Jasanové lyže s kandaharem

Už dlouho jsem si chtěl vyzkoušet, jak se lyžovalo jedněm z prvních lyžníků...Neexistovaly vytahovací zařízení na dopravu sjezdování chtivých tvorů nahoru, nebyly upravené trasy a lyže byly především nástroje, které umožňovaly pohyb v hlubokém sněhu. 

Strýc mi zapůjčil pár jasanových, 195 cm dlouhých lyží s typickým frézováním (dnes se něčím podobným chlubí moderní carvingy:-) a kandaharem. Napadal sníh a tak už zbývalo jen lyže připravit a naladit na pořádný výšlap. Terén byl pro "dřeváky" vybrán přímo ideální. Šlo o divočinu na trase Jablunkov - Groníček - Velký Stožek - Filipka - Loučka - Bystřice, krajinu tedy velmi členitou. Těsně před soumrakem proběhla první zkouška. První zkušenosti? Jít v "dřevácích" znamená jít se sedmikilovou koulí přivázanou ke každé lyži. Nejsilnějším článkem je nejspíše dřevěná skluznice, která je drsná, tedy chtěl jsem říci, jde zřejmě o skluznici se šupinami. Dalším pozitivním prvkem se zdá být její šířka. Co se pohodlí a tepla týče, nohy se cítily mnohem lépe v pohorkách než v běžkařských botkách. 

Příští den jen potvrdil mé obavy, ale také výhody "dřeváků". Široké lyže bránily boření v hlubším sněhu. Do kopce, kde běžkaři tvořící můj doprovodný tým měli v hlubokém sněhu problémy, jsem měl navrh a dával jsem jim to najevo. Místy jsem si připadal jako na skialpech. Ale to jen do chvíle, kdy se sníh změnil na prachový a přestal se vázat na skluznici. Také jízda s kopce byla výrazně pomalejší než na běžkách. Dlouhé lyže s výrazně zakulacenými bočnicemi bez hran (i čas si zahlodal) ve mně vyvolaly pocit nestability a zvedly mi adrenalin v krvi. No, už jste někdy jezdili na běžkách po ledu? No..tak asi tak mi bylo... Dřevěné zakulacené boky (mluvím o bývalých hranách lyží) se rády svezly po jakékoliv větvičce a lyže ovládaly svého pána. Ovšem na druhou stranu je třeba dodat, že sjezdy po loukách s použitím telemarku mají své neskutečné kouzlo. A pohledy kolemjdoucích vyjadřovaly spíše závist než překvapení. No a další, ekologické hledisko dřeváků je zřejmé. Když se zlomí, rády shoří a nemusí se shánět dříví pro rozdělání ohně na fatranské salašce.

Závěrem bych chtěl povzbudit všechny ty, kdo mají zájem o podobnou společnou akci (pište na libor.cudek@osu.cz). Uznávám, že jsem se na dřevákách pěkně nadřel, ale už dlouho se mi lyžování tolik nelíbilo. P.S.: ...nebo kdyby jste náhodou někdo věděl o takových lyžích na prodej...Tyhle mám půjčené jen do jara a strejda je nedá:-(