní Benešové - zástupce Živnostenstva kmepů a chatových osad, zcela jistě co dohánět a motivace je na místě. Příklad si však prý můžeme vzít i z Maďarska.

Největší nepochopení má u našich provozovatelů kempů nezbytnost mýt sociálky častěji než ráno a večer. Sociálky jsou vůbec alfou omegou kvality kempu. Jde o první věc, na kterou bychom se při prohlídce kempu měli zaměřit.

Personál je dalším slabým místem českých kempů. Vedle jazykových znalostí ubytovávajících zaměstnanců (které nás v Čechách zase tolik nepálí) jde především o vstřícnost, ochotu poradit a vyřešit nastalý problém. Čtyřiadvacetihodinová služba na recepci by se měla stát samozřejmostí zejména v hlavní sezóně - červenec, srpen.

Výhoda velké a prostorné recepce, kde by nás zaměstnanci kempu mohli vítat a informovat nás o možnostech kulturního i sportovního vyžití, by měla brzy dojít zejména provozovatelům - obcím, které by si tak zároveň zajistili reklamu nejen sobě, ale i nejbližšímu okolí..

Realita č. 5 - nejlepší a nejhorší kempy očima znalce
"Šokující je kvalita kempů podél Vltavy", uznává nedostatky českých kempů paní Benešová. Naopak vyzdvihuje kempy jako je Liščí farma u Vrchlabí, Milovice u Hořic, kemp v Dolních Počernicích nebo v Chabrech kemp Triocamp. "Obecně se kvalita čekých kempů zlepšuje. Lidé získali v restituci pozemky, nevěděli co s nimi a chodí si k nám pro rady. Vznikají tak nové kempy na volných prostranstvích bez chat. Existuje už jen pár kempů, které nemají přístup k internetu a nelze s nimi komunikovat emailem", dodává jedna z nejpovolanějších osob na kvalitu kempů u nás.

Vaše názory a tipy
Na téma kvalita kempů v Čechách je založeno na Treknetu diskusní fórum. Těšíme se na vaše tipy, postřehy a zkušenosti.