Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Asie > Indie

Indický Ladakh

Redakce, Richard Berka / 2.04.2001

Tzv. Malý Tibet nemá s tím opravdovým společné jen jméno. Jestliže jste ještě nebyli v severoindickém Ladakhu, čtěte a třeba se rozhodnete tam vyrazit.

Máte na konci léta pocit, že jste zase o svých dovolených a prázdninách nezažili žádné skutečné dobrodružství, nic vzrušujícího? Mám pro vás tip - jeďte do Ladakhu.

Ladakh pro svou etnickou a kulturní spřízněnost s Tibetem, nazýván též Malý Tibet, je transhimalájskou buddhistickou oblastí na severu Indie. Rozkládá se na ploše téměř 97 tisíc km2 a žije zde zhruba 140 tisíc obyvatel. Hlavním městem Ladakhu je Leh s patnácti tisíci obyvateli.

Oblíbeným výchozím místem pro návštěvu Ladakhu je příjemné horské městečko Manali (z Dilli autobusem 16 hodin) plné novodobých hipíků prohánějících se na pronajatých motorkách a užívajících si levné marihuany. Ta zde roste jako ten největší plevel a účelově pěstovaná v nedalekých vesničkách dosahuje výšky až, odhadem, čtyř metrů. Můj manalský hoteliér mi neúnavně den co den nabízel hašiš a po každém "ne" nevěřícně kroutil hlavou, že za takovou cenu si ho vůbec mohu dovolit odmítnout.

Z Manali do ladakhské metropole Lehu je to okolo 480km a autobus tuto vzdálenost ujede přibližně za 24 hodiny. Průměrnou rychlostí vyšší než 20km/h se v indických horách pohybují snad jen letadla. Kdo se jednou projel po ladakhských silničkách v indickém autobusu, vůbec ho tento údaj nepřekvapí. Naopak, naplňuje ho nezměrným obdivem. Když totiž poprvé nasedá do toho děravého kusu železa a plechu, který drží pohromadě jen silou vůle všech hinduistických božstev (malý oltářík a vonné tyčinky na přístrojovce jsou nezbytností), prostě nevěří tomu, že ta odporná věc bude schopna vyšplhat se až do výšky 5328 metrů, na trase nejvýše položeného místa - horského sedla Taglang, v půlce července ještě se zbytky sněhu. Když budete mít štěstí na jasné počasí, vyplníte ty nekonečné hodiny drkocání po uzoučké, jen místy asfaltové, silnici pozorováním úchvatné himalájské měsíční krajiny se zasněženými vrcholky šestitisícovek.

Ladakhské hlavní město se nalézá v zeleném údolí ve výšce 3500 metrů. V jeho bezprostředním i vzdálenějším okolí můžete navštívit přes třicet buddhistických klášterů (tzv. gomp), svatostánků zdejší duchovní tradice. Duchovně lační idealisté budou ale možná trochu zklamáni. Několik metrů před vstupní branou do kláštera vás zastaví, pohodlně usazen v křesle, mnich v kšiltovce a s bločkem vstupenek v ruce. Nestačí ani pozdravit a už vám podává lístek v ceně lacinějšího obědu. Obětovat těch dvacet rupek se ale většinou bohatě vyplatí. Budete naprosto uneseni mystickou atmosférou nástěnných maleb a majestátností soch až 1100 let starých. Když si časně ráno přivstanete, můžete se stát svědky púdži obřadu, při němž mniši za doprovodu bubnu, činel, zvonu a píšťal doslova brumlají své magické formule. Jednu z nejpůsobivějších jsem zažil v gompě Tiksey (Tigce), kde mniši ohlašují její začátek ze střechy kláštera troubením na známé dlouhé bronzové trumpety.

Bude-li vám karma nakloněna a vy budete ve správný čas na správném místě, naskytne se vám příležitost shlédnout rituál tvorby a zničení mandaly či extatické tance mnichů v maskách. Uniknout vaší pozornosti by rozhodně neměly opomíjené kláštery západně od Lehu. Jsou hůře dosažitelné, ale odměna za trochu námahy bude sladká - žádní turisté. Mým favoritem je bezesporu klášter Rizong, který je pověstný svým přísným mnišským režimem a obklopen horskými masívy zůstal mimo dosah turistických džípů. Ve svých zdech ukrývá na třicet mnichů. Já jsem za celý den zaregistroval jen dva - klíčníka a kuchaře. Za dotaci dle vlastního uvážení můžete nocovat v přístěnku na terase, odkud je nádherný výhled do okolí. Klášterní kuchyně vám dá zakusit, co je to řehole.

Pro představu, jak středověce může vypadat vesnice na prahu 21. století, stojí za to vážit cestu až do Lamajuru, kde se nachází nejstarší ladakská gompa. Trekaři odtud mohou podniknout desetidenní "procházku" do zapadlého království Zanskaru.

Až se vydám do Ladakhu příště, určitě nevynechám údolí Nubra, kam z Lehu vede nejvýše položená silnice na světe a kde se můžete nechat svézt na polodivokých velbloudech nebo vykoupat v horkých pramenech.

I když většina ladakhských restaurací podává též indickou a čínskou kuchyni, neměli byste vynechat tibetské speciality. Doporučit mohu zejména zeleninou plněné těstové placičky momo či hustou nudlovou polévku thukpa. V některém klášteře vám bude servírována tzv. torma - obětina uplácaná z ječné mouky campy. Pivo z kvašeného ječmene čhang sice nedosahuje kvalit našeho Gambáče, ale za zkoušku stojí. Pro hardcoreové sebevrahy je určen máslový čaj. Průvodce radí - pijte rychle a na odlehlém místě.

Pokud jsem vás inspiroval a vy jste se právě rozhodli se do země svérázných horalů vypravit, začněte pomalu šetřit. Dvouměsíční prázdninový výlet vás totiž, i jen coby skromné nezávislé cestovatele a při využití pozemní cesty, přijde minimálně na 20 tisíc korun.

Šťastnou cestu. OM MANI PADME HUM.

Víkend u Zlatého chrámu

Přečteno 732x