Jarní lyžování ve Val di Sole

Val di Sole v českém překladu znamená Údolí slunce, v lednu či únoru zde však zažijete pravé italské "azzuro" jen výjimečně. V půli března již slunce příjemně hřeje a sněhu je stále dostatek.

Pejo
…je malá lázeňská vesnice ve výšce 1350 m.n.m., známá spíše jako producent minerální vody než lyžařské středisko. Zatímco místní minerálka patří mezi ty nejlepší v Itálii, zdejší sjezdovky se řadí mezi ty horší. Mnoho českých cestovních kanceláří nutí své klienty trávit polovinu lyžařského týdne právě zde. Pejo je vybaveno 3 lanovkami a jedním vlekem. Tři modré sjezdovky se podobají široké cestě vedoucí po vrstevnici, k jediné červené sjezdovce se člověk dostane až poté, co vystoupá kabinovou lanovkou na Pejo-Tarlenta do výšky 2000 m.n.m a poté nasedne do lanovky na Doss dei Gembri (2380 m.n.m.). Po kratičkém sjezdu se dostává k hledanému vleku a ptá se sám sebe, zda-li těch 600 metrů červené sjezdovky za to vůbec stojí a jestli neměl zůstat v Čechách a jet raději do Špindlu.

Tip: Vyjeďte z Peja kabinovou lanovkou na Pejo-Tarlenta a pamatujte si číslo kabinky. Rychle si nazujte lyže, zabalte se do vajíčka a jeďte šusem dolů (asi 2 km) a snažte se "svoji" kabinku dole zase chytit. Zábavné, že?
Začínající lyžaři by asi těžko hledali ideálnější místo - sjezdovky jsou vždy precizně upraveny, fronty žádné. Kdo by sem jezdil, když za rohem je úžasné středisko Passo Tonale!

Passo Tonale
Představe si široký svah a vedle sebe asi třináct různých lanovek, většinou sedačkových, některé končící až v 2681 m.n.m. Převažují sjezdovky modré a je úplně jedno, jakou si vyberete, jsou téměř totožné. Jedinečný je protější svah ledovce zvaného Presena (3050 m.n.m), na němž kdysi trénoval i slavný Alberto Tomba a kde se lyžuje i v květnu či červnu.
K úpatí ledovce vede nad červenou sjezdovkou kabinová lanovka. Na ní navazuje sedačková lanovka, která vás doveze 200 metrů pod vlek na vrchol. Vězte, že těch 200 metrů do kopce bez "tahouna" se vyplatí. Sjezdovka na Preseně je asi 100 (!) metrů široká, asi 1 km dlouhá a naprosto dokonale upravená. Milovníci hlubokého sněhu si mohou zařádit ve vedlejším neupraveném terénu.

Sjezdovku obsluhují dva vleky, které neznají slovo fronta, proto mimo sezónu funguje jen jeden. Dole u vleků si můžete odložit bundy a svetry a lyžovat jen tak v tričku, ale určitě s vrstvami opalovacího krému s vysokým faktorem. Slunce tady má sílu letlampy. Mezi vlekem a sedačkovou lanovkou se nachází celkem slušná restaurace, nabízející to nejlepší z italské kuchyně.
Passo Tonale, továrnu na zimní radovánky, navštívíte v rámci "úsporného skipassu" bohužel jen jednou.

Marilleva-Folgarida
..jsou dvě vesnice, ale z hlediska turistického jedno středisko. Kromě modrých a červených sjezdovek se tu nachází i pár černých, které jsou vybaveny 20 různými vleky a lanovkami. Rozmanitost střediska Marilleva-Folgarida (až 2200 m.n.m.) má i své stinné stránky - je tu poměrně rušno i mimo sezónu. Naštěstí je většina místních návštěvníků národnosti italské, kteří spíše využívají služeb občerstvovacích podniků a posléze unaveni chytají bronz ve vypůjčených lehátkách.

Sjezdovky jsou tu celkem slušně upraveny. Jen ty černé jsou poněkud zanedbávány a skáčete na nich z boule do díry a zpět. Toto nejnavštěvovanější lyžařské centrum ve Val di Sole vyniká i poměrně slušnou úroveň dalších služeb, jakými jsou lyžařské školy, několik půjčoven lyží, různé obchůdky, kiosky a restaurace. Celé středisko si můžete s "úsporným" týdenním skipassem vychutnat jen dva dny. Tip: Nejnáročnější lyžaři přejíždějí do vedlejšího, poněkud dražšího střediska Madonna di Campiglio. Prokážete-li se platným skipassem pro jiná střediska, měli byste dostat speciální slevu.

Než zaplatíte ve vybrané cestovce lyžařskou permanentku, zjistěte si, pro která střediska platí a vyžádejte si podrobné lyžařské mapky. Po návratu do České republiky zjistíte, že Itálie není jen "ženy - víno - zpěv", ale že ve Val di Sole i v březnu platí: slunce - sníh - a to třetí nechám na vás.